Michaela MARKSOVÁ TOMINOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Dobrý večer.
Michaela NOVÁ, moderátorka:
Situace některých tělesně postižených je opravdu tristní. Ještě než vám položím první otázku, pojďme se společně podívat na reportáž.
osoba:
Potřebuju člověka, kterej mě zvedne pravou nohu.
osoba:
Ta mašinka do mě dýchá.
osoba:
Na tuto oko vůbec nevidím, jo, heleďte se, je, promiňte.
Michaela NOVÁ, redaktorka:
Jedno mají společné - těžký životní úděl. Kvůli svému postižení se nemohou dostat do školy, uvařit si nebo se třeba jen sami nadechnout. Mají společné ještě něco - zoufalý boj se státem, který jim sebral peníze na to, co potřebují nejvíc, na pomoc druhých.
Renata JESLÍNKOVÁ, :
Když mi něco vypadne, třeba v leže, tak prostě si to nezvednu. A jestliže mi vypadne ta hadička, tak se prostě udusím.
Michaela NOVÁ, redaktorka:
Když jde slečna Jeslínková na jakýkoliv banální zákrok do nemocnice, s jejím téměř nefunkčním svalstvem ji přijímají bez debat jedině na ARO. Tam, kde člověk potřebuje intenzivní péči. Když je ale doma, je najednou podle úřadů o dost zdravější. Už je to rok, co posudková lékařka rozhodla, že tato žena už dál nepotřebuje příspěvek na péči v plné výši. Zdá se vám to absurdní? Je. Leč bohužel, tabulky jsou tabulky.
Renata JESLÍNKOVÁ, :
Já jsem si myslela, že to je nějaká chyba. Řekli, že nezvládám osm úkonů z deseti, a to je na třetí stupeň závislosti.
Michaela NOVÁ, redaktorka:
O čtyři tisíce korun na péči tak Renatu připravil fakt, že je schopná komunikovat a je takzvaně orientovaná. Jednoduše, že je schopná říct, tady mě to bolí a vím, že je dnes neděle. Nemusím být lékař, abych viděla, že to, že ví, co je za den, jí zdravotní stav nijak nezlepšilo a nonstop péči potřebuje dál.
Miloslava JESLÍNKOVÁ, matka Renaty:
Zhruba tak desetkrát za den, je to i v noci.
Michaela NOVÁ, redaktorka:
Kdyby se to nedělalo, co by se dělo?
Miloslava JESLÍNKOVÁ, matka Renaty:
No, tak to by se Renata mohla udusit.
Michaela NOVÁ, redaktorka:
Její máma se o ní stará ve dne v noci. Z 8 tisíc ošetřovatelku totiž rozhodně nezaplatí.
Renata JESLÍNKOVÁ, :
Kdyby ta paní posudková doktorka přišla a starala se o mě, tak by to pochopila.
Miloslava JESLÍNKOVÁ, matka Renaty:
Když potřebuje odsát, tak musím přiběhnout. Já chodím po bytě s telefonem v kapse, protože Renata, když jsem ve vedlejší místnosti, tak by se mně nedovolala, protože nemůže v ten moment mluvit.
Michaela NOVÁ, redaktorka:
Renata se odvolává, kde může. Zatím to s nikým nehlo. Plný příspěvek prý nepotřebuje a basta. Je až neuvěřitelné, že posudky stupňů závislosti se u nás dělají, aniž by posudkový lékař České správy sociálního zabezpečení pacienta viděl. Přečte si zprávu od praktického lékaře, koukne se, do jaké kolonky ten či onen patří a je hotovo.
Vlastislav KAPLAN, ředitel lékařské posudkové služby, ČSSZ:
Lékař posuzuje zdravotní stav a důsledky z něj vyplývající, ale ty musí hodnotit přesně podle kritérií daných platnou legislativou. Jestliže se ten dotyčný člověk domnívá, že postup posudkového lékaře nebyl správný, tak může samozřejmě dát námitku.
Michaela NOVÁ, redaktorka:
A tak se rozhoduje o všem. O stupni invalidity a tudíž o výši důchodu, o příspěvcích na pomůcky i o průkazu ZTP. A když podáte námitku, čekáte měsíce.
Václav KRÁSA, Národní rada zdravotně postižených:
Tam si hlavně nikdo nedokáže představit, co dělaj ty lidi. To jsou nějaký osudy konkrétních lidí, kteří čekají tři čtvrtě roku na to, jestli tu, to jejich odvolání, tu jejich námitku někdo vůbec vyřešení nebo ne. A žijí den ze dne a je to opravdu traumatizující.
Jakub STRIEGLER, :
Pobírám důchod druhýho stupně, což činí 5 600 korun, pak příspěvek na mobilitu, což jsou čtyři stovky. Celkem nějakých 6 000.
Michaela NOVÁ, redaktorka:
Kdyby jednadvacetiletý Jakub Striegler postižený dětskou mozkovou obrnou neměl rodiče, kteří se o něj starají i finančně, zřejmě už by byl pod mostem. Nepřiznali mu ani plný invalidní důchod a už rok bojuje o to, aby mu stát přispěl na auto. A opět, i když posudkoví lékaři na vlastní oči neviděli, že do MHD se sám bez pomoci prostě nedostane, podle nich je toho schopen.
Jakub STRIEGLER, :
Všechno to probíhá papírovou podobou.
Michaela NOVÁ, redaktorka:
Nepomohl ani loňský Jakubův výlet přímo za ministrem, který mu slíbil, že palčivá situace invalidů se určitě změní. Zatím se nám akorát změnila vláda.
Jakub STRIEGLER, :
Rodiče a děda a babička tady nebudou věčně, takže tady je to otázka budoucna.
redaktorka:
Tady u toho zábradlí, co to je?
Rudolf ČERMÁK, :
Tam mají být lampy zřejmě, ale to vím jenom kvůli tomu, že to tady bylo v zimě. Propiska, červenou jako barvu, že jo.
redaktorka:
Co je tohle?
Rudolf ČERMÁK, :
To bude asi to samý. Jako v jiný barvě.
Michaela NOVÁ, redaktorka:
Jakub si může jen přát, aby nedopadl jako pan Rudolf Čermák. Je téměř slepý a nikoho nemá. Jen pečovatelku, které doteď platil 4 tisíce korun. Teď mu je správa sociálního zabezpečení seškrtala na 800. Zřejmě proto, že zvládne naučenou trasou dojít do sámošky. Zbyl mu jen důchod 8 tisíc. 4 tisíce dá za nájem a bez pečovatelky být nemůže. Lehká matematika - nezbyde mu téměř nic.
Rudolf ČERMÁK, :
Z čeho zaplatím pečovatelku a všechny ty výdaje? Hodně utáhnu opasek.
Michaela NOVÁ, redaktorka:
Tři příběhy za všechny. A jsou jich stovky. Odvolávání nepomáhá, vše trvá měsíce, od stolu se rozhoduje o lidských osudech. Tady je něco špatně.
Michaela NOVÁ, moderátorka:
Paní ministryně, tak jste to viděla a já se vás ptám, je podle vás v pořádku, že posudkoví lékaři rozhodují takzvaně od stolu, že pacienty vůbec nevidí?
Michaela MARKSOVÁ TOMINOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Především bych chtěla říct, že tyto případy, které jsme viděli, považuji za naprosto skandální a nepochopitelné a domnívám se, že se jedná o pozůstatek politiky pana ministra Drábka, který zdravotně postiženým velmi ublížil tím, jaké změny udělal. Co se týče těch posudkových lékařů, tak podle toho, o čem mluvíme, když mluvíme o příspěvku na péči, ten systém je v současné době nastaven tak, že to hlavní šetření je na sociální pracovnici a potom ten klient nebo klientka, když chce, tak může požádat o to, aby je, aby ho viděla posudková komise, posudkoví lékaři, ale nejsem si jistá, že to všichni vědí.
Michaela NOVÁ, moderátorka:
Paní ministryně, pan ministr Drábek už tu není, teď jste tu vy, co s tím budete dělat vy konkrétně?
Michaela MARKSOVÁ TOMINOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
My jsme už tyto věci samozřejmě debatovali, protože jak říkám, tady zdravotně postižení byli nesmírně poškozeni a to, co jde udělat nejrychleji a co se týká, když teď mluvíme o tom příspěvku na péči, tak je změnit metodický pokyn, protože to vypadá, že někteří si ho asi vykládají nějakým zvláštním způsobem. To je věc, která se dá udělat rychle. To, co je dál k debatě a co je takové dlouhodobější, je, zda nechat posuzování v těch 10 úkonech, to je ta velká změna, která se udála, to platí asi dva roky, nebo jestli to nějak změnit, jestli to vrátit zpátky, pokud to měnit nebo upravovat, tak jakým způsobem. A toto chceme debatovat a už jsme začali i se zástupci zdravotně postižených, protože pro mě je úplně samozřejmé, že když se bavíme o změnách v tomto systému, tak se o nich budeme bavit s lidmi, kterých se to týká.
Michaela NOVÁ, moderátorka:
Tělesně postižení ale určitě chtějí vědět, kdy to bude, kdy se dočkají svých peněz nebo navrácení možná svých peněz.
Michaela MARKSOVÁ TOMINOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Tak tady, my se tady bavíme o nejrůznějších případech. V případě paní Renaty tam vím, že ta kauza je u soudu, takže já třeba musím počkat, jak dopadne ten soud. O těch ostatních konkrétních případech nevím, v jakém jsou stádiu, ale podíváme se na ně a budeme se snažit to co nejrychleji napravit. To je horizont týdnů, případně jednoho, dvou měsíců.
Michaela NOVÁ, moderátorka:
Paní ministryně, já vám děkuji a doufám, že to dopadne. Na shledanou.
Michaela MARKSOVÁ TOMINOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Já také doufám, na shledanou.