Větší bariérou než vozík je pro něho nestandarní možnost se domluvit. Trvá mu, než srozumitelně vyjádří svoji myšlenku, má na vozíku připevněnou komunikační tabulku s abecedou. Proto pro něho je internet báječný, poskytuje mu kontakt s bývalými spolužáky, využívá chat. Používá i-bankovnictví, nakupuje, vše potřebné si vyřídí z domova.
Jsem nemluvící vozíčkář. Do důsledků vzato největší bariérou pro mě není invalidní vozík, ale komunikace s ostatními lidmi. Přesněji poněkud nestandardní možnost se domluvit.
Trvá mi, než srozumitelně vyjádřím svou myšlenku - k tomu mám na vozíku připevněnou komunikační tabulku s abecedou. Lidé zvyklí na běžný řečový a písemný projev mi zpočátku moc nerozumějí. Často to vzdávám, já i oni, ale k pochopení mého sdělení při dobré vůli stačí jedno správné slovo.
Musím ale popravdě říct, že mí známí, přátelé i vyučující mi zpravidla rozumějí. Dodnes mi se správnými formulacemi pomáhají učitelé (stále ještě studuji) a hlavně moje matka. Prosedíme spolu nad texty hodně hodin, ladíme slovíčka podle významu, dokonce se i spolu při této činnosti nasmějeme. Mým již klasickým větným spojením je „zimní medvěd“. Zřejmě jsem kdysi správně odvodil, že bílý medvěd patří do zimní krajiny a termín „zimní medvěd“ jsem dlouho považoval za jediný správný. Představte si mé rozčarování nad tím, že se používá termín „lední medvěd“. Zkrátka, takhle má komunikace funguje a je složitá nejen pro mě, ale i pro všechny ostatní.
Nu a vázne-li standardní komunikace, pomáhá výpočetní technika a různé komunikační programy, např. speciální programy, které přečtou psaný text (přeci jen je pro mě lepší, když sdělení i slyším) nebo programy na psaní - podobné jako v mobilech tzv. T9 (tu jsem pro sebe objevil, považuji ji za úžasnou, protože „píše sama a sama si volí slova“, já si je jen vybírám - je to pro mě velký pomocník), dále reproduktory, speciální klávesnice apod.
Můj první počítač byl repasovaný bez připojení k internetu. Textový editor se nazýval DOS a já ho využíval nejen k psaní. Doma jsme v něm hráli piškvorky s použitím velkých písmen X a O. Nakreslil jsem v něm nepřeberné množství obrázků pomocí písmene X, dokonce jsem měl vlastní dětskou galerii těchto počítačově vytvořených výtvarných děl. Dodnes mě mrzí, že se neuchovala... A samozřejmě jsem hrál hry a tím cvičil jemnou motoriku.
Pak se otočilo několik let, já vystřídal několik programů Windows a propracoval se k internetu. Dodnes děkuji vyučujícím ve škole při ÚSP Zbůch, kteří mě zasvětili nejen do práce s PC, ale pomohli mi objevit internet. Doma k němu mám připojení několik let.
Internet mi umožňuje surfovat stránkami s různou tematikou, je zdrojem nepřeberných informací, pomocníkem do školy, ale hlavně prostředníkem komunikace. Lze mi napsat na několik internetových adres - rozdávám je podle okruhů lidí, které mám rád, se kterými se stýkám, pracuji... Internet mi poskytuje kontakt s bývalými spolužáky, využívám CHAT a různé stránky pro mladé lidi. Mimo jiné se pomocí internetu dostanu ke svému účtu a vše si, díky němu, zařídím z domova; také jeho prostřednictvím nakupuji.
Internet je pro mě báječný. Přenáším se na místa, kam bych se buď vůbec nedostal, nebo sice ano, ale s různými komplikacemi. Velmi rád cestuji, ale s internetem mohu zůstat ve svém pokoji, vše si prohlédnout, přečíst, dokonce vznést dotaz a vyměnit si zkušenosti s jinými lidmi. Podle svých zkušeností se odvážím tvrdit, že díky internetu k sobě lidé mají hodně blízko. I já mám své známé na dosah. Samozřejmě není nad osobní kontakt, ale internet je pro mě v tomto smyslu nejen pomocník při komunikaci, ale i průvodce, společník a součást mého života. Jeho prostřednictvím si pro sebe objevuji různé světy, hltám informace, čtu noviny a časopisy, navíc mám možnost se s lidmi zkontaktovat, najít oporu, dokonce i možnost přivolat si pomoc. Lidé, nejen handicapovaní, by se mu neměli bránit.
Nejsem žádný internetový maniak, borec, který obsáhl všechno dostupné, ale obyčejný mladý muž, kterému internet rozšiřuje obzor a pomáhá lépe zvládat zdravotní handicap.