Internet, médium o kterém jsem rozhodně v roce 1996, kdy jsem jej začal více používat, netušil jak ovlivní můj život po úrazu v roce 2001 (následkem byla spastická kvadruplegie).
Doba, která přišla po úrazu byla strašně demotivující. Zachovaný pohyb rukou mi nedovoloval ani stisknout klávesy na notebooku, který za mnou donesli do nemocnice, abych mohl alespoň psaným slovem vyjádřit co mám na srdci, když už mi zaintubování řízenenou ventilací nedovolovala mluvit.
Začínal mi chybět kontakt s okolím, i když jsem si nemohl stěžovat na návštěvy svých přátel. Jedna z mých otázek na neurochirurga tak byla, zda budu moc používat počítač, odpověděl bez zaváhání velmi kladně. Myslím, že to byla tenkrát jediná odpověď, u které si byl alespoň na 90% jistý, že to tak bude. Nevím zda uběhly dny, či týdny, ale v jeden den, kdy venku bylo zrovna krásně, alespoň tomu napovídalo slunce,které se dralo na JIPku přes žaluzie, se u mě jako sudičky objevili tři aje’táci s nějakou podivnou, ale kouzelnou krabicí. Byl to dárek od otce a ukrývala počítač s dotekovou obrazovkou a připojením na internet. Doteková obrazovka se ovládala pomocí takové tužky, kterou jsem měl přilepenou suchým zipem na tenisovém potítku na zápěstí a psalo se ťukáním na softwarovou klávesnici zobrazenou na displeji. Od té chvíle jsem začal vnímat internet úplně jinak.
První mail, který jsem napsal tímto novým tenisovým způsobem, jsem adresoval tátovi až za velkou louži, což je pro internet pomíjivé. Měl tenkrát radost, jakou asi měl, když jsem dělal první krůčky, a ani mi málem neuvěřil, že jsem napsal mail sám. A tak jsem začal psát maily a smsky a v podstatě s každým takto napsaným slovem jsem rehabilitoval a zlepšoval tak hybnost rukou. Což však byl největší přínos, bylo zlepšení mé narušené psychiky. Pozvedával jsem si náladu čtením mailů o radostech lidí mě blízkých, prohlížel si zajímavé stránky a kochal se „všednostmi“. Tak se pro mě stal internet zábavným střediskem.
V další fázi mého „nového“ života jsem začal intenzivně rehabilitovat a navštěvovat různá rehabilitační zařízení. Vájo ( počítač Sony Vaio ) jezdilo se mnou a já začal používat klávesnici. Komunikoval jsem s lidmi prostřednictvím chatu a občas si s kamarádem zahrál hru přes internet. V této době jsem pochopil mnohé o složitosti mého postižení a tak jsem začal zkoumat možnosti pro lidi na vozíku. Nacházel jsem mnoho stránek a z počátku jsem nevěděl co dřív číst, kam se podívat a co mě vlastně nejvíce zajímá. A tak jsem postupně procházel stránky výrobců vozíků, četl články o kvadruplegii, sexualitě na vozíku ( v této oblasti toho bylo však jako šafránu ) a o rehabilitaci. Taky přišlo na řadu zařizování nového bydlení a tak online listování v různých katalozích apod.
Po návratu domů se stal internet i mým pracovním nástrojem. V této době jsem si již začal uvědomovat sílu internetu, jako okamžitého zdroje informací, i když někdy ne zcela ověřených. Největší můj internetový rozpuk přineslo ADSL a následně kabelová přípojka. Surfování dostalo úplně nové dimenze a já sjížděl jednu wwwlnu za druhou. Při vzpomínce na chroustání modemu, u kterého jste mohli při načítaní stránek také něco chroustat, jsem se jen usmál. Stránkami jsem listoval jako v časopisu a nemohl jsem se nabažit té rychlosti, kdy jsem zároveň stahoval a ještě surfoval. Nejvíce jsem to ocenil, když jsem psal diplomovou práci a připravoval se na státnice. Desítky pootevíraných oken, desítky příspěvků na webové diskusi naší školy, přehršle postahovaných dokumentů, to vše mi usnadnilo pro mne dosti obtížné listování v knihách, skriptech a učebnicích.
Dnes je pro mne internet vším, co jsem popsal v předchozích odstavcích – zdrojem zábavy, komunikace, informací a také příjemným prostředkem usnadnění života.