Zatímco z celkové populace ČR tvořili nepracující důchodci, resp. důchodkyně, přibližně čtvrtinu (25,8 %), u osob se zdravotním postižením to byly více než dvě třetiny (69,0 %). Pouze devět procent osob se zdravotním postižením bylo zaměstnáno nebo pracovalo jako OSVČ (u celkové populace to bylo 46,7 %) a 8,6 % bylo na pozici pracujících důchodců.
Ostatní ekonomické aktivity osob se zdravotním postižením byly vcelku zanedbatelné. Tento fakt potvrzuje dosud známou skutečnost – podíl zaměstnanosti osob se zdravotním postižením (skupina zaměstnaný či zaměstnaná, OSVČ) byl v průměru oproti celkové populaci významně nižší. Celkový rozdíl činil téměř 38 procentních bodů. Naproti tomu byl podíl nepracujících důchodců, resp. důchodkyň, výrazně vyšší právě ve skupině osob se zdravotním postižením – rozdíl činil 42 procentních bodů. Z hlediska pohlaví se ekonomické aktivity mužů a žen se zdravotním postižením nijak výrazně nelišily.
Z porovnání výsledků obou dosud realizovaných šetření vyplynulo, že váhově nejsilnější skupina nepracujících důchodců či důchodkyň vykázala pokles o 2,2 procentních bodů. Stejně tak i druhá, nejčastěji se vyskytující skupina zaměstnaný či zaměstnaná, OSVČ klesla o 3,9 procentních bodů. Pouze u skupiny pracujících důchodců či důchodkyň byl vykázán nárůst o 5,0 procentních bodů. Vývoj tedy odpovídá trendu posledních let, kdy osoby se zdravotním postižením (stejně jako zbytek populace ČR) využívají relativně výhodnější podmínky pro souběh důchodů a pracovních poměrů.
Důchody pro invaliditu 3. stupně klesly nejvíce
V souvislosti s osobami se zdravotním postižením se často zmiňují dávky sociálního zabezpečení, které jsou k zajištění základních funkcí běžného života těchto osob jeho nepostradatelnou součástí. Minimálně jednu z dávek sociálního zabezpečení pobíralo 73,6 %, žádnou z nich nečerpalo 14,0 % a u 12,4 % sledovaných osob se zdravotním postižením nebylo jasné, zda dávky pobíraly či nikoli. Minimálně jedna z dávek sociálního zabezpečení byla vyplácena 55,1 % žen a 44,9 % mužů. Zde je na místě upozornit na fakt, že u poskytovaných dávek sociálního zabezpečení se poměrně často vyskytuje možnost jejich vícenásobného pobírání. Na jednu osobu se zdravotním postižením pobírající dávku sociálního zabezpečení tak průměrně připadalo 1,37 dávky.
A jaká byla skladba 1 089 116 vyplacených dávek? Na prvním místě byl tzv. jiný důchod z důchodového pojištění zahrnující starobní, vdovský, resp. vdovecký, a sirotčí důchod (38,2 %), na dalších místech pak příspěvek na péči (21,3 %), invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně (14,1 %) a příspěvek na mobilitu (11,9 %). Zbývající formy dávek sociálního zabezpečení činily celkem 14,5 %.
Na závěr je třeba zmínit srovnání výsledků dvou dosud realizovaných šetření. Z hlediska porovnání celkových rozhodujících výstupů vyplývá, že podíl osob nepobírajících žádnou ze sociálních dávek vzrostl o tři procentní body. Na druhé straně podíl osob pobírajících minimálně jednu dávku sociálního zabezpečení klesl o 9,5 procentních bodů. Nejvyšší pokles nastal u dávek invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně (o deset procentních bodů). Naopak významně vzrostly dávky příspěvků na mobilitu a státní sociální podpory (v souhrnu o 10,1 procentních bodů). K poklesu došlo v kategorii tzv. jiného důchodu z důchodového pojištění (o 1,6 procentních bodů). Druhá váhově nejsilnější kategorie – příspěvek na péči vzrostla o 2,8 procentních bodů.
Josef Kotýnek
Český statistický úřad