Konference o inkluzivním vzdělávání

Konference se účastnili odborníci na inkluzivní vzdělávání, představitelé Poslanecké sněmovny, Senátu, MŠMT ČR, ředitelé škol a učitelé, rodiče dětí se zdravotním postižením a zástupci odborné veřejnosti.

Závěry konference:

• Na vysoké odborné úrovni posoudila současný stav vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami u nás. S přihlédnutím k postavení žáků se zdravotním postižením a jejich vzdělávání po účinnosti novely školského zákona od 1. 9. 2016.
• Na konferenci vystoupili zástupci různých myšlenkových a hodnotových směrů, z nichž každý přednesl svůj pohled na řešení tzv. inkluze nebo také tzv. společného vzdělávání.
• Účastníci konference se mohou shodnout na obecných postulátech, podle nichž je systém podpůrných opatření, která reagují na míru omezení vyplývajícího ze zdravotního stavu žáka, dobrým modelem, který umožňuje individualizovat přístup školy k naplnění vzdělávacích potřeb těchto žáků.
• Bylo potvrzeno, že v souvislosti s výše uvedenou novelou školského zákona nedošlo k masivnímu nárůstu počtu žáků se zdravotním postižením, a to ve školách tzv. běžných, i ve školách tzv. speciálních.
• V současnosti se více zvyšuje podíl žáků se specifickou vývojovou poruchou chování.
• Pokud jde o tzv. volbu vzdělávací cesty pro žáka, domnívají se účastníci konference, že v souladu s ustanoveními obecných právních norem musí mít rozhodující slovo volby rodiče (zákonní zástupci) žáka.
• Účastníci konference, vystupující, rovněž diskutovali tzv. byrokracii spojenou s vykazováním poskytování podpůrných opatření a konstatují, že je věcí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, aby našlo způsob práce a vykazování, jenž bude školy co nejméně zatěžovat. Přitom je nezbytné nadále zajistit sběr důležitých datových informací o druzích poskytované podpory na školách a s těmito údaji následně tvůrčím způsobem pracovat a umožnit jejich využití při poskytování podpory žákům.
• Pořadatel konference - Národní rada osob se zdravotním postižením - bude nadále podporovat myšlenku společného vzdělávání žáků se zdravotním postižením na školách co možná nejvíce odpovídajících místu bydliště, tedy přirozené komunitě žáka.