Praha Původně vystudoval fotografii na FAMU. Pak ho ale oslovil inzerát na vratech Jedličkova ústavu. V občanském sdružení Asistence začal před 12 lety působit nejprve jako dobrovolník a od roku 2003 je jeho zaměstnancem. Řadu let se aktivně zasazuje za odstraňování bariér ve veřejném prostoru. "V Praze je polovina veřejné dopravy bariérová. Je bláznivé, když člověk jede do práce místo 40 minut dvě hodiny," říká iniciátor projektu Jedeme v tom s vámi Erik Čipera.
- E15: Kromě asistenční služby nabízí Asistence hendikepovaným klientům i pomoc při hledání a udržení zaměstnání. Jak tato služba funguje?
Aplikujeme model podporovaného zaměstnávání převzatý z USA, kdy člověk dostává přesně tolik pomoci, kolik potřebuje. V praxi to vypadá tak, že klienti s hodně těžkým postižením mají svého konzultanta, který jim pomůže se zorientovat v tom, co umí, kde se mohou uplatnit, jak mají napsat životopis, jak si domluvit schůzku a jak na ní uspět. Co klient zvládá sám, nechá se na něm. Konzultant mu pomáhá do fáze, kdy začne pracovat.
- E15: A kde tito lidé nacházejí nejčastěji uplatnění?
Jsou to především zahraniční firmy. Někteří pracují například i ve státních školách v knihovnách nebo zastávají lehčí administrativní činnost. Je přitom úžasné vidět, jak zdánlivě obyčejné věci, jako je možnost si popovídat s kolegou o včerejším fotbale, dostat výplatu nebo mít dovolenou, hendikepovaným lidem zvednou kvalitu života a náladu. Navíc si myslím, že i pro zaměstnavatele je skvělé mít někoho takového v kolektivu. Změní to v pozitivním slova smyslu atmosféru na pracovišti. Když vidíte, co musí tito lidé překonávat, prkotiny typu došlého toneru v tiskárně ustupují do pozadí.
- E15: V Praze žijí tisíce vozíčkářů. Pomohlo by, kdyby měli všichni možnost používat elektrické invalidní vozíky?
Elektrický vozík dává určitou svobodu. Ale jeho uživatel potřebuje 100procentní bezbariérovost. Sám totiž nepřejede žádný obrubník, nenastoupí do jiné než nízkopodlažní tramvaje. Nikdo ho do normální tramvaje nebo schodů nevytáhne, protože s vozíkem váží 200 kilo. Jakmile bude město bezbariérové, tak je to ideální prostředek – můžete jet, kam chcete.
- E15: Na bariéry při cestování po hlavním městě upozorňujete už několik let projektem Jedeme v tom s vámi. Připravili jste něco i na letošek?
V půlce května jsme zorganizovali akci Bludné muzeum, která upozorňovala na nedostatečné značení výtahů do metra. Najít totiž výtah na přestupních stanicích Muzeum a Florenc je skutečně nadlidský úkol. Další akcí je série happeningů Nepřizpůsobivé zastávky. Předminulý týden se za hudebního doprovodu konal první pochod v Praze 1 zaměřený na zastávky, kde se nedá vystoupit, protože nemají ostrůvek a tramvaj staví uprostřed silnice. A i když přijede nízkopodlažní vůz, tak na vozíku z něj nejde vystoupit ani nastoupit. Těchto zastávek je po celé Praze 50.
- E15: Říkal jste, že jde o sérii. Takže bude následovat ještě další pochod?
Ano, druhý happening se bude konat 20. června v Holešovicích, který pořádáme s Centrem současného umění DOX, a skončí na unikátní výstavě Postiženi normalitou. Tuto část Prahy jsme vybrali cíleně, protože právě v Holešovicích probíhají velké rekonstrukce tramvajových tratí, při nichž se záměrně vynechávají bezbariérové úpravy zastávek. I když se ví, že by jejich výstavba byla nejlevnější a nejrychlejší. Tohle by se ve Vídni v životě nestalo. Sto procent zastávek je tam bezbariérových.
- E15: Zdá se, že Vídeň je pro Prahu zatím nedostižným vzorem. Má 100 procent nízkopodlažních autobusů, Praha 65. Bariérové stanice metra ve Vídni nejsou, v Praze jich je 23. Nízkopodlažních tramvají jezdí ve Vídni 50 procent, v Praze jen 20. V jakých jiných městech by se mohli pražští radní inspirovat?
Kodaň, Helsinky, Mnichov. Obecně na tuto problematiku hodně myslí severské země, Rakousko, Německo, Kanada, USA či Španělsko. Kde nemají stoprocentní bezbariérovost, tam je vždy nějaká možnost, jak hladce cestovat – mají třeba celou povrchovou dopravu bezbariérovou nebo se věnují metru. V Praze je to nakombinované. Převedeno do čísel, polovina dopravy je zde bariérová.
- E15: Co se vám podařilo v rámci jednání s magistrátem prosadit?
Několik let po naší petiční akci, již podepsalo zhruba deset tisíc lidí, vznikla magistrátní skupina Pro Prahu bezbariérovou a otevřenou. Ta se letos přeměnila na komisi. Může se zdát, že je to jen slovo, ale komise má přístup rovnou do Rady hl. m. Prahy. Letos se tak pracuje na vzniku koncepce bezbariérovosti. Otázkou zůstává, zda ji město schválí a podpoří finančně.
- E15: Dnes už bývalý primátor Bohuslav Svoboda před nedávnem přislíbil, že Praha by mohla být bezbariérová v roce 2025. Existuje už nějaký harmonogram, jak tohoto cíle dosáhnout?
Už se rýsuje. Vlastně už od primátora Béma byl soupis stanic, ve kterých se vybuduje bezbariérový přístup. Trochu se to ale protahuje. Přáli bychom si, aby bylo jasné, co přesně se ten který rok udělá. A abychom v případě, že by se tak nestalo, mohli tlačit na dodržování termínů.
- E15: V současnosti žádné zásadnější stavby neprobíhají?
Například výtah se loni ani letos nevybudoval v žádné starší stanici metra. Příští rok se otevřou ve čtyřech. Jednou z nich bude Můstek. Udělá se také konečně výtah na I. P. Pavlova, nejfrekventovanější stanici metra v Praze. Dodneška tam hendikepovaní lidé nemohou vystoupit. Je bláznivé, když člověk jede do práce místo 40 minut dvě hodiny. Někteří vozíčkáři mají důležité schůzky, zkoušky na VŠ, a aby měli jistotu, že na ně dorazí včas, musí vyjet s velkým předstihem, takže tam jsou třeba hodinu před začátkem. V tom je to cestování nedůstojné.
- E15: Zaujala mě myšlenka vídeňského zastupitele, který upozorňoval, že mobilita ve městě je důležitá pro všechny. A pro získání potřebných financí navrhuje v nejhorším případě vybírat peníze od lidí, kteří jsou velmi mobilní, tedy od motoristů. Jaký je váš názor?
Já bych se tomu nebránil. Úplně by však stačilo, kdyby se v Praze důsledně vybíraly pokuty. Když jsme hledali, kde vzít peníze na výtahy do metra, zjistili jsme, že každý rok je v Praze evidováno 700 tisíc dopravních přestupků, z nichž však dvě třetiny spadnou pod stůl. To je zhruba 400 tisíc přestupků. Kdyby se za každý vybrala tisícovka, mělo by město rázem takových peněz…
---
Celý rozhovor na E15.cz
Najít výtah na přestupních stanicích Muzeum a Florenc je skutečně nadlidský úkol
Foto E15 Anna Vacková