Jak nejlépe pomoci nevidomému?

Projekt Tyfloservis již 22 let pomáhá dospělým lidem s vážným zrakovým postižením v překonání důsledků ztráty nebo vážného poškození zraku a v opětovném nabytí samostatnosti a nezávislosti. Pracovníci této obecně prospěšné společnosti učí své klienty, jak se efektivně a bezpečně pohybovat a orientovat v prostoru bez zrakové kontroly. Jejich činnost se však zaměřuje i na okolní společnost, kterou se snaží vybavit informacemi i praktickými dovednostmi, jak nevidomému či slabozrakému člověku vhodně pomoci. Těchto odborníků jsme se zeptali, jak to udělat s respektem k důstojnosti těchto lidí.

„Úplně prvním pravidlem je neostýchat se pomoc nabídnout, ale nevnucovat ji," řekla Daniela Morávková, vedoucí střediska Tyfloservisu v Hradci Králové. „Mějte na paměti, že nevidomý jako každý jiný člověk vaši pomoc nejvíce ocení v situaci, kdy ji skutečně potřebuje. Neciťte se tedy zahanbeni, když vaši pomoc odmítne a dá přednost vlastní samostatnosti. Na druhou stranu však pomoc nevidomému vždy nabídněte. V novém, neznámém prostředí, nebo v určitých situacích, může mít i zkušený člověk velké potíže při orientaci“.

Dále Morávková popsala, jak je vhodné se při pomoci nevidomému chovat. „Chovejte se přirozeně a  nenuceně. Nabídněte pomoc taktním a nenápadným způsobem a vyvarujte se projevů soucitu. Nevidomého člověka pozdravte jako první, i když to nemusí právě odpovídat etiketě. Případně se ho dotkněte na paži, aby věděl, že hovoříte s ním. Pokud ho
znáte, můžete ho oslovit jménem a představit se mu, aby nebyl na pochybách, s kým se setkává.“

„Nevidomého člověka pouze doprovázejte, tedy dotkněte se ho loktem na paži a komentujte to například slovy nabízím vám rámě apod. On se vás sám chytne většinou v místě nad loktem. Při společné chůzi jděte půl kroku před nevidomým, který vás následuje. Vy se pohybujete vždy na té straně, která je méně schůdná, kde může hrozit nějaké nebezpečí – výkopy na chodníku, silniční provoz apod. Přes kontakt s vaší paží nevidomý člověk získává informace o okolním světě a také jistotu orientace v něm. Podle pohybu vašeho těla například vycítí změnu ve směru chůze, aniž by jste ho o tom slovně informovali. Rukou, za kterou se vás drží, mu také můžete ledacos ukázat, aniž by jste s ním museli manipulovat, například opěradlo židle, na kterou se má posadit, kliku ode dveří apod.“.

„Vždy slovně popisujte situaci, ve které se nevidomý člověk nachází. Dle situace a jeho přání komentujte nejdůležitější body a události anebo i zdánlivé detaily a maličkosti. Při tom se nevyhýbejte zrakovým dojmům včetně barev. Informace sdělujte jasně a přesně bez použití neurčitých slov jako jsou „tady“, „támhle“ nebo „pozor“. Pokud nevidomého člověka opouštíte, vždy mu to řekněte a popište okolí a možnosti další orientace v něm. Tedy například ho nenechte stát uprostřed chodníku nebo čelem ke zdi“.

Závěrem vedoucí střediska Tyfloservisu v Hradci Králové uvedla: „Za nevidomého člověka nikdy nejednejte, ani když vás k tomu vybízí okolí například slovy: Paní, chce si pán sednout?. V takové situaci s humorem převeďte pozornost k nevidomému a vybídněte tazatele ke kontaktu přímo s ním.“