Hana VOLFOVÁ, učitelka:
Velmi se těším do školy, protože škola je moje taková velká rodina. Mám tam svoje kamarády a kolegy a hlavně teda hrozně mám ráda děti, takže na ty se taky moc těším.
Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
Hana Volfová patří k tisícům učitelů, kteří se v pondělí vrátili ke své práci. Pro ni to byl ale návrat s velkým N. Před 2 lety totiž musela školu opustit. Nešťastná náhoda, která jí poškodila míchu, ji upoutala na vozík.
Hana VOLFOVÁ, učitelka:
Ahoj, jak se máš? Trošku na roh mi to přisuň, tak abych to měla, ne.
Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
Nekonečné vítání, jak na chodbách školy, tak ve třídách. Počítali s ní. Dobrých učitelů schopných učit logopedii, grafomotoriku a děti se specifickými poruchami učení je málo.
Hana VOLFOVÁ, učitelka:
Dobrý den. Nazdar děcka. Nazdar, děcka. Jak se máte? Nazdar. Jak jste se měly, děcka, celé prázdniny. No, jste velký, úplně jiní jako.
Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
I když se Hana Volfová vrací jen na pár hodin týdně, všichni doufají, že se to změní. Nechali kvůli ní namontovat na schodiště speciální vozíčkářskou plošinu.
Milan KNÁPEK, ředitel ZŠ Žerotínova, Valašské Meziříčí:
Je vynikající kantorka, dovede si děti získat, protože jsme víceméně počítali s návratem paní učitelky Volfové, potřebovali jsme nějakým způsobem vyřešit, aby se mohla pohybovat po celé škole, proto jsme radnici požádali o příspěvek na zakoupení této plošiny a na montáž. Radnice nám vyšla vstříc.
Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
Kolegové nepomohli jen k návratu do školy. Když se před dvěma lety dozvěděli, co se Haně Volfové stalo, uspořádali společně s rodiči sbírku. Vybralo se 60 tisíc korun. 100 tisíc přidali ve sbírce radnice lidé z Valašského Meziříčí a 70 tisíc darovala z výtěžku koncertu oscarová zpěvačka Markéta Irglová. Peníze pomohly k přestavbě bytu, s postižením ale musí učitelka bojovat sama. Okamžik, kdy se jí změnil život, má pořád v paměti.
Hana VOLFOVÁ, učitelka:
Skončil školní rok a vlastně já jsem se chystala na prázdniny, bylo 7. 7. a já jsem měla odjet do Rakouska na kola, no, a já jsem si sedla tady prostě do toho křesla a stříhala jsem si nehty na noze a jak jsem se prostě zvedala z toho předklonu, tak mi najednou prostě se něco stalo v zádech, já jsem nevěděla vůbec, co se děje, protože mi začalo být hrozně špatně, jako že břicho mě začalo bolet, jo, břicho a taková nějaká zvláštní jako prostě bolest. Jsem se postavila a snažila jsem se to prostě prodýchat, projít to, protože jsem netušila, jako myslela jsem si, že jsem si skřípla nějaký nerv.
Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
Skřípnutý nerv to ale nebyl. Na vině byla vyhřezlá ploténka a výrůstek, který se do míchy dostal. Ochrnula. Pro aktivní ženu, která sportovala, velká rána.
Hana VOLFOVÁ, učitelka:
Já jsem přišla v pět hodin ze školy, vyjela jsem na brusle nebo na kolo, vrátila jsem se kolem osmé hodiny, to jsem ještě tady vlastně dělala si přípravy do školy a chystala jsem se na druhý den a ráno vlastně se to všechno opakovalo, jo, takže já jsem strávila minimum času. Teď jsem tady skoro pořád. Je to pro mě tady takové trošku smutné, a proto se těším, že se do té školy vrátím mezi lidi.
Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
Nevzdala to. Po dvou letech rehabilitací a usilovného cvičení se dokáže projít mezi bradly a chce za každou cenu chodit.
Hana VOLFOVÁ, učitelka:
Začalo se mi zapojovat břicho, záda se mi zapojují, takže vlastně postupuje to shora, no. Jako otázka je, jestli se mi chytnou nohy, tak doufám, že, doufám, že mi to prostě dopadne dobře, no, jako určitě to bude ještě spousta dřiny a cvičení a kdo ví jak to všechno jako bude vypadat, že, ale prostě nevzdávám to. Strašně bych si přála jednou vyběhnout na ty kopce, které odsud vidím a projít se po svých lesem, tak jak jsem to znala dřív.