Reportérka Brněnského deníku Rovnost prochází město s nevidomým. Je plné nástrah.
Brno – Malé dlaždice vedle velkých, výstupky nebo rýhy v chodníku. Noční můra pro bruslaře či cyklisty, nejlepší pomocník pro nevidomé. Jeden druh dlažby označuje ostrůvek tramvaje, jiný například přechod. "Centrum města ale klade slepcům pod nohy i tak mnoho překážek," upozorňuje Josef Konečný, jehož zrak vnímá pouze světlo a tmu. U příležitosti světového dne nevidomých se s redaktorkou Brněnského deníku Rovnost vydává do ulic odhalit jejich nástrahy.
Setkáváme se na Malinovského náměstí. "Hned vám ukážu první překážku," říká na uvítanou. Nevidomí se pohybují podél zdí. To jim pomáhá udržet směr. "Mezi zdí a překážkou by měla zůstat aspoň půldruhého metru široká mezera na projití. Ale například označení pěší zóny na začátku Kobližné ulice je problém," vysvětluje Konečný. Mezi cedulí na dvou tyčích a zdí sousedního domu je asi šedesát centimetrů. "Když to vím, vyhledám si mezeru holí a protáhnu se. Pokud ne, tak o ni zavadím a ve snaze ji obejít, vlezu pod ni. Dřív jsem do cedule i narazil hlavou. Teď už ji tu naštěstí posunuli výš," popisuje muž.
Pokračujeme Kobližnou ulicí. "Nejhoršími překážkami jsou otevřené dveře obchodů, zboží vystavené do ulice nebo reklamní poutače, které trčí," upozorňuje muž. Dodává, že před zimou překážek ubývá.
Všímám si symbolu chodce na dveřích spořitelny. Konečný vytahuje malou krabičku a zmáčkne na ní tlačítko. "Dva metry napravo od vás se nacházejí dveře spořitelny, za nimi po pravé straně jsou dva bankomaty," ozve se z reproduktoru u dveří.
Konečný upozorňuje, že míst s podobným reproduktorem je v Brně asi stovka. Ptám se na krabičku v jeho ruce, kterou spustil hlasové upozornění. "To je vysílač povelů. Nevidomí jej používají se stejnou samozřejmostí jako bílou hůl. Dokážeme si tak spustit informace u podobných míst v celé republice," vysvětluje.
Pomocníkem je vysílač i při cestování hromadnou dopravou. "Pokud jsou například tramvaje ozvučené, můžeme si zvuk aktivovat. Tramvaj zahlásí, o jakou linku se jedná a kam jede. V případě, že chci nastoupit, znovu zmáčknu tlačítko na vysílači a tramvaj třikrát cinkne. Díky tomu řidič ví, že na mě má počkat," popisuje muž.
Peklem pro nevidomé je Česká a Joštova ulice. "České se vyhýbám, protože je v ní moc lidí," říká muž. Na Joštově, která je nově opravena, se prý ale město snažilo vyjít slepcům vstříc. "Ovšem sebelepší úpravy jsou k ničemu, když o nich nevíme. Pokud je někde jiný druh dlažby, potřebuji vědět, kam mě přivede. Jiná dlažba se používá pro označení tramvajového ostrůvku, jiná pro silnici či přechod," tvrdí Konečný.
Přejít Joštovu je pro nevidomé obtížné. "Je to dlouhý úsek bez záchytného bodu. Pomohl by dlouhý signalizační pás, díky kterému bezpečně přejdeme koleje," myslí si slepec. Dodává ale, že město se na podněty nevidomých snaží reagovat.
---
jak se chovat při setkání s nevidomým
b pokud potkáte slepce, stačí uhnout z cesty. Tím mu ušetříte trapný pocit ze srážky. b když chcete nevidomého oslovit, je vhodné dotknout se nejlépe jeho ruky a pak na něj teprve promluvit . Pouze oslovení nestačí, nevidomý často nepozná, že člověk mluví na něj. b nevidomí ocení, když je někdo upozorní na překážku v cestě, například na zaparkované auto nebo ceduli s reklamou b když nabízíte slepému pomoc, neměli byste ji za každou cenu vnucovat b nenechte se odradit odmítnutím pomoci, co jeden nevidomý zvládne, může jinému připadat obtížné a pomoc ocení
Foto: NÁSTRAHY A POMOCI. Nevidomým komplikují cestu městem hlavně reklamy vyčnívající z domů a sloupy zamezující vjezdu aut do centra. Novým pomocníkem je jim naopak vysílač povelů, který usnadňuje například cestu hromadnou dopravou.
Foto: Deník/Attila Racek