I tak mluví o své alma mater absolventky Jana Hánová a Petra Fiedlerová. Jana i Petra byly během svého studia zařazeny do programu Metropolitní univerzity – Škola bez bariér. Díky tomuto sociálnímu programu studenti s tělesným postižením studují v bezbariérových budovách, dostávají stipendium ve výši školného, mohou si bezplatně zapůjčovat studijní literaturu a k dispozici jim je studijní poradkyně.
Ani po úspěšném absolvování studia Petra a Jana školu neopustily a staly se jejími zaměstnankyněmi.
DÍKY STUDIU JSEM ZÍSKALA SEBEDŮVĚRU Na vozík jsem se dostala po nevydařené operaci vyhřezlé ploténky, život se mi od základů změnil, a ačkoli jsem netušila, do čeho se pouštím, studium na Metropolitní univerzitě bylo mým odrazovým můstkem. Pocházím z Havířova, prvním krokem muselo být zajištění bezbariérového bydlení v Praze. S tímto úkolem mi pomohla studijní poradkyně Mgr. Kněnická, jež má na starosti handicapované studenty. Začala jsem tehdy studovat navazující magisterský program Evropské studia a veřejnou správu.
S postupem času jsem získala nejen potřebnou sebedůvěru a samostatnost, ale rovněž místo v rámci projektu MUP pro handicapované studenty v Národní radě pro zdravotně postižené, kde jsem si mohla vyzkoušet jaké to je chodit do práce, mít zodpovědnost a vůbec se začlenit do pracovního prostředí i vzhledem k mému handicapu. To co se zdravému člověku zdá jako samozřejmost, může být pro handicapované nepřekonatelná bariéra, ať už se jedná o dopravu do zaměstnání či vykonávání jiných rutinních záležitostí všedních dnů. Stala jsem se tedy administrativní oporou, zapisovala obsah porad, připravovala podklady pro řešení nejrůznějších případů apod. Jednalo se o dlouhodobou stáž, jež mi byla přínosem nejen po pracovní ale i osobní stránce.
Studium ubíhalo a na Metropolitní univerzitě vzniklo Informační centrum pro informování studentů i uchazečů o studiu. Vznikla tak čtyři pracovní místa pro handicapované studenty a absolventy univerzity a já měla tu možnost být mezi nimi. Zapojili jsme se do každodenního života univerzity. Na recepci jsme se v pravidelných směnách střídali a společně se zdravými kolegy zabezpečovali plynulý chod informačního centra. Díky této pracovní zkušenosti mohu ve svém životopise s klidným svědomím uplatnit nejen vysokoškolské vzdělání, ale rovněž práci v týmu, komunikační dovednosti či řešení krizových situací a další dovednosti.
Zpět do Havířova jsem se již nevrátila, bydlím v Praze a na Metropolitní univerzitě v současné době pracuji jako studijní referentka. Díky práci a vzdělání se cítím jako plnohodnotný člen společnosti, který kvůli svému handicapu nemusí zaostávat za ostatními, uvedla Jana Hánová. DÝCHÁM, ŽIJI, PRACUJI "V roce 1984 jsem šla jako osmnáctiletá do letního kina, vrátila jsem se domů v nesnesitelných bolestech, které trvaly i po hospitalizaci v mém rodném městě. Takřka vzápětí jsem si uvědomila jen to, že se nemůžu hnout a postupně přestávám dýchat. V té chvíli jsem netušila, že tento stav není dočasný, ale že jsem právě trvale ochrnula na všechny čtyři končetiny (totální kvadruplegie). Začal boj o přežití, který trval 7 let. A poté návrat do běžného života," tak začíná své vyprávění Petra Fiedlerová.
"Prošla jsem tedy nejen bolestí a depresemi, ale především osobním i duchovním vývojem až ke skutečné odvaze, podívat se na sebe pravdivým pohledem. Především pokračovat v plodné seberealizaci, o kterou se snažím dodnes. Nutno však podotknout, že bych dnes možná nebyla tam, kde jsem, nebýt lidské pomoci a podpory všech, které jsem na své cestě potkávala, a kteří mi vytvářeli pevné mosty.
Měla jsem velké štěstí, že jsem mohla začít studovat Metropolitní univerzitu v Praze, za velké podpory zakladatelky MUP Mgr. Anny Benešové, která na mně touhu po vzdělání poznala. Při studiu jsem navštěvovala tréninkové pracoviště-advokátní kancelář, kde probíhala velmi zajímavá práce v chápavém kolektivu mladých lidí.
Po dokončení studia jsem začala pracovat na vysoké škole, jako referentka Informačního centra MUP. Práce je různorodá a zajímavá, především v poznávání nových návštěvníků a mladých studentů. Sdělujeme osobně či telefonicky informace, které se týkají studia.
Vše probíhá ve skvělém bezbariérovém prostředí s příjemnými kolegy. Mám velmi ráda svou práci a vždy se do ní těším. Je škoda, že není více vysokých škol, kde zaměstnávají vozíčkáře a vytváří pro ně vhodná pracovní místa jako na Metropolitní univerzitě Praha", uvedla na závěr našeho povídání Petra Fiedlerová.
Foto: Jana Hánová.
Foto: Petra Fiedlerová.