Fenomén postavení osob s postižením v současné společnosti je významně ovlivňován stupněm motivace k aktivnímu životnímu stylu. Příspěvek je věnován posouzení motivačního potenciálu zapojení osob s postižením do internetových sociálních sítí.
Motivace
V současné západní společnosti existuje několik zásadních problémů ve vztahu osob s postižením a majoritní společnosti, a to všemi směry. Emocionálně podbarvená péče o děti s postižením podepřená nezměrným úsilím rodičů a prarodičů o zajištění co nejvyšší kvality života dominuje a je společensky i politicky akceptovaná, tu a tam i výrazněji mediálně podporovaná, včetně podpory společenských nadstaveb typu nadačních, humanitárních a charitativních aktivit.
Bouřlivě se rozvíjející technologie, které na jedné straně přispívají k takové úspěšnosti lékařské a rehabilitační péče, o níž se ani nesnilo těm, kteří jsou jen o nějakou tu generaci starší. Na straně druhé stejně bouřlivý rozvoj techniky v dopravě a v pracovním prostředí nese s sebou jako nutný nechtěný produkt rostoucí počet osob se získaným postižením. Zcela specifickou roli v posunu vnímání osob s postižením hraje neuvěřitelný rozmach komunikačních technologií, uplynulé desetiletí této konference je toho zářným příkladem.
Podmínky pro život lidí s postižením se tedy díky technologiím významně zlepšily. Ale vlastní aktivita této specifické skupiny obyvatel nenarostla odpovídajícím způsobem. Ač vybaveni nejmodernějšími technickými pomůckami, až na výjimky zůstává významná většina osob s postižením pasivním příjemcem toho tak jiného života. Navzdory masivní osvětě se do toho „běžného“ života nezapojuje. Chybí totiž motivace.
Stigma pojmu „sociální“
Uplynulá desetiletí v českém dolíčku dala pojmu „sociální“ zcela svérázný punc. Punc čehosi, co zavání něčím neatraktivním, znehodnocujícím, odpudivým a společensky podřadným. Peripetie pokračuje i v novém tisíciletí, legislativci a politici jakoby tu nálepku ještě více deklasovali a k pojmům sociální síť, sociální charta přidají v blízké budoucnosti unikátní instrument - sociální kartu.
To vše se děje v tom běžném, každodenním – skutečném světě. Paralelně však už dnes existuje jiný svět, svět jiných sociálních sítí…
Fenomén internetu
Víte, já mám k výpočetní technice velmi kladný vztah, určitě by se dal označit jako zaujatý, podjatý, zainteresovaný. V době mého mládí jsem holdoval hifi a vysílačkám, takže nebylo divu, že jsem si brzy, díky blízkému JZD Slušovice „tykal“ s BBS. Těm mladým už to nic neřekne, ale stejně jako u té vysílačky – šlo totiž o možnost komunikace. S určitými pravidly, určitým režimem, jakousi komunikační hygienou. BBS nahradil internet, technika se neuvěřitelně přiblížila uživateli. Svým způsobem nabízí možnost, aby se člověk přiblížil člověku. A tento poznatek není dán jen mou náklonností k technice. Objevil jsem totiž svět, ve kterém mé tělo a jeho postižení vůbec není důležité. Důležitá je má nová dimenze komunikace. Mám totiž doma na stole celý svět. Poznávám, jak málo z něj znám. A poznávám, že se zde mohu setkat s lidmi, kteří patřili či patří do mého skutečného světa, jen našemu skutečnému setkávání brání různé okolnosti.
Konečně sociální síť
Po fázi prosté zvědavosti jsem začal prostředí internetu oťukávat, zvlášť co se týče těch sociálních sítí. A ejhle! Pominu-li určitou ztrátu soukromí, více nacházím, než ztrácím. A nacházím i něco, co začíná přetvářet můj pohled na osoby s postižením jako pasivní nemotivovanou skupinu sociálně ohrožených obyvatel. Na zvládnutí obsluhy počítače s neustále se vyvíjejícími systémy a aplikacemi totiž musí být i běžný uživatel motivován, a dosti. Pro aktivní zapojení do tematických skupin, prostředí či diskuzí je potřeba opět vysoká míra motivace, zainteresovanosti. A určitá míra anonymity či diskrétnosti tak umožňuje i osobám s těžkým postižením bourat jejich vnitřní komunikační bariéru.
Do celého vesmíru mohou sdělit své emoce, pocity i postoje. Nedostává-li se jejich tělům svobody pohybu, jejich myšlenky už tento handicap nemají. Na povrch totiž vyplývají jiné, ty „ostatní“ osobnostní charakteristiky. A k nim se díky sociálním sítím mohou zase – tentokrát sociálně nevydíratelně – vyjádřit další členové internetové komunity. Bez bariér a bez přetvářky.
Velmi pozitivně toto vnímám – otevřenost reakce okolí může významně zvýšit motivaci osoby s postižením k dalšímu osobnímu rozvoji a růstu. Zvyšuje se dostupnost specifických informací a zároveň je podporováno spontánní učení se – ovládání komunikačních technologií a softwarových aplikací, zdůrazňuje se schopnost pracovat s informacemi, přirozený je i tlak na jazykové kompetence.
Sociální sítě jsou a budou významným motivačním prostředím. Svou otevřeností a všeoborovostí mají nezměřitelný potenciál předejít u osob s postižením hluboké deziluzi v okamžiku uvědomění si skutečného stavu věcí ovlivňujících život s handicapem. I přes svou virtualitu.