Konečně jsou osoby se zdravotním postižením považovány za lidi, konečně někoho zajímá, jak žijeme a že chceme od života víc. Sama mám kombinované postižení a každé z nich je samo o sobě mazec. Dozvěděla jsem se a to fakt poprvé, že je to se mnou vážně síla, ale že rozhodně nikdo neláme hůl, zkusí něco vymyslet, zkusí spolupracovat a pokud je každý dobrý v jedné věci, jsou ochotni vytvořit něco společně, umožnit mi cítit se jako člověk.
Od různých vystavovatelů a účinkujících jsem se například dozvěděla o inteligentních kompenzačních pomůckách (P. Peroutka, P. Uličný). Řekli nám, že počítač nebo televizi mohu ovládat pomocí Mouthmouse, nepotřebuji ruce, v ústech mám tyčinku, která je schopná pracovat jako myš, zkrátka click nebo double click.
Od pana T. Zdechovského z organizace Commservis.com jsem se dozvěděla, že IT odborníky už zajímá naše nervová soustava, že umí poznat, zda se soustředíme, umí trénovat naši paměť a jak věřím, také budou umět vyřešit můj problém s totálně nehybným tělem.
Pan R. Šimko představil tzv. Google Glass. Pomocí očí mohu komunikovat s počítačem, mohu dělat fotky a hlavně kromě pohybu očí kombinuji také pohyb hlavy a hlas. Samozřejmě na konferenci proběhla spousta zajímavých informací a workshopů, ale já si dovolila seznámit vás právě s tím, co nejvíce zaujalo mě.
Konečně jsou lidé se zdravotním postižením chápání jako lidé, mnohdy velmi inteligentní lidé a hlavně lidé, kteří sice potřebují v mnoha ohledech pomoc, ale sami jsou schopni pomáhat svou inteligencí jiným.
Monika Henčlová