Božena Šimková: Síť na síti

Nervová vlákna mé centrální nervové soustavy - sítě jsou od roku 1982 napadena autoimunitní nemocí roztroušená skleróza. Přinesla mi zcela jiný náhled na život. Tak jak se nemoc stále rozvíjí a přináší nové učební lekce, v kterých můžu odstraňovat vnitřní hranice, hranice v kterých se může každý jedinec uvěznit, více čerpat energii pro život, než láteřit a nadávat nad ztrátou další funkce těla, tak se učím žít v symbióze s ereskou i počítačem.
 

Vstupem do nového tisíciletí – Milénia a nákupem prvního pc se mi otevřel nový prostor – vnější prostor bez hranic. Nejdříve jsme se nějaký čas vzájemně, velmi šetrně seznamovali.V samých začátcích jsem byla moc zvědavá, hltající informace různých stránek ke mně přitáhly i návštěvníky nežádoucí: viry, červy a někdy přiskočil ze sítě i Trojský kůň, který mě také naučil spoustu věcí. Už dnes vím, jak se chránit před útoky virů, jak psát, formátovat, kreativně tvořit, upravovat. To vše bylo třeba se naučit, neboť za mých studií na střední škole mě výuka na pc zcela minula. Samovýukou, přemýšlením, aktivuji receptory mozku a mé ruce rehabilitují na klávesnici.
Na síti vyhledávám převážně informace pro nás zdravotně postižené. Bezbariérové ubytování, stezky pro vozíčkáře, novinky v léčbě, informace sociální, kompenzační pomůcky, kreativní techniky tvořivosti atd. Například ubrouskovou techniku, o které jsem vůbec nic nevěděla, jsem nastudovala a posléze jsme ji na rekondici vozíčkářů v rámci pobytového programu vyzkoušeli.
 
Díky síti jsem měla možnost projet značenou bezbariérovou síť stezek pro nás vozíčkáře na hřebenech Jizerských hor, nebo Šumavu. Miluji přírodu, její bohatý různorodý potenciál. O své zažité zkušenosti se dělím na stránkách magazínu Vozka jako jeho stálá dopisovatelka.
 
Propadla jsem i kouzlu digitální fotografie. Je to pro mě další zdroj rehabilitace. Ne každá fotka se mi vždy podaří, ruka není vždy pevná. Na síti mám svoji galerii. Noví kamarádi, fotografové mi radí, jak a kde je ještě možno snímek vylepšit. Berou mě jako rovnocenného fotoamatéra. Dle jejich rad, vlastních možností a schopností se tímto způsobem stále učím. Jejich rady mě v mé činnosti posilují, nevzdávám se, nepodléhám mysli, která si někdy myslí opak. Mám radost i jen z toho, že zmáčknu spoušť fotoaparátu a někdy se mi skutečně povede dobře zachycený okamžik
 
Díky internetové síti mám celý svět i vesmír jako na dlani. Jako vozíčkářka se během okamžiku můžu přenést do hlubin vesmíru, nebo na zaoceánskou loď. Jeden okamžik jsem na lodi až za oceánem a v momentě třeba na stránkách magistrátu z důvodu vyplnění formuláře žádosti na provoz motorového vozidla. Můj rukou psaný projev je už dosti nečitelný, proto využívám možnosti počítače napsat si různé žádosti na klávesnici počítače. Internet mi už pomohl mnohokráte v různých oblastech života, od bezbariérového ubytování po Konto Bariéry při žádosti o příspěvek na Motomed.
 
 Když mám chuť na výlet a venku je nevlídné počasí, přemístím se díky pc virtuálně třeba do tajemného města Inků na Machu Picchu, nebo do slunečného Egypta k pyramidám. Můžu pozorovat i zrození mláděte kytovce, svítání, jsou to nevšední zážitky lahodící duši. V nekonečné síti internetu jsem si našla i spoustu kamarádů, s kterými si dopisuji.
 
Také mám už zkušenost s internetovým obchodem, s kterým jsem moc spokojená. V pohodlí, klidu a teple domova si nakoupím převážně teplé, pohodlné sportovní oblečení. To je pro mě jako vozíčkářku nutné, když chci žít celoročně aktivně! I tady je třeba umět se orientovat a vybrat si ten svůj správný obchod. Je to snadné, rychlé, můj muž pak jen převezme a zaplatí balíček a je rád, že nemusí se mnou jezdit po obchodech.. Který muž by taky rád byl, že?
 
Internetová síť je pro mě stálou učebnou s velkým přínosem, zdrojem informací a neomezeným spojením se světem.