Filip ZDRAŽIL, redaktor:
Ráno, které si budou ještě dlouho pamatovat. I když východ slunce přes mraky nebyl skoro vidět. Vyluštili devět šifer. Najezdili, v případě doprovodu nachodili třináct kilometrů. Tři týmy, které poznaly své hranice.
Pro koho to bylo náročnější? Pro vás nebo pro doprovod?
Michaela POKORNÁ, účastnice Temna:
Spíš pro doprovod. Pro mě ani tak ne, já jsem se vezla.
Filip ZDRAŽIL, redaktor:
Když závod odstartoval, bylo o deset hodin míň a na začátku stálo třináct týmů. V jednom z nich třeba Eliška Havlíčková z Brna. Na vozíku je od svých osmnácti. Kvůli komplikované infekci.
Proč jste do toho šli?
Eliška HAVLÍČKOVÁ, účastnice Temna:
Protože nemám ráda nudu. A proč sedět doma, když je tak hezky?
Filip ZDRAŽIL, redaktor:
To ještě nevěděla, že závod stejně jako většina v půli vzdá. V ruce šifru, která po vyluštění prozradí umístění šifry další. Po její stopě vyrazily týmy tak překotně, že někteří zapomněli zaplatit útratu. Účastníka, který startovní pozici - restauraci nad Brnem - opustil jako poslední, tak jediná limonáda vyšla na 3 stovky. První zastávka brněnská střelnice. A taky první odpadlík.
Hana GRYGAROVÁ, účastnice Temna:
To je vozík po babičce. Není dělanej na terén, je to dělaný prostě na doma. Já jsem to neodhadla a stalo se to, že se mi vyosilo kolečko.
Filip ZDRAŽIL, redaktor:
Výstavu o životě lidí s handicapem na Brněnském výstavišti tak Hana už neviděla. Cesta k dalšímu vodítku pro ostatní týmy vedla přes Breyllovo písmo. Na Brno zatím padla tma. Pro většinu týmů povel, že v nejlepším se má přestat. S rozedněním tak do cíle na zarostlý kopec v brněnském Králově poli vystoupala jen hrstka z původního počtu účastníků. Překonali překážky i vlastní únavu. Poznali, co všechno navzdory svému postižení jsou schopni dokázat. Filip Zdražil, Česká televize, Brno.