Nora FRIDRICHOVÁ, moderátorka:
Manželé Peterkovi z Opavy jsou oba nevidomí a nemůžou mít vlastní děti. Jejich žádost o adopci dítěte zamítlo ministerstvo práce a sociálních věcí s odůvodněním, že o něj nemůžou dostatečně pečovat. Peterkovi kvůli tomu chtějí stát žalovat, i když je otázkou, zda si sami nezúžili manévrovací prostor tím, že požádali jen o dvouleté zdravé dítě. S nevidomým párem natáčela Marta Pilařová.
osoba:
Ty mateřský pudy prostě ve vás jsou pořád, i když nevidíte. Vychovatelský schopnosti nemají o jako nic se zrakem společnýho, prostě to máte v sobě.
osoba:
Člověk, který je na vozíčku, dokáže vychovávat dítě. Člověk, kterej nevidí, ho dokáže vychovávat taky, protože já si myslím, že tady jde o ten cit a tyhle tyto věci, ne o to, jestli na to dítě vidím, nebo nevidím.
Marta PILAŘOVÁ, redaktorka:
Oleg a Miloslava nejsou hrdinové z plakátu. On je osmačtyřicetiletý cukrovkář, jejím o 12 let mladším tělem otřásají záškuby tikového onemocnění Tourettova syndromu. On pracoval na dole i v rodinné cyklistické firmě. Oslepl před 12 lety a s pomocí vidících kamarádů provozuje vlastní masérský salon. Ona je slepá odjakživa a ráda se stará o jiné. Před 3,5 lety se vzali a chtějí mít dítě.
osoba:
Jsme prostě došli až tedy k umělému oplodnění, kde jsme tedy absolvovali 4 pokusy, všecky neúspěšné, stálo nás to akorát spoustu peněz, ale, no, takže jsme chtěli být rodina, takže to je vlastně poslední, poslední možnost - adopce.
Marta PILAŘOVÁ, redaktorka:
Loni v listopadu o osvojení zdravého dvouletého dítěte požádali na opavském magistrátu. Nevěděli, že žádostí o dítě starší nebo s handicapem by mohli zvýšit své šance. Navštívily je úřednice a žádost s doporučením ke schválení předali na kraj. Úřad oslovil posudkového lékaře, se kterým se nikdy nesetkali. Stopku vystavil na základě zdravotní dokumentace. Pak odvolání na ministerstvo a v červenci definitivní odpověď.
Štěpánka FILIPOVÁ, mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí:
Jejich zdravotní stav jim neumožňuje vhodné vychovatelské a zejména pečovatelské schopnosti, které by zaručovaly dítěti dostatečný rozvoj.
osoba:
Jsme rozhodnuti prostě tady tu správní žalobu pro diskriminaci na stát podat a podat ji z toho důvodu, že ministerstvo práce přímo uvedlo v rozhodnutí z důvodu trvale zhoršeného zdravotního stavu a zejména pro nevidomost. Takže když budu vidět, dítě dostanu, když nevidím, nemám na dítě nárok.
Marta PILAŘOVÁ, redaktorka:
I v Česku žijí nevidomí rodiče, kteří vychovávají vlastní děti, o to více Peterkovi mrzí, že oni šanci nedostali.
osoba:
Rozdíl spíš je v tom přístupu těch, těch úředníků a těch lidí, co o tom rozhodují.
Marta PILAŘOVÁ, redaktorka:
Pavla Kovaříková nevidí od 15 let, o tom, že by dítě neměla, neuvažovala ani na chvíli.
Pavla KOVAŘÍKOVÁ, :
My máme tříletou dceru, můj manžel vidí a chodí do práce, takže odmalička je péče o dětí primárně vázaná na mně.
Marta PILAŘOVÁ, redaktorka:
Na pochybnosti okolí naráží často, nedávno se navíc přestěhovali na okraj Prahy a na nové prostředí si pořád zvykají.
Pavla KOVAŘÍKOVÁ, :
Jak to probíhalo?
osoba:
Všechno v pořádku, mami.
osoba:
Máme se tu všichni rádi, protože jsme kamarádi.
Pavla KOVAŘÍKOVÁ, :
Aby se kolem toho, že člověk nevidí, nevytvářela žádná taková abstraktní atmosféra, ale aby se o tom, o těch důsledcích toho, že člověk nevidí, mluvilo velmi věcně a racionálně. Prakticky. Co to teda znamená? Jak vaříte? Jak uklízíte? Jak budete s dítětem psát úkoly? A máš plnej nosík, viď. Já to slyším. Určitě vedu dceru hodně k tomu, aby byla verbální, aby hodně mluvila, aby prostě jsme se uměli dobře dorozumět.
Marta PILAŘOVÁ, redaktorka:
Bez zraku vychoval dnes už dospělého syna i Jiří Mojžíšek. Říká, že nevidomí se stejně jako jiní rodiče liší případ od případu.
Jiří MOJŽÍŠEK, :
Řekl bych to na pár příkladech. Řekněme, Bedřich Smetana byl hluchý, psal muziku, pěknou muziku. Znám slepé lukostřelce, jo, to znamená, věci jsou řešitelné a stav, to znamená slepota, hluchota, nemůže být brána jako prioritní.
Luboš ZAJÍC, právní poradna Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR:
Nemělo by to být tak, že někdo od stolu řekne: "Žadatelé jsou úplně nevidomí, automaticky se to rovná zdravotní nezpůsobilost k osvojení." Myslím si, že by orgány veřejné moci měly v tomto případě zcela individuálně posoudit schopnosti těch konkrétních žadatelů.
Marta PILAŘOVÁ, redaktorka:
Adopční proces v Česku je přísný, dlouhý a podrobný. Neposuzují se při něm jen zdravotní a sociální podmínky uchazečů, ale také jejich zkušenosti a schopnosti pečovat o dítě a zaručený úspěch nemají ani úplně zdravé páry.
Štěpánka FILIPOVÁ, mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí:
To, co je důležité při rozhodování o tom, zda se žadatelé o dítě stanou skutečně pěstouny, je, zdali bude dostatečně zajištěn nejlepší zájem dítěte. To je hlavní kritérium, podle kterého postupují jednotlivé orgány sociálněprávní ochrany dětí.
Marta PILAŘOVÁ, redaktorka:
Peterkovi není s kým srovnávat, jsou prvním úplně nevidomým párem žádajícím o adopci v České republice. Ani ve světě nenajdeme takových případů mnoho. Evropská média zaujal příběh nevidomých rakouských manželů Dietmara Janoschka a Elfriede Dallingerové, ti bojovali tři roky u soudu o možnost adoptovat slepou bulharskou holčičku a v červenci uspěli. Ani Oleg s Miloslavou to nevzdávají, přinejmenším chtějí, aby se s nimi posudkoví lékaři a úředníci před tím, než rozhodnou, bavili osobně.
osoba:
Že jsme žili dlouhý léta v nějakých školách, ústavech a nebyli jsme nikde vidět. My jsme normální lidi, jenom nevidíme.