I handicapovaní lidé mají právo na kvalitní život

Každý člověk má nárok na kvalitní život a nezáleží, jestli je zdravý nebo handicapovaný. Důkazem toho jsou dva noví stipendisté vzdělávacího institutu CEMI, kteří i přes své těžké zdravotní handicapy vedou zajímavý a plnohodnotný život. Pílí a odhodláním si vybojovali své místo, vybudovali úspěšnou kariéru a ještě přitom každodenně pomáhají ostatním zdravotně postiženým.

Ing. Marek Luco a Andrea Brzobohatá jsou dva noví studenti stipendijního programu pro handicapované na institutu CEMI. Šanci studovat profesní online MBA či LLM studium získali díky svému přístupu k životu, práci a vzdělávání, protože i přes svůj obtížný životní úděl se snaží hledat nové perspektivy a příležitosti k sebezdokonalování, osobnímu a pracovnímu růstu. Nové znalosti získané v oblasti ekonomie a managementu jim v tom určitě pomohou.

Panu Markovi Lucovi je 33 let. Před 15 lety při nešťastném skoku do vody utrpěl poranění míchy, které ho trvale uvázalo na invalidní vozík. Život mu to však nesvázalo. Vystudoval vysokou školu, věnoval se práci s výpočetní technikou, správě sítí a tvorbě webových stránek, později i prodeji reklamního prostoru či založil neziskové sdružení LUMAR n.f., které poskytuje poradenství v sociální a ekonomické oblasti lidem se zdravotním postižením. Již od začátku svého zranění si často kladl otázku, jak být prospěšný pro společnost, a uvědomoval si, že je důležité přijímat všechny životní příležitosti.

„Z vlastí zkušenosti vím, že příležitosti jsou od toho, abychom přijali výzvu, a proto jsem se rozhodl studovat MBA. Vědomosti ze studia určitě využiji ve své práci při schůzkách s potenciálními klienty a dalšími handicapovanými. Do budoucnosti plánuji zřízení chráněné dílny, čímž bych chtěl dát příležitost mnoha zdravotně postiženým začlenit se do společnosti a využít tak získané zkušenosti ze studia,“ říká první ze stipendistů institutu CEMI Ing. Marek Luco.

Dnes jsi zdravý, zítra být nemusíš…

Paní Andree Brzobohaté zase v roce 2010 značně změnil život meningokok. Měla 4% šanci na přežití, prožila pět týdnů v umělém spánku a nakonec podstoupila oboustrannou amputaci dolních končetin. Dva roky jí trvalo, než se s životem s handicapem vyrovnala. Dostala „bionické nohy“, naučila se chodit a začala fungovat téměř jako zdravý člověk.

Nejdříve založila občanské sdružení NO FOOT pomáhající lidem, kteří prodělali amputaci. Pořádá pro ně akce společenského, sportovního i naučného charakteru. Prostřednictvím založené pacientské skupiny www.antimeningokok.cz se dále snaží budovat povědomí o prevenci nemoci a pořádá různé akce a tiskové konference. Rovněž pracuje jako manažerka ve společnosti Černí koně. S kolegy dále vymyslela projekt na podporu handicapovaných dětí, které jsou na vozíku a nemají jinou možnost pohybu. Vytvořili pro ně dětský handibike, který u nás a nikde ve světě neexistuje a jehož cílem je vychovat nové kvalitní sportovce, třeba i pro Paraolympiádu.

„Hlavní věc, kterou chceme dokázat, je začlenění handicapovaných do společnosti, protože to, že dneska jsem zdravý, neznamená, že budu i zítra. Každý člověk má nárok na kvalitní život, bez rozdílu toho, jestli je zdravý nebo handicapovaný,“ uzavírá stipendistka institutu CEMI Andrea Brzobohatá.

Více na www.cemi.cz

Kateřina Smolíková