Nikola HŮLKOVÁ, nemocná:
Ráno oblíknout se dle počasí, osobní hygiena, vzít si léky, umejt se, nasnídat se, nepouštět plyn.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Nikola Hůlková je čtyřiatřicetiletá žena, která trpí paranoidní schizofrenií. V pražském bytě žije se svou matkou, je neustále pod jejím dohledem a ven sama nevychází.
Nikola HŮLKOVÁ, nemocná:
Nebrat ostré nože, nikomu neotvírat.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
A to takhle maminka vždycky napíše plán, když je pryč? Co musíš a co nesmíš.
Nikola HŮLKOVÁ, nemocná:
Ano. Ano.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
A ty se podle toho řídíš.
Nikola HŮLKOVÁ, nemocná:
Ano.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Nikola musí být do konce života pod vlivem silných sedativ, pod dohledem psychiatričky. S cizími lidmi nekomunikuje a na natáčení s námi se musela předem připravit.
Nikola HŮLKOVÁ, nemocná:
To byly právě ty hlasy. Jak, prej, bylo to, nějak prostě napadni toho člověka, a radilo mi to, abych ho napadla, a jako prostě, říkalo mi, tenhle je hodnej, tenhle je zlej, tamten je příjemnej, tohodle napadni, jo, a takhle, no. Takže to byla právě ta nemoc, která se vsadila do mě. No.
Gabriela NOVOTNÁ, psychiatrička:
Nikola trpí stavy náhlého vzniku agresivity bez jakéhokoliv třeba podnětu nebo může to být pouze malý podnět, na který reaguje neadekvátně, jinak než ostatní lidé. A velmi často končí právě hospitalizací na psychiatrický klinice.
Eva HŮLKOVÁ, matka Nikoly:
Tady strašně vyváděla, rozbíjela tady věci a já už jsem byla domluvená s tou Českou policií, protože tady byla tak minimálně dvakrát týdně. I mě fyzicky napadala. Nikomu bych to nepřála, abych vám řekla pravdu, protože každej den je úplně jinej, budím se, že nevím vlastně, do čeho se budím. Střídání nálad, smutek, bezmoc, beznaděj.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Nikola ještě před 2 lety pobírala kvůli své nemoci státní osmitisícový příspěvek na péči. Byla totiž v těžké závislosti na pomoci jiné osoby. Před 2 lety jí byl příspěvek snížen na 4 tisíce. Je jedním případů, které postihla sociální reforma bývalého ministra Jaromíra Drábka, proti té protestovaly už stovky postižených.
Jaromír DRÁBEK, bývalý ministr práce a sociálních věcí:
Cílem sociální reformy je snížit administrativní náklady státu v řadě sociálních oblastí, ať už v oblasti státní sociální podpory, ať v oblasti hmotné nouze, ať v oblasti pomoci osobám se zdravotním postižením, zachovat celkový objem prostředků, který do této oblasti jde, ale významně snížit administrativní náklady státu s tím spojené.
Václav KRÁSA, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR:
To bylo právě to nesmyslné, co pan Drábek nastolil. Celé to posuzování se překlopilo do posuzování pouze posudkovými lékaři. A posuzování sociálními pracovníky, kteří posuzovali, jaké sociální dopady má konkrétní zdravotní postižení, tento systém byl vlastně zrušen.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Jaromír Drábek sociální reformu navzdory protestům prosadil. Zatímco od roku 2012 na postižených šetřil, jak je známo, jeho náměstek Vladimír Šiška na ministerstvu utrácel. Měl připravit stát o zhruba miliardu v kauze zmanipulované zakázky na služby informačních technologií. Před měsícem byl spolu s dalším ministerským úředníkem nepravomocně odsouzen k 6 letům vězení a Jaromír Drábek kvůli němu na ministerský post rezignoval.
Michaela MARKSOVÁ TOMINOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí:
Ta reforma měla ušetřit peníze, ale jediné, čeho jsme dosáhli, že nám ty dávky a ten počet lidí, kteří je užívají, pořád roste. Takže podle mého názoru se nic neušetřilo.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Chtěli jsme znát vyjádření ministra Drábka, zda je se sociální reformou v praxi spokojen. Během celého týdne ale svůj telefon nezvedl.
Nikoly Hůlkové i její matky se sociální reforma dotkla citelně. Původně ji, jak už víme, k šestitisícovému invalidnímu důchodu stát vyplácel 8 tisíc příspěvek na péči. Letos jí byl snížen na 4 tisíce. Nikolin stav se ale zhoršil. Její matka proto požádala o zvýšení příspěvku. Nedávno přišlo rozhodnutí. Nikole náleží pouhých 800 korun.
Jana BURAŇOVÁ, mluvčí České správy sociálního zabezpečení:
Pravděpodobně to vyplývá z doložených lékařských zpráv, že tam došlo ke zlepšení.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Zdravotního stavu.
Jana BURAŇOVÁ, mluvčí České správy sociálního zabezpečení:
Nicméně dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav trvá i nadále.
Eva HŮLKOVÁ, matka Nikoly:
Tady nikdo vůbec nebyl, nikdo ji neviděl, nikdo ji nevyšetřil, lékařský zprávy jsou pořád stejný, ani nebyla u obvodního lékaře. Prostě poslali nám tadyhle takhle papír, že je v prvním stupni. Nic víc. A když jsem se šla na to informovat na ministerstvo, tak mi řekli opět, v rámci úsporných opatření.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Ministryně práce a sociálních věcí sice reformu kritizuje, ale právě za jejího působení v úřadě přišla Nikola Hůlková o největší část příspěvku.
Michaela MARKSOVÁ TOMINOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí:
Já se kloním k názoru, že asi bychom neměli dělat teď úplnou revoluci v tom smyslu, že bychom to zas úplně převrátili, ale nějakými změnami se budeme snažit udělat tu změnu tak, aby to bylo co nejpřátelštější k těm lidem, které posuzujeme.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Ministryně Marxová Tominová chce přátelštější systém rozdělování příspěvků na péči, její podřízení na ministerstvu si jej ale pochvalují.
Dušan GAJDOŠTÍK, ředitel odboru posudkové služby MPSV:
Systém se skutečně zjednodušil, takže i z pohledu posudkové služby já to pokládám za krok dopředu.
Eva HŮLKOVÁ, matka Nikoly:
Dobrý den, dobrý den. Já jsem Hůlková. Dobrý den. Moje dcera přišla o 7 tisíc 200 korun. Člověk, který se v životě už nemůže zařadit prostě do normálního života, který je odkázanej na pomoc jinejm. Poraďte mi, co jí mám říct teďka?
Petr HABÁŇ, mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR:
Dobrý den. Paní Hůlková, těch případů jsou za poslední měsíce stovky. A já ...
Eva HŮLKOVÁ, matka Nikoly:
Ale to je vaše ostuda.
Petr HABÁŇ, mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR:
Vy teda na mě křičíte, ale já za to opravdu nemůžu.
Eva HŮLKOVÁ, matka Nikoly:
Já na vás nekřičím. Já jsem pouze zvýšila hlas. A vy se mně divíte?
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Do roku 2012 byl nárok na příspěvek o péči posuzován na základě 36 kritérií. Sociální pracovníci hodnotili, kolik z nich postižení zvládají, a podle toho jim pak obecní úřady příspěvky vyplácely. V současné době se posudky řídí jen 10 základními potřebami.
Václav KRÁSA, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR:
Samozřejmě čím více kritérií, tak to hodnocení je přesnější. To je u každýho posuzování. Čím méně kritérií, tak je vždycky to posuzování hrubší. To je přece jasný. My jsme se velmi o to přeli, bohužel ten boj jsme prohráli.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Jak už jsme si řekli, po odstřihnutí sociálních pracovníků ze systému hodnocení je klíčové rozhodnutí nad postiženými v rukou posudkového lékaře. Ten většinou postižené ani nevidí, o výši jejich příspěvku rozhoduje, jak se říká, od stolu.
Václav KRÁSA, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR:
On je taky problém v tom, že těch posudkových lékařů je velmi málo. Statisíce posudků ročně, kterých musí těch 450 lidí udělat, je to vlastně mechanická věc. Podívají se do papírů razítko, bum, razítko a konec.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Se zjednodušeným systémem má zkušenosti i Radek Štipčák z Prostějovska. Narodil se s mozkovou obrnou a jako předčasně narozenému dítěti ho navíc lékaři v inkubátoru předávkovali kyslíkem. K tělesnému postižení tak přibyla nevratně poškozená sítnice. Radek nikdy neviděl a nikdy vidět nebude.
Markéta ŠTIPČÁKOVÁ, matka Radka:
Tady máte mobilitu, nemá nárok. Dolní končetiny plní svoji funkci a účastník řízení je schopen chůze s využitím kompenzační pomůcky. Ale nevím jaké, protože on potřebuje, když by šel sám, hůlku nevidomou. A on neví, kde je pravo a kde je levo.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Radek byl ještě do loňského roku ve 4., tedy nejtěžším stupni postižení, k invalidnímu důchodu pobíral tedy nejvyšší příspěvek, 12 tisíc korun. Před rokem byl ale posudkovým lékařem zařazen do 2. stupně. Nezvládá prý pouze 6 z 10 životních potřeb, a má tak nárok na 4 tisíce. Proti tomuto rozhodnutí se Radek odvolal. Před rokem ministerstvo práce a sociálních věcí jeho stížnost zamítlo.
Radek ŠTIPČÁK, nemocný:
Občas mám takový, třeba, že si představuju, že jaký by to bylo, třeba kdybych viděl nebo tak. Nebo v dětství jsem se hodně ptal, jestli budu vidět, to jsem se ptal hodně.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Oblékání a obouvání. U účastníka řízení není prokázáno vážné narušení mentálních schopností. Na poškození funkce zraku je účastník řízení adaptován.
Markéta ŠTIPČÁKOVÁ, matka Radka:
No. A ze zraku máte 100 procent, vidíte, tím se orientujete. A oni vám řeknou, že když jste slepá, že vám to nevadí. Tady ...
Radek ŠTIPČÁK, nemocný:
Prostě to posoudili, aniž by mě někdo viděl.
Markéta ŠTIPČÁKOVÁ, matka Radka:
Neviděl ho nikdo.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Ale sem přece teda musela chodit nějaká pracovnice nebo lékařka na nějaké šetření. Ne?
Markéta ŠTIPČÁKOVÁ, matka Radka:
Vám říkám, ona tady byla ta holka a ona mně potom sama říkala, jako soukromě, že byla překvapena, že oni to tomu Radkovi tak snížili.
Václav KRÁSA, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR:
Posudkový lékař dostane lékařskou zprávu, dozví se diagnózu a měl by především se zabývat zprávou sociálního pracovníka o tom, jaký mají dopady, jaký má dopady ta diagnóza na život toho člověka. To bohužel se neděje.
Markéta ŠTIPČÁKOVÁ, matka Radka:
Ona mně sama se přiznala, že ju to tam nebaví dělat, protože ona něco napíše, a ten doktor jí to všecko počmrkal.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Proč je ve 2. stupni závislosti?
Jana BURAŇOVÁ, mluvčí České správy sociálního zabezpečení:
Bylo tam uvedeno, že nezvládá 6 základních životních potřeb, to znamená, že nezvládání 6 základních životních potřeb odpovídá stupni závislosti na péči druhé osoby číslo 2.
Dušan GAJDOŠTÍK, ředitel odboru posudkové služby MPSV:
Určitě byly nějaké kvalitní podklady toho ošetřujícího lékaře nebo více ošetřujících lékařů, a ty přeci něco vypovídají, tam přeci je popsán způsob pohyblivosti, takže z toho musel vycházet posudkový lékař.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Rozhodnutí posudkového lékaře a posléze i ministerstva kritizuje i ošetřující lékařka Radka Štipčáka.
Vlasta MEDKOVÁ, neuroložka:
Radek chodí na pravidelný kontroly. A ...
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Co jste do toho nálezu vlastně psala?
Vlasta MEDKOVÁ, neuroložka:
Já jsem hodnotila tu jeho hybnost, to, že je slepý, že je odkázaný na pomoc druhé osoby, že de facto není schopen sám nějak existovat. Tam se ještě navíc přidalo od toho loňského roku, kdy jsem ho zas po delší době viděla, on má ještě problémy teďka s kyčlí, a de facto pro bolesti a špatnou pohyblivost té kyčle on už je teď na vozíku.
Václav KRÁSA, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR:
Na poruchu zraku je účastník řízení adaptován. To razil ten Drábek. Že když je člověk adaptován na něco, tak je vlastně zdravej a nepotřebuje pomoc. Ano, jestliže je nevidomý a na vozíku, tak se nemůže adaptovat na to prostředí. To prostě není z definice věci možné. Protože pohyb na vozíku nevidomýho já si nedovedu představit.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Je tady napsáno, že Radek je na poruchu zraku adaptován. Takže Radek Štipčák je, si zvyknul na to, že nevidí, a tím pádem je ta situace, už není tak závislý? Nebo jak tomu mám rozumět?
Dušan GAJDOŠTÍK, ředitel odboru posudkové služby MPSV:
Tak, trošku to zjednodušujete, ten problém. Museli bysme si vysvětlit, co je to třeba adaptace. A zase říkám ...
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
To píšete vy. Na poruchu zraku je účastník řízení adaptován. Takže ...
Dušan GAJDOŠTÍK, ředitel odboru posudkové služby MPSV:
Nepíšu to já, píše to ministerstvo, píše to rozhodovací, rozhodovací orgán, ale nebudu se vyjadřovat k Radkovi Štipčákovi, nezlobte se, už jsem to říkal opakovaně.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Radek Štipčák na ministerstvo už podal žalobu, na rozhodnutí stále čeká. Stanislav Písař z Prahy se také rozhodl proti systému posuzování příspěvku na péči bojovat. Před 3 lety spadl ze stromu. Je kompletně ochrnutý, hýbe pouze hlavou.
Stanislav PÍSAŘ, ochrnutý:
Když sem přijde dcera s vnučkou a teďkon tu vnučku tady vidíte, jak vám leze, jak prostě začíná žbrebtat a hraje si prostě a todlento, a vy víte, že ji nepochováte, že ji nepohladíte, nic. No. Teď vám ji dají tadyhle na prsa a to a vy ji nemůžete pochovat, nic, prostě, tak na to se zvyknout nedá teda. To v žádným případě. To je na palici prostě.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Stanislav Písař je plně odkázán na asistenta či pomoc své ženy. Požádal si proto o nejvyšší možný, dvanáctitisícový příspěvek na péči.
Tady někdo byl? Někdo vás takhle musel vidět ležícího.
osoba:
Sociální pracovnice z úřadu. Tady z Městskýho úřadu Prahy 13.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Tady byla a takhle vás viděla, jak si s náma povídáte, tak si s váma povídala?
Stanislav PÍSAŘ, ochrnutý:
Jo, takhle stála, jako stojíte vy. Jako stojíte vy. A takhle, já jsem tady takhle ležel a takhle prostě povídali a řekla, že komunikuju, a že vím, jak se jmenuju, a poznám, kolik je hodin a vím, kolikátého je. A ...
osoba:
Takže to asi nevyjde.
Stanislav PÍSAŘ, ochrnutý:
Takže to asi nevyjde, prostě, s tímhle tím odešla.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Stanislavu Písařovi žádost o dvanáctitisícový příspěvek byla skutečně zamítnuta. Podle posudkového lékaře totiž z 10 životních potřeb 2 zvládá. Umí se orientovat a komunikuje. Nemá tedy nárok na nejvyšší příspěvek, ale na částku 8 tisíc. Proč to ten posudkový lékař takto vyhodnotil?
Jana BURAŇOVÁ, mluvčí České správy sociálního zabezpečení:
Byla zahájena mimořádná kontrolní lékařská prohlídka.
Václav KRÁSA, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR:
Tento systém je nefunkční, ti lidi velmi poškozuje, je jakoby nepřátelský k těm lidem. Protože on skutečně neposuzuje objektivně, co ti lidé mohou a co nemohou.
Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka:
Stanislav Písař od jara čeká, zda a jak jeho stížnosti proti zamítnutí příspěvku na péči prověří ministerstvo práce a sociálních věcí. Stejně tak se znovu prošetření případu dožaduje i Nikola Hůlková. Radkovi Štipčákovi nezbylo nic jiného, než proti systému vyplácení příspěvku bojovat u soudu.
osoba:
Ať mu vrátí zdraví, ať je zdravý a všechno si nechají. Všechno. Já nic nechci. Ani halíř. Bohužel.