15.07.2012 20:03
Mít na jídlo a střechu nad hlavou, ale umírat dlouhodobě v bolestech, anebo nemít bolesti a umřít hlady někde pod mostem. Tyto dvě alternativy má 34letá Monika Henčlová poté, co od 1. července 2012 přestaly zdravotní pojišťovny hradit více než 150 léků, mezi nimi i na bolest. Proto se rozhodla svoji situaci popsat v otevřeném dopise ministru zdravotnictví ČR a věří, že po jeho přečtení i další čtenáři s obdobným osudem získají odvahu a napíší mu taky.
Vážený pane ministře,
vymyslel jste na občany ČR další pohromu a opět hodláte obcházet Ústavu ČR? Je na čase Vám říci dost!
Váš úžasný nápad zrušení příspěvku státu na léky na bolest má fatální dopad. Vůbec si neuvědomujete, že jsou lidé, a jsou to vážně pořád lidé, v paliativní péči. Na vysvětlenou uvádím, že pro tyto osoby již neexistuje lék na uzdravení a pouze potřebují léky proti bolesti, aby mohli jako lidé dožít.
Je mi 34 let, mám roztroušenou sklerózu, agresívní typ latentně progresívní a jsem v paliativní péči. Moje lékařka velmi dlouho hledala vhodný lék na moje bolesti, ale bohužel buď lék nezabíral, nebo mi negativně ovlivňoval psychiku, nebo mi zhoršoval žaludeční vředy. Našly jsme lék, který mi bolesti tlumí, ale který se objevil na Vašem seznamu léku, na které již pojišťovna nedoplácí.
Ústavnímu soudu jsem tedy nucena sdělit, že ministr zdravotnictví ČR mi navrhuje tyto dvě alternativy:
1. budu mít na jídlo a střechu nad hlavou, ale budu umírat dlouhodobě v bolestech
2. nebudu mít bolesti a léky si budu platit ze svého invalidního důchodu, ale umřu hlady a někde pod mostem
Nechápu, kde berete odvahu, vážený pane ministře, rozhodovat o životě lidí a obdivuji Vás, že Vám nevadí být v úloze vraha.
Čekám na adekvátní odpověď a především radu, jak člověk v mém věku a stavu má podle Vás slušně dožít, protože Vašeho věku se naštěstí nedožiju.
Monika Henčlová
V Praze dne 15. 7. 2012
Klíčová slova: