Marek WOLLNER, moderátor:
Pan Klabouch bojuje nejen s vážnou nemocí, ale i s městským úřadem v Jindřichově Hradci. Jeho slepecká hůl totiž na chodnících nenachází vodicí pásy pro nevidomé, a tak se při každém přecházení ulice vystavuje jistému riziku. Vadí mu to o to víc, že centrum města prošlo před časem zevrubnou rekonstrukcí, která měla prvky pro bezpečný pohyb nevidomých vybudovat. To se sice stalo, jenže ti, co naváděcí pásy stavěli, si chůzi s bílou holí nevyzkoušeli. Na rozdíl od naší reportérky Jany Neumannové. Podívejte se na její reportáž.
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Přinesla jsem si takovouhle pásku na oči a chtěli jsme s váma udělat takovej experiment, když se vlastně jedná teda tady kousíček o ty, o to místo tady kousek odsud, že byste si vzal na oči a šel si vyzkoušet, jaký to je.
Stanislav MRVKA, starosta Jindřichova Hradce:
Já chápu, že to je expresivní, ale sama dobře víte, pokud jste to sledovala, tak že to je záležitost tak stará, že já jsem těžko mohl ovlivnit nějakým způsobem vývoj celýho toho procesu, protože se to táhne od roku 2007.
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Já teďka tady si teda zkusím dojít z toho místa, z toho kraje, na ten přechod. Zavřu oči a zkusím jako, co se mi podaří a co se mi nepodaří.
Aleš KLABOUCH, nevidomý:
A to jsem docela zvědavej, co se vám povede. Je zhruba 80 širokej.
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
No, já vím, protože jsem to viděla, že je asi někde tady. Tak bych řekla, že teď jakoby na něm můžu být, protože jsem to viděla. Ale necejtím na tý zemi vůbec nic. Hledali jsme naváděcí pásy pro slepce. Ty je mají bezpečně dovést na přechod. Do Jindřichova Hradce jsme přijeli na upozornění místního nevidomého Aleše Klaboucha. Již 6 let se snaží donutit radnici předělat špatně provedené pásy.
osoba:
Dobrý den, Alešku. Tady jsem. Tady jsem.
Aleš KLABOUCH, nevidomý:
Dobrý den, jak se máte?
osoba:
Krásně se mám, co potřebujete?
Aleš KLABOUCH, nevidomý:
To je hlavní. Já bych potřeboval klíče od ...
osoba:
Takhle, pučte ruku, takhle. Tak, mám vás doprovodit?
Aleš KLABOUCH, nevidomý:
Ne, děkuju. Ne.
osoba:
Dojdete sám.
Aleš KLABOUCH, nevidomý:
Dojdu. Já jsem měl teda pradědu, který byl mořeplavec, takže ty nohy mám toulavý a nedokázal bych sedět na zadku. I když bez tý pomoci těch druhých se určitě neobejdu.
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Aleš Klabouch oslepl na prahu dospělosti. Snaží se žít jako každý jiný, přestože má vážnou chorobu.
Aleš KLABOUCH, nevidomý:
Jo, já mám vlastně porušený zorný pole, z čehož z tý sítnice mi vlastně zbylo určitej zbytek tý sítnice a já vlastně vidím jako trubicově, takže vlastně koukám se do určitýho úhlu, ne přímo na vás, ale koukám se vlastně jako za vás.
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
A tam jakoby když třeba dám takhle ruku, tak rozeznáte, že tam mám prsty? Teď třeba hejbu prstama nebo ne?
Aleš KLABOUCH, nevidomý:
No, hodně mlhavě teda jako vám řeknu. K problému v Jindřichově Hradci jsem se dostal úplně jak slepej k houslím. Přijdu na roh a říkám, sakra, tak kde je ten přechod? Tady by něco mělo bejt, jak to, že to tu neni? No, a dožralo mě to a druhej den jsem okamžitě začal žhavit dráty.
Viktor DUDR, Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých:
Jsme se tam zajeli podívat, takže jsem si to zkusil i osobně, i jsme si to zdokumentovali, nafotili. V čem ty problémy byly? Varovný pás, reliéfní, nahmátnutelný hůlkou bílou, který říká, tady je rozhraní, no, to bylo nesprávně provedené, jako pokud jde o směry, šířky, to. A největší chyba, která tam byla, šlo o nevhodný materiál, že to zkrátka nebylo ani zjistitelné.
Aleš KLABOUCH, nevidomý:
To náměstí má zhruba 15 přechodů. Signální, takzvaně řečeno, naváděcí pásy, který jsou kolmo nasměrovaný na přechod, a slouží tomu nevidomému, aby se zorientoval v tom smyslu, aby ho to upozornilo na to, že tam nějaký přechod je. Já se tedy pak musím třeba doptávat, nebo tady se složitě nějakým způsobem třeba dodívávat svým zbytkem, jestli poznám, jestli tam zebra je nebo není.
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Pan Klabouch nás zavedl i na místo, kde je naváděcí pás pro slepce provedený správně.
Aleš KLABOUCH, nevidomý:
Takže tady je to úplně nejlepší.
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Takže si to tady můžem zase vlastně jako vyzkoušet, abych viděla ten rozdíl. Hladkej materiál, to je jasný, to cejtím. Ano, a tady cejtím vlastně a jasně úplně krásně, že jsem se dostala na něco, co je rozdílnýho a cejtím to i nohama. Zdálo by se, že pan Klabouch má veškeré trumfy v ruce. Zapravdu mu dala organizace nevidomých, krajský úřad i ministerstvo dopravy. Všichni shodně tvrdí, že použitý materiál odporuje vyhlášce. S městem se ale přesto o předláždění přetahuje už 6 let.
Stanislav MRVKA, starosta Jindřichova Hradce:
Já nezpochybňuju to, co říká pan Klabouch. Já jsem to nikdy nezpochybňoval. Já na rozdíl od něj nemůžu sám za sebe vydat veřejný prostředky bez nějakýho srozumitelnýho rozhodnutí, jestli mě chápete. Je to naprosto jednoduchý. Jednou provždy, aby se to uzavřelo, rozhodne Nejvyšší správní soud, kterej je jediným možným vykladačem tady těchto rozhodnutí. Protože když se podíváte do minulosti celého toho procesu, tak bylo vydáno několik rozporuplných rozhodnutí. Jednou takový, podruhý protikladný.
Pavel HAVLÍK, odbor dopravy, Krajský úřad Jihočeského kraje:
Byl použit materiál, který nemá ty požadované vlastnosti. Nebo nemá na to průkaz, že je má.
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Bylo to v té době v rozporu teda s nějakým nařízením, s nějakou vyhláškou?
Pavel HAVLÍK, odbor dopravy, Krajský úřad Jihočeského kraje:
Je to v rozporu právě s nařízením vlády. Ty hmatový prvky na vytvoření těch signálních a varovných pásů mají být řádně vnímatelné holí slepeckou a nášlapem a musí být dostatečně odlišitelné od toho okolního povrchu.
Aleš KLABOUCH, nevidomý:
A v čom jsou ty rozhodnutí, který ležej na stole, podle vás rozporuchodný?
Stanislav MRVKA, starosta Jindřichova Hradce:
No, protože 1 rozhodnutí znamená, 1 rozhodnutí říká, že bylo uděláno kolaudační rozhodnutí, že je správně, další rozhodnutí říká, že nebylo správně. Je to rozpor?
Aleš KLABOUCH, nevidomý:
To není pravda, pardon.
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Těžko říct, jestli se jedná o rozpory. Nadřízené instituce stavebního úřadu v Jindřichově Hradci jsou totiž naopak vzácně zajedno.
Pavel HAVLÍK, odbor dopravy, Krajský úřad Jihočeského kraje:
Krajský úřad zrušil kolaudační rozhodnutí a vrátil věc k novému projednání.
Martin NOVÁK, mluvčí ministerstva dopravy:
Po seznámení s tím případem jsme jednoznačně potvrdili rozhodnutí Krajského úřadu v Jihočeském kraji s tím, že to předláždění, které nastalo v městě Jindřichův Hradec, nebylo zcela podle tehdejších regulí, to znamená podle platných právních předpisů a podle tehdejších norem. Tím, že vlastně bylo zrušeno to kolaudační rozhodnutí, tak náměstí by nemělo být vůbec užívání. Znamená to, že pokud dneska tam lidé chodí, tak de facto chodí protiprávně. Město Jindřichův Hradec by se tím samozřejmě mělo řídit. Nicméně tím, že oni předali potom ještě ten případ k městskému soudu, tak nyní už je opravdu na tom soudu, jak rozhodne. Ministerstvo dopravy už v této věci konat dále nemůže.
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Hm, proč pro vás není závazný rozhodnutí toho ministerstva dopravy? Proč je pro vás tak jako nedůležitý a proč je pro vás tak nezásadní?
Stanislav MRVKA, starosta Jindřichova Hradce:
Ne, tak to není, že to není nedůležité. Tam je právě problém v tom, že v minulosti bylo vyjednáno několik rozporuplných rozhodnutí, a právě proto, že tam byly ty rozpory a ty rozpory tam přetrvávají, tak je to skutečně potřeba, aby to někdo s konečnou platností, kdo na to má právo, rozhodl. I ministerstvo se může mýlit.
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
A jenom teda poprosím ty, co viděj, aby mě nenechali, tady je něco ...
Aleš KLABOUCH, nevidomý:
A to poznáte, že už jste skoro u toho, u silnice, heleďte.
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Tady mi přijde, že jsou už ty větší kostky. A tady už jsem u silnice, ne? Ne. Aha, tak tady u silnice nejsem. Teď jsem si myslela, že stojím na tom přechodu.
Aleš KLABOUCH, nevidomý:
Ne, ne, ne. Pardon, a vy si to opravdu nechcete vyzkoušet jenom z pohledu občana, abyste si trošku uvědomil, že ten nevidomej to opravdu má těžký? A vyzkoušel si to, kdyby náhodou tahle ta situace nastala?
Stanislav MRVKA, starosta Jindřichova Hradce:
Pane Klabouchu, já s váma souhlasím, na rozdíl od vás, ovšem odpovídám za ty veřejný prostředky, který opravdu nemůžu vydat jenom tak, že bych to cítil, že je to tak správně.
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
O tom, zda pásy pro nevidomé předláždit nebo ne, tedy bude nyní rozhodovat soud. Nepřijde vám to, já se teda omlouvám, ale nepřijde vám tohle to arogantní vůči těm slepcům?
Stanislav MRVKA, starosta Jindřichova Hradce:
Přijde, proč arogantní? Proč to není arogantní vůči zbytku obyvatel města, že vezmu jejich prostředky a dám je na něco, na co by být nemusely? To je, rozumíte, když položíte proti sobě tyhle 2 záležitosti, tak je potřeba se vždycky dívat na obě dvě strany. Já se opravdu snažím být hodně nezávislý.
Aleš KLABOUCH, nevidomý:
Pocit z toho mám takovej, že se mi někteří snaží unavit, aby mě to přestalo bavit a dali jsme jim konečně po 6 letech pokoj.
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
A dáte jim pokoj?
Aleš KLABOUCH, nevidomý:
To víte, že nedáme. My jsme koneční uživatelé. A potřebujeme se po těch chodnících, přechodech a jiných stavbách bezpečně pohybovat. A ne, že se tam budem různě hrabat, zakopávat a tak různě jináč.
Marek WOLLNER, moderátor:
Pro dnešek je to vše. Budeme tu zase za týden. Díky za pozornost, dobrou noc a pokud možno hezké dny.