Když si uvědomíme, co DANIEL KISH dělá s překvapivou samozřejmostí, napadne nás, jaký neskutečný potenciál má lidské tělo. Kish se narodil s nádorem na sítnici. Aby nemoc přežil, lékaři mu do věku třinácti měsíců odoperovali obě oči. Brzy nato začal dělat jazykem klapavé zvuky, které mu pomáhaly v pohybu. Nyní je Kishovi 47 let a pohybuje se převážně díky echolokaci. Ano, stejně jako netopýr. Tuto metodu ovládl tak dokonale, že dokáže v běžném provozu jezdit na kole. Zároveň vede skupinu World Access for the Blind, která učí echolokaci ostatní.
- Jak funguje echolokace u lidí?
Při každém kliknutí jazykem se vytvářejí zvukové vlny. Ty se odrážejí od veškerých okolních povrchů a vracejí se jako slabé ozvěny, které slyším. Mozek tyto ozvěny zpracuje do dynamických obrazů. V podstatě si povídám s okolím.
- Jaké představy se vám při klikání utvářejí?
Každé kliknutí je jako slabý záblesk fotoaparátu. Představím si trojrozměrný obraz svého okolí v rozmezí deseti metrů. Zblízka dovedu rozeznat tyč silnou několik centimetrů. Na pětimetrovou vzdálenost rozeznávám auta a keře. Domy jsem schopen zaostřit na padesát metrů.
- Slepeckou hůl přesto používáte.
Ano, mám problém rozeznat malé předměty nízko nad zemí nebo místa, kde zem náhle klesá.
- Jaké to je, jezdit na kole za pomoci echolokace?
Je to úchvatný zážitek, který však vyžaduje neustálé a velmi intenzivní soustředění na okolní akustiku. Při jízdě na kole klikám dvakrát za sekundu, tedy mnohem častěji než obvykle.
- Je nebezpečné spoléhat se na echolokaci?
Spousta rizik, jichž se obáváme, existuje jen v našich představách. Například já jsem jako dítě neustále lezl na vše, co jsem kolem sebe našel, a přesto jsem si nezlomil jedinou kost.
- Jak obtížné je naučit echolokaci jiné nevidomé?
World Access už učila skoro tisíc nevidomých studentů ve více než třiceti zemích. Mnozí studenti bývají překvapeni, jak rychle přicházejí výsledky. Jsem přesvědčen, že schopnost echolokace máme v sobě všichni – vždyť naši předkové ji využívali, dokud neexistovalo umělé osvětlení. Zdá se, že nervovou kapacitu na to máme, já jsem jen vyvinul způsob, jak ji zaktivovat. Schopnost vidět netkví v očích, nýbrž v mysli. Naši studenti tvrdí, že objevili svobodu, o níž nikdy nesnili.
Fotografie Marco Grob