Miloš skoro Bezzrak
(první báseň s hypertextovými odkazy)
Připojíš-li se na internet,
máš tu hned,
v dobrém – i ve zlém,
celý náš vezdejší svět.
Ejchuchu! Ejchuchu! Ejchuchu!
bez zraku, bez nohy i bez sluchu,
jsem tam IN i vesel na duchu.
Otevřu si Tváře knih,
a už nejsem doma sám,
jak v klášteře mnich.
Aktuálnosti, pomoc, rady,
to se dozvím, když …
kliknu tady
nebo tady
a taky tady .
Přejí si tu na INSPu všichni přítomní:
„Celým světem jedno heslo zní:
ať obsah webových stránek je nám přístupný!
Konečně se sem hodí i ten IMHO pojem pitomý.
Zkrátka: Ať web je inkluzní!“
Vždycky mě tu dojímá,
čím dalším počítač příkazy přijímá:
hlasem, joystickem, očima …
A co naše zviřátka?
Které z nich se kdy dočká?
Slon lká: Kdy mi to půjde chobotem?
Zajíc pláče: Kdy mi to půjde ušima?
Jednou to půjde i myšlenkou!
To bude teprve ta správná show ...
Na závěr mé skromné básničky,
pozdravuju přes počítač svět celičký,
všem - zdravá očíčka, srdíčka i nožičky!