Byla zdravá, pracovala a vychovávala vytouženého synka Adámka (3). A pak se jí během 24 hodin život obrátil naruby. Na Andreu Brzobohatou (40) z Brna zaútočila zákeřná bakterie meningokoka, která ji téměř zabila.
- Mladá žena byla v umělém spánku a dýchaly za ni přístroje. Nakonec se jí smrtící útok podařilo přežít, přišla ale o nohy a odumřela jí tkáň poloviny těla. Přesto se Andrea nevzdává a snaží se vrátit do běžného života. A před meningokokem chce varovat ostatní! Andreino trápení začalo v říjnu 2010, kdy se jí náhle udělalo nevolno a všimla si rudých až fialových fleků na pokožce. O pár hodin později pak přišly i velké bolesti a částečné mdloby. "V nemocnici ve Vrchlabí vůbec nepoznali, co mi je. To odhalili až v Hradci Králové. Ztratila jsem tak cenné hodiny a následky onemocnění nemusely být tak fatální," vypráví Andrea. Hranice života a smrti. Nastal boj o její život, protože bakterie způsobila otravu a kolaps celého organismu. Andrea byla v umělém spánku, dýchaly za ni přístroje a lékaři nasadili silné dávky antibiotik, které mají schopnost velmi dobře proniknout do centrálního nervového systému. Stav Andrey byl tehdy na hranici života a smrti. "V končetinách mi přestal fungovat krevní oběh a na těle se vytvořila nekróza, což znamená, že odumírala velká část pokožky a podkožního vaziva," popsala statečná žena. Léky však zabraly a zdravotní stav Andrey se po týdnech nakonec přece jen lepšil. Letecky byla proto převezena do Brna. Těžký návrat. Tam se však ukázalo, že bude nutné obětovat nohy, které se díky vysoké infekčnosti staly rizikem pro celý organismus. Na řadu proto přišla amputace. Andrea ale dokázala přežít, a to bylo ze všeho to nejdůležitější! Následoval pobyt v rehabilitačním ústavu a zvykání si na invalidní vozík. Návrat do skutečného života je však pro matku samoživitelku velmi těžký. "Mám tříletého syna a už kvůli němu se musím snažit. Jsem v invalidním důchodu a čekám na nové protézy, které bych měla dostat v dubnu. Budou elektronické, musím se na nich naučit chodit a snad mi pomohou na další cestě životem," vypráví Andrea, která se se svým údělem ale nikdy nesmíří. "Než se mi to stalo, nikdy jsem o nějakém meningokokovi neslyšela. Protože jinak bych se nechala očkovat," dodává. Více o Andree si přečtete na www.andreapomoc.blogspot.com, kde pro ni byla zřízena i charitativní sbírka.