„Hned od probuzení jsem cítila mravenčení z očekávání, jak běh bude probíhat. Do takovéto akce jsem šla poprvé a netušila jsem, co mě čeká,“ přibližuje ranní nervozitu před půlmaratonem jedna z členek Lormácké štafety, hluchoslepá lektorka keramiky Lenka Křepinská.
Lenku společně s trasérem Martinem čekala asi jedna z nejatraktivnějších částí závodu, start na Palachově náměstí, kde se letos sešlo rekordních dvanáct a půl tisíce závodníků. Z hlediska hluku a stresu se však asi jednalo o nejnáročnější část závodu.
„Rozběh byl náročný, z chůze do běhu, zpět do chůze než se prostor trochu uvolnil. S Martinem jsme se jistili růžovým šátkem, který nám umožňoval jak držet bezpečný odstup, tak i signál pro ostatní. Přesto dravci ze zadních řad předbíhali a vbíhali do cesty. Dbali jsme na volnější tempo, abychom se tzv. nepřepálili.“ Na první předávce na Výtoni na ně už nedočkavě čekal hluchoslepý masér z Opavy, Vašek Fišer se svojí trasérkou Dorou. „Předali jsme čip, přeběhli společně koberec a mohli v klidu vydechnout,“ doplňuje Lenka, to vše za uběhnutý čas 0:34:53.
Celý text tiskové zprávy najdete v příloze, další informace k hluchoslepotě na webových stránkách www.lorm.cz, vše ke sbírce na www.cervenobiledny.cz.