06.07.2012 23:01
Ve dnech 17. – 19. května 2012 se na Magistrátu hl. m. Prahy uskutečnila mezinárodní konference zastupující Irsko, Finsko a Českou republiku. Základním tématem konference bylo dobrovolnictví, zaměstnávání osob nad 50 let a také zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Poslední se stalo hlavním tématem workshopu 17. května, který umožnil srovnání situace v těchto třech zemích.
Zástupci všech třech zemí se shodli na tom, že největším problémem v zaměstnávání osob se zdravotním postižením jsou bariéry. Původně jsme si mysleli, že jde o bariéry v podobě schodů, výtahů, nesplněných standardů staviteli. Největší bariéry jsou však v lidech. Nízká, resp. nulová informovanost zaměstnavatelů, ale i spoluobčanů o životě a potřebách osob se zdravotním postižením je hlavním tématem diskuze a každý nápad na řešení této situace je vítaný.
Všechny tři země se shodly na tom, že je potřeba více využívat masmédia a především nejmladší generaci. V Irsku se osvědčilo „vzdělávání rodičů svými dětmi“. V praxi to znamená, že děti se při školní nebo také mimoškolní aktivitě dozvídají o životě osob se zdravotním postižením a toto doma sdělují rodičům. Z člověka se zdravotním postižením již není ten divný patron na vozíku nebo se slepeckou holí, ale kamarád. Děti totiž mnohé rozdíly zkrátka neřeší.
Dalším významným tématem diskuze bylo vzdělávání osob se zdravotním postižením. Ve všech třech zemích již není problém získat i se zdravotním postižením vysoké vzdělání. Je však velký problém získat adekvátní zaměstnání. Osoba se zdravotním postižením má vyrábět hrníčky nebo košíky, rozhodně však nemá být manažerem. A opět jsme u tématu informování zaměstnavatelů. Skutečnost, že někdo neovládá nohy nebo ruce neznamená, že neovládá svůj mozek.
Finsko se všem jeví jako ideál života pro lidi se zdravotním postižením. Sociální dávky stačí na pohodlný život, dotyčný má čas na vzdělávání se, na zábavu, rodina netrpí hlady a na přátele je stále dost času. Je to však z našeho pohledu velmi krátkozraké a demotivující řešení. Přirozeností člověka je práce a za práci adekvátní odměna. Za danou odměnu pak může žít. Zaměstnání je tedy velkou motivací pro člověka něco dokázat, někým být a někoho zajímavého poznat.
Zaměstnání je také důležitým prvkem při sociálním začleňování. Doma můžete sedět v teplácích, nevykoupaní, neoholení a mluvit pouze s domácími mazlíčky nebo televizí. Pokud však musíte pravidelně dojet do zaměstnání, budete dbát o svůj zevnějšek a zajímat se o aktuální témata v komunikaci.
Výstupem z workshopu tedy je: vzdělávání, zaměstnání a soužití. Všichni jsme lidé, tak se k sobě konečně začněme podle toho chovat.
Monika Henčlová
Klíčová slova: