Překonejme bariéry

Jaroslav SCHWARZ, student architektury: 
Takhle dám páčku dozadu a hned prostě vycouvám.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:
Jaroslav Schwarz studuje architekturu prvním rokem. I díky téhle zkušenosti si při každém projektu vzpomene, že metr široký výtah, který tady představují dřevěné desky, vyžaduje velkou dávku zručnosti.

Marie MÁLKOVÁ, koordinátorka projektu Přes bariéry, POV:
Tady máme situaci, kdy ukazujeme například, jak šířka chodeb 120 je úplně na hranici využitelnosti, kdy otočit se o 90 stupňů do dveří 80 centimetrů je opravdu náročné. Navíc když ve dveřích je práh.

Jaroslav SCHWARZ, student architektury:
Tohle je tak akorát.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:
Nejen budoucí architekti takhle dostávají pod kůži předpisy, které určují, jak mají bezbariérové stavby vypadat, a přesvědčí se i o tom, že parametry dané vyhláškou jsou někdy doslova těsné. S tím jim na zkušební trase pomáhají sami handicapovaní.

osoba:
Tam je totiž strašně těžký si vlastně uvědomit, že ty lidi nemůžou zapojovat ty svaly.

Jaroslav SCHWARZ, student architektury:
Nám to všechno hezky jak srozumitelně vysvětlili, takže to je mnohem lepší, než číst si nějaký, nějaký vyhlášky.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:
Naučí se tak vyvarovat chybám podobným té na poště v Praze 5. Příliš strmý vjezd je pro samotného vozíčkáře nepřekonatelný. Nečekané překážky v prostoru pak trápí zase nevidomé.

Irena ŠESTÁKOVÁ, proděkanka, Fakulta architektury ČVUT:
Co se týká našich studentů nebo dneska už i absolventů, tak to povědomí určitě mají daleko, daleko větší a uvědomují si, že vlastně je to běžná součást jakýhokoliv navrhování.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:
Teď se studenti hlavně podílejí na mapování bariér. Do budoucna by pak měli zařídit, aby měli handicapovaní všude zelenou. Tereza Stárková, Česká televize.

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor:
A ve studiu vítám koordinátorku projektu Přes bariéry Marii Málkovou, dobrý večer.

Marie MÁLKOVÁ, koordinátorka projektu Přes bariéry:
Dobrý večer.

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor:
Řekněte mi, jak je možné, že stále u nás vznikají stavby, které jsou prostě pro handicapované, řekněme, nepřístupné?

Marie MÁLKOVÁ, koordinátorka projektu Přes bariéry:
Někdy to může být nepochopení předpisů, ale spíše je to nedostatek takové určité zodpovědnosti, kterou by měli mít jak projektanti, tak ty stavební úřady. Takže snažíme se vyvarovat v Pražské organizaci vozíčkářů těch chyb, které se objevují, a konzultujeme vlastně i s projektanty.

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor:
Mně to jenom přijde zvláštní. Každý, kdo má nějakou zkušenost se stavebním úřadem a s lidmi, kteří pak chodí a měří všude, jestli je všechno v pořádku, všechno pravé úhly, že na takové věci, jako jsou právě třeba vstupy pro vozíčkáře, nakonec ten dům je zkolaudován, nikdo na to nemyslí. Není to chyba těch úřadů, nebo jak je to možné, že se to stane?

Marie MÁLKOVÁ, koordinátorka projektu Přes bariéry:
Je to otázka, kterou si klademe my také. Bohužel neexistuje tedy dotčený orgán, který by bezbariérovost sledoval. Je jenom poradní orgán. A stavební úřad je potom ten zodpovědný, ten poslední, který tu stavbu schválí. Může být chyba už ve fázi té projekční, ale samozřejmě potom to ještě může zachránit ta prováděcí firma. Bohužel tedy stává se, že ta kolaudace proběhne a není to tedy správně řešené. Na prvý pohled se může zdát, že je všechno v pořádku, že dveře jsou správně široké, převýšení v prahu není. Ale potom se ukáže například, že dveře jsou příliš těžké, a dodatečně se řeší úpravy na třeba automatické otevírání. Ale opět se tím vyřeší třeba jenom jeden vstup a ne kompletně hlavní přístup, jak by to mělo tedy u novostavby být.

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor:
A co normy? Normy jsou v pořádku podle vás nebo normy také pokulhávají za tím, jak by to mělo vypadat?

Marie MÁLKOVÁ, koordinátorka projektu Přes bariéry:
Snažíme se doladit některé normy, které nejsou přesně v souladu provázány s bezbariérovou vyhláškou, což je tedy prováděcí předpis stavebního zákona. Ta poslední aktualizace bezbariérové vyhlášky, ta proběhla v roce 2009. Ta již má hodně ty detaily i ty požadavky doladěné. Jenom je potřeba je dodržovat potom v té praxi. Ale ještě doháníme ty chyby z minulosti, takže podívejme se na to tak, že věříme, že se to bude prostě zlepšovat ta situace.

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor:
Jak se zrodila ta myšlenka, ta myšlenka toho vašeho projektu zapojit mladé architekty do tohoto programu a vlastně jim ukázat ten svět těch handicapovaných?

Marie MÁLKOVÁ, koordinátorka projektu Přes bariéry:
Bylo to vlastně před 11 lety, kdy na fakultě architektury se trošku inspirovali v Německu a potom oslovili Pražskou organizaci vozíčkářů a začalo to vznikat vlastně, když předcházející legislativa se objevila v roce 2001 a některé její výklady nebyly tak srozumitelné. Takže bylo dobré přiblížit jako aplikovat tu vyhlášku, a to bylo takové dřevní doby, kdy se to kreslilo na zemi křídou, jak ten prostor má vypadat, a ty prezentace probíhaly před fakultou architektury.

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor:
Přímo v terénu také, aby se...

Marie MÁLKOVÁ, koordinátorka projektu Přes bariéry:
Přímo, přímo tedy v terénu. A bylo to vlastně první a do dneška tedy ta Fakulta architektury ČVUT v Praze pod vedením paní docentky Šestákové jsou vlastně první a jediní v České republice, bych řekla, kteří se věnují ne jenom tomu, že se tedy dělá nějaký zážitkový seminář, ale je to spojené s tím, aby vlastně se u toho myslelo, aby se ta vyhláška, aby si to člověk srovnal v hlavě, aby se ta vyhláška snáze pochopila a rozumělo se jí, proč který paragraf nebo předpis se má dodržet.

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor:
Co se změnilo za těch 11 let?

Marie MÁLKOVÁ, koordinátorka projektu Přes bariéry:
Řekla bych, že tedy ty chyby se už objeví mnohem méně. Když se tak člověk zadívá na ty projekty, je tady i snaha vlastně řešit tu bezbariérovost správně a ne jenom, že se to musí, ale protože si začíná ta veřejnost, myslím si, už uvědomovat, že je to problematika všech. Aspoň Pražské organizaci vozíčkářů kamkoli přijdeme, tak vlastně říkáme, ano, děláme, snažíme se o ty úpravy bezbariérovosti pro všechny, pro maminky s kočárky, pro seniory i vlastně pro lidi s pohybovým postižením, o holích nebo na vozíku tedy.

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor:
Neměl by to koneckonců být vlastně povinný seminář na architektuře, že by mladí architekti vlastně procházeli tímhle tím automaticky, že by z toho měli skládat nějakou zkoušku třeba?

Marie MÁLKOVÁ, koordinátorka projektu Přes bariéry:
Oni to mají jako předmět v prvním ročníku. Neradi bychom, aby to vnímali jenom jako povinnost, což si myslím, že tak jistě není, protože dnes nás tedy velmi mile překvapili na workshopu, který jsme měli teď v podvečer, a ukazovali nám vlastně svoje první výstupy zmapování, kterými nám pomáhají, a velmi nás potěšilo, že z toho bylo cítit jejich zaujetí. Ale není to jenom problematika vozíčkářů, vlastně i za Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých mohu říci, že tam vlastně studenti pochopili, že problematika není jenom budova, ale i třeba i přístupová komunikace, aby podél vodících linií nebyly překážky, protože ten objekt, který oni vytvoří, není jenom na hranici na prahu vstupu, ale i ta navazující komunikace a přístup k budově musí být bezbariérový i pro ty lidi se zrakovým postižením.

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor:
Říká Marie Málková. Díky za váš čas, na shledanou.

Marie MÁLKOVÁ, koordinátorka projektu Přes bariéry:
Na shledanou.

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor:
A děkuji také vám, divákům České televize, že jste se dívali. A prosím, dívejte se také zítra. Mějte se hezky, dobrou noc.