Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
Pavel, Martin a Nikolas, tři mladíci, kteří dostali jedinečnou šanci. Trpí stejně jako 100 tisíc dalších Čechů nemocí duše, se kterou nejsou schopni navázat běžný kontakt s okolím, přesto mají práci. Zaměstnat lidi s poruchou autistického spektra pomohlo sdružení APLA a jednorázová dotace. Jestli si je jejich zaměstnavatelé i po 6 měsících nechají, je ale otázka.
Tomáš DOSTÁL, ředitel jihomoravské pobočky APLA:
Co se týče těch například příspěvkových organizací nebo tady těch kavárny a tak dále, tam se to odehrává i situaci na trhu, takže oni zatím přemýšlí, jakým způsobem by se dalo, nedalo. Uvidíme, co bude. U těch administrativních firem, kde máme zaměstnance, tak tam je pravděpodobnost, že by mohli a jejich místo pracovní nějakým způsobem prodlouží.
Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
Řeč je konkrétně o brněnské nadnárodní bankovní firmě, která na zkoušku zaměstnala Pavla, jednadvacetiletého absolventa střední školy, který byl rok bez práce. Tady seřazuje faktury. Práce, která by běžného čloěvka začala brzy nudit, Pavlovi vyhovuje.
osoba:
Já si toho určitě vážím, protože tohle je vlastně moje první pracovní příležitost. Zatím jsem chodil jenom na školní praxi, zatím mi to celkem jde, takže mě to baví.
Lucie MUSILOVÁ, vedoucí oddělení:
Pavel původně, když sem nastoupil, dostal na výběr a vybral si místo na sezení tady, zády ke všem z důvodu toho, že chtěl mít klid, asi potřeboval i čas na aklimatizaci. Po dvou měsících jsem mu nabídla, jestli se nechce přestěhovat k týmu blíž. Pavel k mému velkému překvapení vůbec neprotestoval. Pavlovou největší výhodou je zaměřenost na detail, kterou tahle práce vlastně vyžaduje. Jeho nevýhodou může být naopak ta preciznost.
Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
Perfekcionismus je typickou vlastností i pro Martina, který pracuje v kavárně. Pomáhá v kuchyni, krájí zeleninu, ale především chodí nakupovat.
Anna DEMCHUK, majitelka kavárny:
Takže nakupovat půjdeš do Biotypu. Potřebujeme tam dvě kila mrkve, dvě bulvy celeru. Určitě museli naučit spoustu nových věcí, když jsme Martina přijali, hlavně my tady fungujeme hodně neformálně, se zaměstnancema je to hodně podobný, s ostatníma, že nefungujeme tady úplně hierarchicky, jak v standardním typu podniku, ale spíš na takové kamarádské bázi a hodně nám to na začátku haprovalo. Nedávno, když jsme Martina poslali pro půl kila petržele, přišel s tím, že se mu to málem nevešlo do batohu a začal vybalovat petrželovou nať, protože nebylo právě přesněji to, že potřebujeme ten kořen.
Andrea PAVELKOVÁ, redaktorka:
Stejně jako Martin ani osmnáctiletý Nikolas, který pracuje v kulturním centru Kabinet múz jako asistent zvukaře a technik, nemá jistotu, jestli nebude za dva měsíce bez práce. Jeho zaměstnavatel a dnes už i kamarád Tomáš Kelar pro něj totiž nemá peníze.
osoba:
Ten dotační program je špatně nastavený, takhle na těch 6 měsíců, protože mi to vlastně dá jakoby naději, že, že můžu začít pracovat, začít vydělávat, vlastně po těch 6 měsících to skončí a už ta naděje vlastně jakoby upadá, že není jistý, jestli budu pracovat dál.
Tomáš DOSTÁL, ředitel jihomoravské pobočky APLA:
Minimálně v České republice je to v plenkách, teď teprv přichází obrovská vlna těch dospěláků s autismem, kteří vychází tu školní docházku a v podstatě my to vidíme jak takovou černou míru, to znamená, je to v podstatě pionýrský projekt, který to zkouší, zkouší vůbec, jestli budou zaměstnavatelé, kteří budou ochotni zaměstnávat, jestli budou vůbec ti klienti schopni, protože každý je úplně jiný, co víme s určitostí, je, že opravdu těch osob bude víc a víc a víc a víc rodičů to trápí.