Rozhovor Haló novin s Olgou Maierovou, ředitelkou Gymnázia, základní a mateřské školy pro sluchově postižené v Praze
- V závěru září probíhal v ČR poprvé Týden komunikace osob se sluchovým postižením. Zapojila se do četných aktivit tohoto Týdne i vaše škola?
Naše škola vzdělává žáky se sluchovým postižením a někteří mimopražští žáci bydlí na internátě. Právě internát se některých akcí v tomto Týdnu účastnil. Děti byly na »pirátském« jarmarku v Praze 5, spolu s dětmi z partnerské školy pro sluchově postižené v Radlicích navštívili zoologickou zahradu, kde se jim věnovali zkušení průvodci. Sportcentrum Radlice Praha 5 pro všechny sluchově postižené děti uspořádalo 26. září sportovní den. Pracovnice speciálně pedagogického centra se zúčastnily konference k problematice komunikace sluchově postižených.
- Prosím, přibližte více pro naše čtenáře školu, kterou řídíte.
Naše škola je komplexem škol pro sluchově postižené. Sdružuje mateřskou, základní a střední školu. Při škole je zřízena družina, internát pro sluchově postižené žáky, speciálně pedagogické centrum a školní jídelna.
V současné době na všech stupních školy máme asi 140 žáků. Ve třídách máme od sedmi do deseti dětí. Nízký počet dětí ve třídě dovoluje pedagogům věnovat se dětem individuálně. Ve třídách prvního stupně působí ještě asistentky pedagoga, které pomáhají s organizací vyučování, s přípravou dětí na vyučování a pomáhají také dětem při plnění zadaných úkolů.
V poslední době školu navštěvuje hodně dětí s kombinovaným postižením. Ať už jsou to těžká řečová postižení (dysfázie, obrna mluvidel, mutismus apod.), tak těžké poruchy učení nebo děti s nějakou poruchou autistického spektra. Takoví žáci potřebují malý počet dětí ve třídě, individuální přístup a speciální metody.
Máme své interní výukové materiály, které si učitelé tvoří. V mnoha předmětech, jako je biologie, dějepis, zeměpis, fyzika, je kladen důraz na obrazovou podporu výkladu. Každá třída má zahrnuty do vzdělávacího plánu i dvě hodiny logopedie. A vlastně každá vyučovací hodina je u nás hodinou logopedickou, kdy se žáci učí rozumět odborným termínům a vyjadřovat své myšlenky.
Jednou z možností, kterou škola pro těžce postižené děti nabízí, je i vzdělávání podle individuálních vzdělávacích plánů, které jsou zaměřené na prožitkové učení. Ve všech předmětech vycházíme z reálných životních situací, do kterých se běžný člověk může dostat. Děti si modelové situace tzv. prožijí, vyzkoušejí si, jak to v praxi funguje. Jsou pak schopné si v podobných situacích lépe poradit.
- Jak je strukturována střední škola? A nemohu se nezeptat na státní maturity - jak s nimi se vaši maturanti vypořádávají?
Střední škola má dva obory. Gymnázium pro sluchově postiženou mládež a první ročník Střední odborné školy Informační služby. Gymnázium pro sluchově postižené je jediné svého druhu u nás. Oba obory mají v učebním plánu zahrnuty předměty speciální péče, jako je kultura osobního projevu, český jazyk komunikativní nebo tvořivé psaní, ve kterých se žáci učí formulovat své myšlenky pro svůj mluvní i písemný projev.
Státní maturity našim gymnazistům nedělaly větší potíže. Tradičně máme vysoké procento přijatých absolventů na vysoké školy.
- Kolik je v naší zemi obdobných speciálních škol, které se věnují dětem a mládeži s postižením sluchu?
V Praze jsou tři školy pro sluchově postižené. Každá z nich má své specifikum a každá má i odlišný způsob komunikace. Spolupracujeme se školami pro sluchově postižené v Českých Budějovicích, Plzni, Liberci, Hradci Králové, Olomouci, Valašském Meziříčí, Brně, Ostravě a Krnově.
- Ve výroční zprávě školy za školní rok 2010/11 je uvedeno, že znakový jazyk není dominantním komunikačním systémem mezi žáky navzájem a mezi žáky a učiteli. Jak tedy probíhá vzájemná komunikace? Jak učitelé vykládají učivo?
Děti v MŠ mají vzdělávací program Sovička. Každý den ráno mají individuální logopedii s paní učitelkou a dopoledne tzv. senzomotoriku. Prostřednictvím básniček, říkanek, rytmiky, pohybu apod. se učí vnímat řeč, její melodii, jednotlivá slova, učí se reagovat na pokyny apod. Tenhle program jim usnadňuje vstup do základní školy.
První třída je u nás rozložena do dvou let. Tempo je pomalejší a číst se učí děti genetickou metodou. Pro výuku čtení jsme vypracovali svůj slabikář, který několik let sestavovaly naše zkušené učitelky, a z tohoto slabikáře i vychází texty písanky. I výuka prvouky je dětem přizpůsobena prostřednictvím našich vlastních textů a materiálů.
Výuka na škole probíhá orálněauditivní metodou. Žáci rozvíjejí odezírání. Maximálně se snažíme využít jejich kompenzačních pomůcek – sluchadla, kochleární implantáty. Znakový jazyk vskutku není dominantním komunikačním prostředkem. Učitelé se žáky komunikují mluvenou řečí. Při obtížné nebo velmi neschůdné komunikaci využívají prstovou abecedu nebo tzv. znak do řeči, gesto, které může žákům problematiku přiblížit, grafickou podobu slova apod. Při výkladu látky je zásada vizuální opory. Text mají žáci nakopírovaný nebo učitelé využívají interaktivní tabule či dataprojektory pro zobrazení textu, látky, svých poznámek apod.
- Nalézají u vás pracovní příležitost i sluchově handicapovaní pedagogové?
Pracuje u nás několik sluchově postižených zaměstnanců. Jsou to např. uklízečky, kuchařky, pracují v údržbě atd. Ve škole pracují i dva sluchově postižení pedagogové.
- Již jste naznačila, že máte vysoké procento úspěšně přijatých na VŠ. Jak se vaši absolventi zařazují do běžné společnosti?
Z gymnázia většina žáků studuje vysokou školu. Máme vystudované chemiky, biology, ekonomy, ICT techniky, biomedicíncké techniky apod. Máme několik pedagogů, kteří vystudovali obor tělesná výchova v kombinaci s matematikou, ICT, pracovním vyučováním nebo výtvarnou výchovou. Naši absolventi pracují i jako psychologové nebo speciální pedagogové. Škála jejich profesí je opravdu široká. Jsou to šikovní a cílevědomí lidé, kteří dokázali překonat svůj handicap a jít svou vlastní cestou. K jejich nasměrování, jak věřím, jim pomohlo i studium na našem gymnáziu.
- Jak dlouho působíte na této škole a jak se přihodilo, že jste našla místo svého profesního uplatnění právě v této speciální škole?
Na škole působím již 20 let. Po absolvování filozofické fakulty jsem hledala místo a přečetla jsem si inzerát, kde škola hledala učitele dějepisu. Učit jsem vždycky chtěla, ale na postižené děti jsem si musela zvykat. Před tím jsem se s problematikou výchovy postižených nesetkala. V průběhu let jsem si dodělala další aprobaci, vystudovala speciální pedagogiku a dokončila manažerská studia. Ve funkci ředitele školy jsem od února letošního roku.
- Projevuje se všeobecné šetření nějak i v rozpočtu vaší školy z pohledu toho, že zřizovatelem je hlavní město Praha?
Jistě bychom dokázali ve prospěch dětí utratit víc peněz, ale na současnou ekonomickou situaci si nemůžeme stěžovat. S Magistrátem hl. města Prahy se dobře spolupracuje.
- Mají rodiče vašich žáků kromě obvyklých položek, jež se hradí v každém školním zařízení, nějaké další úhradové povinnosti?
Snažíme se rodičům ulehčit jejich nesnadný úkol. Při škole působí Nadační fond Tón, který přispívá na zahraniční zájezdy dětí, na lyžařské nebo plavecké výcviky žáků apod.
- A na závěr - jsou nějaké zásady kontaktu mezi slyšící majoritou a neslyšícími, abychom se my, slyšící, vyvarovali chybných kroků?
Učíme děti, aby se nestyděly za svůj handicap, aby při kontaktu se slyšícím člověkem upozornily na to, že neslyší. Vyzvaly takového člověka, aby mluvil pomalu, zřetelně, případně opakoval svá slova. Učíme je, aby klidně řekly: »Promiňte, neslyším, nevidím vám na rty a nemohu dobře odezírat.«
---
Učíme děti, aby se nestyděly za svůj handicap, aby při kontaktu se slyšícím člověkem upozornily na to, že neslyší.
Výuka na škole probíhá orálně-auditivní metodou. Žáci rozvíjejí odezírání. Maximálně se snažíme využít kompenzačních pomůcek.
Foto: