V polovině dubna proběhlo v Praze netradičně pojaté lékařské sympozium na téma "obézní pacient v interdisciplinárním pohledu". Sympozium propojilo telemostem tři země – Česko, Slovensko a Filipíny.
Problematice výživy, obezity a možnostem jejího řešení se věnovali odborníci prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc., prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc., MUDr. Petr Tláskal, doc. MUDr. Leoš Středa, Ph. D., MUDr. Marie Skalská a další. První den sympozia měli účastníci možnost sledovat přednášky v prostorách Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT či přímo na webovém portále www.obezni.cz. Program dalšího dne byl zaměřen na prezenční konferenci společnosti STOB. Součástí konference byl také chat odborníků na webových stránkách deníku iDnes, otázky bylo možné položit i prostřednictvím rozhlasového vysílání Českého rozhlasu Radiožurnál. V rámci akce proběhl dále v pražském veletržním areálu Letňany křest knihy Nebezpečný svět kalorií od Rajka Dolečka a kol.
Obezita – nejen nahromadění tuku
"Obezita je celosvětovou epidemií a je oprávněně v centru odborného zájmu. Nicméně pro nás je podstatné změnit pohled na její definici tak, abychom do ní zahrnuli i osobní odpovědnost. Nebudeme tedy chápat obezitu jako pouhé přebytečné nahromadění tukové tkáně, ale spíše jako nevhodnou adaptaci organismu na prostředí s dostatkem potravin," uvedl při zahájení konference prof. Doleček. Současně zdůraznil otázku prevence a nezbytnosti začít včas, neboť "shodit dvě kila je snadnější, než když těch kil navíc je dvacet nebo třicet".
Metabolické souvislosti
Souvislostem poruch metabolismu lipidů a obezity se věnoval prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, z 1. LF UK v Praze. Profesor Zima poukázal na pozitivní a negativní korelace tělesné hmotnosti a body mass indexu (BMI) s cholesterolem (LDL-c, HDL-c) a triglyceridy. Nadváha a obezita je spojována s inzulinovou rezistencí, metabolickým syndromem (MS) a kardiovaskulárním rizikem. Prevalence MS se udává v rozmezí 17– 50 % v závislosti na věku. Nárůst metabolického syndromu v posledních desetiletích je přitom dán především změnou životního stylu, spojenou s pozitivní energetickou bilancí, nevhodnou stravou a nedostatečnou fyzickou aktivitou. Významnou složkou MS je systémový zánět, který zvyšuje riziko ischemické choroby srdeční a diabetu mellitu a souvisí s lokálním zánětem tukové tkáně. Tento zánět je provázen řadou metabolických změn, jejichž důsledkem je ukládání tukové tkáně v organismu a další patologické změny. "Jednotlivé komponenty metabolického syndromu lze ovlivňovat léčbou obezity a inzulinové rezistence, dále léčbou arteriální hypertenze, dyslipidemie a protrombotického stavu. Cílem jsou optimální hodnoty krevního tlaku a lipidogramu. Pokud se nám to daří, významně klesá kardiovaskulární riziko," připomenul prof. Zima a zdůraznil, že metabolický syndrom se vyvíjí léta a dlouho předtím, než se rozvine diabetes či kardiovaskulární onemocnění, můžeme působit preventivně režimovými opatřeními i vhodnou farmakoterapií.
Příčiny obezity
"Obezita provází lidstvo od prehistorických dob, jak o tom svědčí archeologické nálezy, například Věstonická venuše. Obezita byla v určitých obdobích adorována, ovšem obézní jedinec byl spíše vzácností," uvedl v úvodu své prezentace o etiopatogenezi obezity doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc., z Endokrinologického ústavu v Praze. Jak dále konstatoval, Světová zdravotnická organizace varuje před globální epidemií obezity a předpovídá, že v roce 2015 bude na světě 700 milionů dospělých obézních a 2,3 miliardy dospělých s nadváhou. Hrozivý je též nárůst obézních dětí. Každoročně stoupá v Evropské unii tento počet o 400 tisíc jedinců. Příčin nárůstu obezity je více. Patří sem endokrinní vlivy – endokrinně navozená obezita je však poměrně vzácná. Stoupá však obezita vyvolaná léky, které mohou stimulovat chuť k jídlu (antipsychotika, antiepileptika, antihistaminika, glukokortikoidy), snižují energetický výdej (betablokátory, glukokortikoidy), aktivují lipogenezi (inzulin, deriváty sulfonylurey) či stimulují diferenciaci adipocytů (thiazolidindiony). Přes 90 % typů obezity nicméně představuje tzv. obezita běžná, způsobená kombinací genetických a zevních faktorů. Mezi nově objevené patogenetické faktory obezity pak patří přítomnost infekce, charakter střevní mikroflóry, neadekvátní doba spánku, zvýšená teplota v příbytcích v zimním období apod.
U běžné obezity je hlavním problémem zvýšený příjem tuků a jednoduchých sacharidů a současně snížený výdej energie formou fyzické aktivity. Roli hraje tzv. obezitogenní prostředí, v němž žijeme. "Faktorem, který ovlivňuje vzestup hmotnosti a rozvoj obezity, je vysoká energetická denzita tuku, jeho nízká sytivost, nízká postprandiální termogeneze a také hedonická odpověď organismu, která je odpovědná za chuťové preference pro tučná a sladká jídla. Zároveň se snížila naše běžná, habituální aktivita, kvůli čemuž je snížený náš energetický výdej," vysvětlil doc. Hainer. Za snížení energetického výdeje může podle něj množství běžně užívaLékařské ných moderních vymožeností, jako jsou auta, automatická otvírání dveří, eskalátory, mobilní telefony, dálková ovládání, pračky, sušičky, myčky nádobí, motorové sekačky, televizory, videohry apod. U dětí lze zařadit mezi determinující faktory rozvoje obezity výživu matky, nekojení, sledování televize a sezení u počítače a konečně marketing spojený s propagací nevhodných pokrmů.
Rizikové a protektivní faktory
"Také některá životní období jsou pro vznik obezity riziková. U žen je to doba dospívání, těhotenství a klimakteria, přičemž se ale zjistilo, že roli nehrají tolik hormony jako změna životního stylu. To se týká i nástupu do zaměstnání, ukončení sportovní činnosti, odchodu do důchodu a podobně," upozornil doc. Hainer. Obezitou jsou více ohroženi jedinci s pozitivní rodinnou anamnézou, nižším příjmem a vzděláním, žijící na venkově, dále lidé s výraznější psychickou alterací (stres, deprese, úzkost) či dlouhodobě užívající léky. Roli v rozvoji obezity hrají také různé faktory regulující chuť k jídlu, typ přijímané potravy a jeho vliv na pocit sytosti (nejvíce sytivý efekt mají bílkoviny). Také mnohé hormony se účastní procesů stojících za vznikem obezity. V případě zvýšeného příjmu potravy z důvodu chutě, kdy se jídlo stává potěšením a návykem, se uplatňují látky typu dopamin, endokanabinoidy, opioidy či glutamát.
V organismu probíhá neustále množství anabolických a katabolických dějů, jichž se účastní velké množství působků odpovědných jak za zvýšený a snížený příjem potravy, tak za snížený a zvýšený výdej energie. "Je třeba si uvědomit, že tuková tkáň není pouhý rezervoár energie, jak jsme si mysleli dříve, ale že jde o největší endokrinní orgán v těle, který výrazně ovlivňuje rozvoj metabolického syndromu," upozornil Vojtěch Hainer. Protektivní vliv má například hormon adiponektin. Co se týče genetiky, obezita je polygenně podmíněná nemoc. Dnes je známo již 835 kandidátních genů, které ovlivňují rozvoj obezity, přičemž běžná obezita je geneticky determinována ze 40–70 %. Souhra genů a prostředí hraje nemalý význam. "Je důležité si uvědomit, že i jedinec s leptogenními geny, tedy geny působícími proti obezitě, je v obezitogenním prostředí ohrožen obezitou, a naopak jedinec s obezigenními geny nemusí trpět obezitou v leptogenním prostředí," uzavřel doc. Hainer.
Prevence obezity začíná u plodu
Ke kritickým momentům vzniku dětské obezity se vyjádřil MUDr. Petr Tláskal, CSc., ze Společnosti pro výživu. V rámci prevence dětské obezity, která přechází v obezitu v dospělosti, je třeba se podle něj zaměřit již na prenatální vývoj jedince. "Výživa plodu a dítěte, nerovnoměrný příjem živin ovlivňuje průběh metabolických reakcí a tím i somatické aspekty jeho vývoje," vysvětlil MUDr. Tláskal. V prenatálním období tak nedostatečná výživa může být příčinou budoucích metabolických poruch, jako je glykemická dysbalance, porucha metabolismu bílkovin a inzulinová rezistence. Mezi preventivní aspekty dětské obezity pak patří první výživa dítěte. "Ukázalo se, že mateřské mléko má protektivní účinek na rozvoj obezity a čím déle je dítě kojeno, tím nižší je riziko obezity ve věku zahájení školní docházky. Protektivní vliv je dán složením mateřského mléka – s obsahem leptinu, přítomností omega-3 mastných kyselin a nízkým obsahem bílkovin. Naopak rizikovým faktorem je rychlý růst dítěte a vyšší příjem bílkovin v prvních dvou letech života – bílkoviny potencují nárůst tukové tkáně. Zajímavé jsou také aspekty chuťových a barevných preferencí u dítěte. Zjistilo se, že děti například preferují žluté a červené potraviny oproti zeleným, což se může odrazit v problému se zaváděním některých druhů zeleniny do jídelníčku," uvedl Petr Tláskal. Platí také, že zavádí-li se zelenina mezi 5.–8. měsícem života, dítě ji ve vyšším věku spíše preferuje, než když se zavádí do jídelníčku v pozdějším období života.
Jiným aspektem souvisejícím s výživou dítěte je neofobie, která se projevuje odmítáním jídla, s nímž se dítě dosud nesetkalo. "Pokud rodiče neuspějí se zavedením nového druhu potravy, může to vést k vytvoření špatných stravovacích návyků. Stravu je třeba nabízet opakovaně, v různých podobách," upozornil MUDr. Tláskal. Výživové zvyklosti dítěte ovlivňuje také rodinné prostředí a výchova. Ví se, že obézní matky například podávají dítěti častěji jídlo, nebezpečné je také podávání velkých porcí či nabízení jídla jako odměny. Stravovací návyky dítěte ovlivňuje i škola. V ČR existují již od 50. let minulého století pravidla platná pro všechny školní jídelny, společnost pro výživu navíc apeluje na školy, aby se přihlásily k programu zdravého životního stylu a podporovaly jej u školních dětí, mimo jiné třeba nabídkou jídel v automatech a bufetech.
Obezita jako psychologický problém
Na psychologické aspekty obezity a možnosti kognitivně behaviorální terapie nadváhy a obezity poukázala MUDr. Marie Skalská ze Společnosti STOB. "Z psychologického pohledu lze obezitu vnímat jako poruchu myšlení a emocí, která vede k nevhodnému chování, zejména k nevhodným stravovacím návykům. Důsledky obezity jsou pak nejen tělesné, ale také psychologické a sociální," zdůraznila MUDr. Skalská s tím, že psychické problémy bývají mnohdy závažnější než tělesné komplikace obezity. Obézní lidé mohou trpět depresí, úzkostí, vyskytují se zde poruchy příjmu potravy. "Kognitivně behaviorální terapie patří k nejeefektivnějším metodám v léčbě návykových problémů. V terapii obezity je jejím cílem dosáhnout změny stravovacích a pohybových návyků a nahradit dysfunkční kognitivní procesy funkčními. Důležitou podmínkou však je stanovit si reálné cíle, nalézt motivaci ke změně a postupovat pozvolna, nechtít vše naráz. Příjemným překvapením pro klienta může být informace, že nejsou zdravé a nezdravé potraviny, je pouze vhodné a nevhodné množství jednotlivých potravin," řekla MUDr. Skalská. Účastníky konference pak seznámila s možnosti kognitivně behaviorální terapie obezity a edukačními pomůckami. Společnost STOB nabízí mimo jiné 12týdenní kurzy snižování nadváhy, mnoho dalších užitečných informací lze nalézt na webu společnosti www.stobklub.cz.
Další přednášky se věnovaly ekonomickým aspektům obezity (Ing. Luboš Kvíčala, Euroinstitut. eu), redukci váhy v Lázeňské léčebně Mánes (Petra Brunclíková, DiS.), edukaci obézních prostřednictvím televize (Mgr. Ivan Bencze, Národný inštitút zdravia, Vysoké Tatry), současným trendům v léčbě nadváhy a obezity (doc. MUDr. Leoš Středa, Ph. D., 1. LF UK a FBI ČVUT), modernímu pojetí hubnutí přes internet (PhDr. Iva Málková, STOB) či mýtům a pověrám ve výživě (prof. Ing. Jana Dostálová, CSc., VŠCHT v Praze).
Foto: Profesor Doleček, autor nové knihy o výživě
Foto: Martin Ježek
Foto: Zleva: Leoš Středa, Rajko Doleček a Kateřina Cajthamlová při křtu nové publikace "Nebezpečný svět kalorií" během sympozia.
Foto: Vít Cajthaml
Foto: Docent Hainer hovořil o etiopatogenezi obezity
Foto: Leoš Chodura
Foto: Doktor Tláskal se v rámci sympozia věnoval problematice dětské obezity
Zdroj: www.delta-pekarny.cz