BRNO Třicetiletý, od narození nevidomý Brňan Roman Kabelka se pár týdnů pohybuje po Brně se svým novým vodicím psem Edisonem. Pomohl mu k němu nadační projekt oční kliniky Neovize. Vodicí pes totiž stojí téměř jako nové auto - dvě stě deset tisíc korun. "Když jdu se psem, lidé mě více respektují, než když si razím cestu bílou holí," říká nevidomý muž. Až do středy bude navíc obsluhovat v pojízdné Kavárně Potmě. Ta nyní zavítala do Brna.
- Už jste si na sebe s Edisonem zvykli?
Zvykli jsme si na sebe okamžitě, snad během tří dnů. Tihle psi jdou totiž při výcviku přes několik cvičitelů, a tak velmi touží po klidu. Navíc okamžitě poznají, ke komu patří. Edison je hodně přizpůsobivý a také se rychle fixuje na lidi.
- Je Edison váš první vodicí pes?
Ne, už jsem jednoho měl. Naštěstí nebylo žádné mezidobí před předáním Edisona právě díky pomoci výcvikové školy pana Dvořáka a Neovizi. Kdyby bylo ale na úřadech, byl bych nucen pohybovat se po Brně nejméně tři měsíce s bílou holí, než bych psa dostal.
- Jak moc je pro nevidomého člověka Brno zákeřné?
Já mám Brno rád. Přijde mi mnohem přehlednější než Praha. Tady jsou ulice víceméně rovnoběžné. Přes celé Brno vedou vlastně tři hlavní třídy, a tak člověk vždy dojde do centra, kde se vyzná.
- Jak třeba poznáte, že jste na České ulici? Máte nějaké styčné body?
Ano. Třeba konkrétně na České vydávají domy takovou zvláštní ozvěnu, kterou člověk cítí v ušních bubíncích. Když pak dojde na náměstí Svobody, prostor se rozšíří a je slyšet fontána. Se zákeřnostmi, jako je třeba rozkopaný chodník, pomůže právě vodicí pes.
» Pokračování na straně B2
Českou ulici poznám, má zvláštní ozvěnu, říká nevidomý
» Čtyřkou na Českou Romana Kabelku provází pes Edison
» Pokračování ze strany B1
- Co je úlohou vodicího psa?
Primární úlohou vodicího psa je vyřešit za nevidomého drobné nepříjemné situace, kdy třeba po cestě narazí na květinový truhlík, stojan na kola nebo jakoukoli jinou překážku v cestě.
- Co říkají vidící lidé na zatemněnou kavárnu, kde si mohou dát kávu z rukou nevidomých?
Projekt Kavárna Potmě nabízí vidícím i nevidomým obrovský zážitek. Ti první říkají, že si po návštěvě ve zcela zatemněném autobusu, kde jim kávu nebo čaj nabízejí nevidomí, uvědomí lidské hodnoty a získají obrovský respekt. Pro nevidomé je to pocit sebevědomí, že se dokážou postarat i o druhé.
- Dovolte osobnější otázku. Dokážete si představit, jak vypadá vaše žena?
To se nedá popsat. My jsme sice ochuzení o zrakový vjem, ale vnímáme smysly. Od začátku jsem si všiml, že moje žena je pokorná a hodná. Nevidomý vycítí spoustu věcí z hlasu.
Foto: Seriál V tramvaji číslo 4 z Hlavního nádraží na Českou zpovídala redaktorka nevidomého Romana Kabelku.
Foto: Jiří Salik Sláma, MF DNES
Mutace - Mladá fronta DNES - jižní Morava