Obezita přináší řadu rizikových faktorů, mezi jinými vysoký krevní tlak, srdeční choroby a cukrovku. To zmiňuje snad každá odborná i laická publikace. A každý lékař rád připomene obéznímu pacientovi jeho o 50 až 100 procent vyšší riziko předčasného úmrtí. Je to ale skutečně tak?
Nejnovější studie naznačují paradoxní situaci. Obézní lidé s chronickými chorobami mají větší šanci na přežití nežli lidé s normální vahou. Všechno začalo holandskou studií z roku 2001, která sledovala prognózu 5 tisíc lidí se selháním srdce. Ukázalo se, že ti hubení umírali častěji nežli lidé z obézní skupiny.
Od té doby byly podobné studie mnohokrát opakovány a osm dalších studií tyto nálezy potvrdilo. Později se ukázalo, že stejné závěry platí i u chronických ledvinových problémů. Americká studie prokázala, že u diabetu typu 2, kde je obezita primárním rizikovým faktorem, mají lidé s normální váhou jen poloviční naději na přežití.
Od té doby byly podobné studie mnohokrát opakovány a osm dalších studií tyto nálezy potvrdilo. Později se ukázalo, že stejné závěry platí i u chronických ledvinových problémů. Americká studie prokázala, že u diabetu typu 2, kde je obezita primárním rizikovým faktorem, mají lidé s normální vahou jen poloviční naději na přežití.
Paradox je tedy na světě – obézní člověk má spoustu rizikových faktorů, ale v případě, že onemocní chronickými chorobami, má mnohem větší šanci na přežití. Mají tedy v podobných případech lékaři přestat doporučovat obézním pacientům dietu?
Proti srsti Většina lékařů se celkem pochopitelně ošívá, protože tyto nálezy protiřečí všem dosavadním poznatkům. Brzy se proto objevily návrhy možných vysvětlení. Mezi nimi třeba poukaz na to, že zmiňované choroby mají mimo jiné za následek i postupné hubnutí. Takže hubení mohli těmito chorobami trpět déle nežli obézní a tím mít horší prognózu.
Studie déle než deset let sledující 11 tisíc Kanaďanů prokázala, že tlouštíci mají menší riziko úmrtí bez ohledu na důvod smrti. A to už začalo být mezi lékaři opravdu dusno, protože pokud je tomu opravdu tak, budou doporučení hubnout nesmyslná. Důležité je proto, jak určovat obezitu. Ta se dnes nejčastěji měří jako tzv. BMI, což je poměr váhy a výšky. Takový výsledek ale nemusí být zcela přesný, protože jsou dobře známé případy metabolicky obézních lidí, kteří mají normální váhu. To, co na první pohled vypadá jako český pivní pupek, může být ve skutečnosti následek metabolických abnormalit včetně vysoké hladiny inzulínové rezistence. Tuk uložený uprostřed těla je pro orgány jako srdce a játra mnohem škodlivější, nežli je tomu třeba u stehen nebo boků.
Být tlustý a fit je lepší než být hubený a z formy Podobné je to i s cvičením, i tam totiž řada odborných studií ukazuje na zvláštní skutečnost, že být tlustý a přitom fit je pro zdraví lepší, nežli být hubený a z formy. Pravidelné aerobické cvičení nemusí totiž způsobit ztrátu váhy, ale sníží množství tuku v játrech. Zdá se tedy, že kardiovaskulární fitness je pro dlouhodobou prognózu mnohem důležitější údaj nežli váha nebo BMI.
Pravda bude asi někde uprostřed a rozhodně bude platit to, co nám říkaly už naše babičky, totiž všeho s mírou. Lidský organizmus netouží po extrémech, takže je plně jedno, jestli budeme morbidně obézní nebo jestli naopak budeme vychrtlí, ani v jednom případě si život rozhodně neprodloužíme. Úplně nejhorší jsou potom různé diety s jo-jo efektem, kdy prudce hubneme jenom proto, abychom za pár měsíců měli váhu zpět. A pokud se podaří pupek shodit, musíme vydržet.
Dokud se medicína nerozhodne, nezbyde nám nic jiného nežli nad dalším knedlíkem přemýšlet o tom, jestli si zatloukáme další hřebíček do rakve nebo jestli naopak svému zdraví prospíváme.
Foto: Organismus netouží po extrémech. Život si neprodlouží ani příliš hubení, ani morbidně obézní lidé.
FOTO SHUTTERSTOCK
O autorovi: VÁCLAV VĚTVIČKA, Autor je imunolog, učí na univerzitě v americkém Louisvillu