V zámku se narodilo děťátko. A zatímco se královští rodiče radovali z právě narozené dcerušky, u kolébky ve vedlejším pokoji stály tři sudičky a předpovídaly malé princezničce budoucnost.
Ta první, škaredá, zapšklá stařena, jí přisoudila zlou nemoc. Ty druhé dvě stařenky se snažily tu krutou věštbu alespoň trochu zmírnit - princezna se ještě předtím stihne šťastně vdát a porodit zdravého syna, který bude moudrý a stane se králem.
Dětství a mládí prožila princeznička opravdu šťastně, byla milá, každý ji měl rád. Když si pak vybrala muže, který byl jejímu srdci nejbližší a on splnil dané úkoly, jak už to v pohádkách bývá, po skutečně královské svatbě přesídlili spolu na její hrádek. Tady obvykle pohádky končí slovy … a žili šťastně až do smrti. Ale v této je to jinak. Má pokračování a o ,,štěstí až do smrti“ si asi také představujeme jinak.
Zpočátku bylo všechno pohádkové. Král se ještě nechtěl uchýlit po svatbě své dcery do ústraní, cítil se ještě plný síly, ostatně královskou korunu ženichovi nesliboval. Mladý pár žil tedy celkem spokojeně na svém hrádku a brzy očekávali narození potomka. Po narození syna se začaly u princezny hlásit první příznaky zlé nemoci, kterou jí kdysi dávno předpověděla sudička. Neztratila ale řeč ani neupadla do dlouhého spánku jako princezny z jiných království. Přestávala chodit. I ta nejobyčejnější služebná se mohla se svým dítkem proběhnout po louce. Ani procházet v zahradách se už nemohla.
Na hrádku samozřejmě nebyl žádný výtah, ven jezdila jen málokdy, v létě denně trávila hodně času na balkoně, kde mohla libovolně dýchat svěží vzduch a vůně z rozkvetlé zahrady, oddávat se sluneční lázni. Slunečné letní počasí však nebylo stále. Když její matka královna konečně pochopila, že sedět u okna a vyšívat ji opravdu nebaví, nechala jí přivézt kouzelné zrcadlo. Ne proto, aby se v něm prohlížela sama, ale díky němu se mohla podívat do míst důvěrně známých z dřívější doby nebo naopak navštívit země zcela neznámé. Také to znamenalo spojení se světem lidí tam venku. Prostřednictvím toho kouzelného zrcadla mohla posílat i přijímat různá psaní. Nebylo to sice tak romantické, jako když čekávala kdysi u okna na holoubka, který jí přinášel milostná psaníčka, ale romantických vzpomínek měla, naštěstí, docela dost.
Její syn zatím vyrostl, brzy bude dospělý, zatím se úspěšně vzdělává. Ve své komnatě také má kouzelné zrcadlo, které mu umožňuje dozvídat se spoustu věcí. Brzy se stane králem a ta víra v jeho schopnost vládnout moudře a spravedlivě přináší této princezně příjemný pocit. Štěstí mívá různou podobu.