Nikdy bych neřekl, jak významnou roli bude v mém životě hrát internet. Před tím, než jsem ohluchl, jsem sice internetové připojení měl, ale nepoužíval jsem ho zase tolik jako teď, už jen kvůli drahému modemovému připojení. Mé používání internetu spočívalo v tom, že jsem psal předlouhé e-maily, večer se připojil, odeslal, přijal poštu, trochu zabrowsal a tím to končilo.
Vše se zcela změnilo po mém ohluchnutí v roce 2003. Jelikož člověk, který rázem ohluchne, neumí vůbec komunikovat, odezírat neumí, znakovou řeč už vůbec ne, pouze se domluví v písemné podobě, je k tomu internet přímo ideální. Zanedlouho po ohluchnutí jsem si pořídil Wi-Fi připojení na celý den, za třetinu ceny, kterou jsem platil za to vytáčené modemem. A vše se hodně změnilo. Jsem člověk komunikativní a i když jsem vlastně „sám mezi mnoha lidmi“, tak je to děsně príma, pokecat si přes nějakého toho instantního messengerra (např. ICQ). Mezi lidmi si vůbec „nepoklábosím“. I když třeba někam jdu, lidé se stejně baví mezi sebou a občas mi někdo něco napíše, asi tak setinu toho, co se říkalo. Dlouhé e-maily, zůstaly pouze u těch, co se připojují nejdražším způsobem. Navíc tito lidé bývají často v důchodu a neoplývají financemi, tudíž šetří, jak se dá.
Další věc při ztrátě sluchu je získávání informací. Odkázán pouze na to, co vidím, často pročítám různá zpravodajství na internetu velká výhoda je, že si můžu vybrat pouze články, které mě zaujmou. Kdybych si měl kupovat několikery papírové noviny a z každých přečetl třeba jen polovinu, tak by to byla jen malá část toho, co za den na internetu stihnu. Na novinky mám i RSS čtečku. To je taková bezva věc, že si můžu zvolit stránky, kde chci vědět o novinkách a kde se něco „šustne“, do hodiny to vím. Ono ani tak nejde o to, že do hodiny, ale že nemusím prolézat třeba dvacet webů, abych zjistil, co je nového. Ty RSS kanály to za mě udělají a pošlou jen ty novinky. Je to velká úspora času. Já se po přečtení začátku článku mohu rozhodnout, jestli na onen web „vlezu“, či ne. Je to podobné, jako třeba odebírání novinek e-mailem.
Potom všelijaké ty různé informace, které se slyšící človíček dozví třeba při sledování televize, ale hluchý ne. K tomu je internet přímo ideální, dá se na něm najít téměř vše, třeba to, kdyby chtěl někdo vědět, kolik je v Belgii ovcí. Věřím tomu, že i taková věc, která nikoho asi nezajímá by se na internetu najít dala.
No a nakonec to nejdůležitější. Jelikož po ohluchnutí neumím telefonovat a to je dnes pravděpodobně nejvíce používaná věc, lidé volají operátorům mobilních sítí, na instituce pro nějaké informace, pro informace o dopravě, atd. Je pro mě velkým pomocníkem právě ten e-mail, přes který téměř vše vyřizuji.
Připojení k internetu jsem nevypnul už půl roku a u připojeného PC strávím tak 12 hodin denně. Před tím ohluchnutím to bylo tak polovina a na internetu několik hodin týdně.