1000 mil (rozhovor DVTV)
17:00 Drtinová Veselovský - Rozhovor
Silniční nehoda, vnitřní krvácení, rozdrcená slezina, roztržené plíce, zlomeniny žeber a čelisti a ve finále ztráta levé ruky. To je 1 strana příběhu dnešního hosta. Ta druhá může být třeba otázka, jak dokáže jen s jednou paží opakovaně absolvovat na kole nebo koloběžce nebo pěšky závod na 1000 mil napříč Českem a Slovenskem. Anebo jak došel ke svému životnímu heslu "Vzdát můžeš zítra." Richard Štěpánek je hostem DVTV. Dobrý den.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Dobrý den.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Když to hodně zjednoduším, tak před 23 lety vás na silnici srazil z motorky jiný řidič, vy jste prodělal přes 20 operací a přežil. Takže si představuju, že jste najednou po 20 letech jako choreograf, tanečník, vlastně čím jste se živil, stojíte obrazně řečeno před zrcadlem a nemáte jednu ruku. Díky čemu jste tohle to zvládnul?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
No tak já si myslím, že jako většinu věcí, který nějak zvládám, je vždycky si stanovit cíl. Stanovím si cíl a za tím cílem jdu. No a pokud máte cíl, tak k němu cestu najdete. Problém je, když lidi hledají na cestě cíl.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Co jste měl tehdy za cíl?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
No tak první, co mě napadlo v nemocnici, co si obleču, protože jsem přišel v elastickým oblečení, tak jsem vyvíjel oblečení. Od toho pak vznikla celá kolekce. No a potom jsem měl cíl vrátit se na pódia znovu. Vrátit se znovu na pódia a znovu prostě žít ten svůj život.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Vy jste se vlastně potom komplikovaném úrazu ještě 12 let vlastně pohyboval v oblasti jako tance, pódií, choreografie atd. to se dá?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
No, dá se to, ale na rovinu všem říkám, že už to není ono v tom, že nemáte 2 ruce, jo. To, co jsem ukazoval vlastně v tom nějakým provedení dvěma rukama, tak najednou jsem musel jednou, ale hlavně, když chcete tančit, tak tu druhou ruku prostě potřebujete. K tomu udělení akcentu, k vedení partnera a všechno. Takže já jsem odříkal různý věci, jako bylo třeba, že bych mohl někoho učit tančit, že bych mohl vést nějaký kroužky. Já jsem to už nechtěl. Člověk má vědět, kde je jeho místo a tam se zařadit a já jsem to místo našel úplně někde jinde, ale zase jsem pracoval s lidma, což bylo krásný.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Těsně před rozhovorem se stala taková zvláštní věc, protože já jsem vám říkal, támhle se posaďte na levou židli, a vy jste automaticky zamířil k té pravé, kde teď sedím já a říkal jste, že jste jako cvičitel nebo instruktor aerobiku, že to vlastně máte zrcadlově. To znamená, že vy ale i s tím handicapem teď vlastně se pohybujete v oblasti tance a cvičení.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Já jsem v podstatě od lidí nikdy neodešel. Já ty lidi vyučuju dál trošku jiným způsobem, ale kdy všude narážím na něco, udělej tohle, ukaž tohle, vytvoř choreografii, udělej divadlo. A já dělám v podstatě tyhle ty věci pořád, aniž by to byl můj záměr, takže můj život je tanec.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Že to k vám prostě přichází.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Mě si to vždycky najde, ale já se nebráním zase tak moc.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Možná, nevím, jak často jste se potkal od té nehody s tím, že mají lidé pocit, že s tím zraněním vlastně a se ztrátou ruky musí být nutně spojeno nějaké trauma ve smyslu tom, že je potřeba vlastně jako něco překonat, vlastně něco, co vás na první dobrou třeba diskvalifikuje z toho života tak, jak jste ho žil předtím. Tak nevím vlastně, jak to máte vy. Nebo jestli vlastně ta největší výhra bylo to, že jste to přežil, protože to jste nemusel?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
To jsem nemusel vzhledem k těm neslučitelným v podstatě zraněním se životem, tak já věřím dneska stoprocentně, že byl důvod, proč tady mám zůstat. A teď bylo jen potřeba ten důvod uchopit a najít to správný, co máte. Ale trvalo to ještě dlouho, než jsem to pochopil. To nebylo, že jsem se zranil, pak jsem se probudil, byl jsem jinej. Vůbec ne. Byl jsem pořád stejnej, byl jsem to já se všema kladama a záporama. Takže si nebudu hrát na něco, že jsem byl najednou někdo úplně jinej, skvělej. Ne, byl jsem obyčejný člověk, ale našel jsem jednu důležitou věc, že člověk musí situaci přijmout a pochopit. Když to pochopíte, co se stalo a přijmete, tak překročíte tu první vlnu toho rozbouřeného oceánu a pak už se plave dobře. Takže tohle to byla ta důležitá věc a já takhle učím v podstatě všechny lidi, se kterýma se potkám po úrazech. Je spousta lidí, kteří se s tím nedokážou vyrovnat, a než to pochopí, tak uplyne určitý čas. Já jsem dostal dar, to není, že bych byl já taková hvězda. Dostal jsem dar v tom, že jsem to prostě přijal a nebyl čas ztrácet čas, je potřeba jít dál, no a od toho se začalo všechno vyvíjet. A díky tomu, jak jsem pracoval a začal jsem v podstatě všechno dělat, tak si toho začali všímat jiní lidi a mně to začalo ukazovat cestu. Aha, oni se diví, proč a jak to, že to zvládáš a říkají, kdyby to viděl ten a ten, no a už jsem byl na té cestě, kam jsem patřil.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Říkáte, že jste dostal dar. Mnoho jiných lidí by si řeklo, no já jsem získal handicap, se kterým život musí být zásadně komplikovanější. Já vím, asi jste tohle to už párkrát slyšel.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Ne, ne, ne, já se tomu usmívám proto, že v podstatě vždycky říkám, víte já, protože pracuji s dětmi třeba v dětských domovech, v pasťácích a s různýma lidma i jednotlivcema, tak vždycky říkám, víte, já jsem žil na vysoké vlně, já jsem si žil skvělej život, možná sen někoho, kdo by ho takovej chtěl žít. Na jo, ale co dál. Co s tím životem dál. Co vlastně jsem chtěl dál. Já jsem..ten život neměl smysl. Zní to divně, jako já to chápu, tak jsem musel dostat tuhle tu lekci, aby ten život, abych ten smysl našel. No a najednou, i když to opravdu vypadá katastrofálně, přišel jsem o ruku, já jsem se musel naučit i s tou rukou vlastně vystupovat, že ji nemám a brát to, že ji nemám, že je to úplně jedno. Já jsem v podstatě se nesměl otáčet, musel jsem stát čelem k těm lidem a oni si toho mnohdy nevšimli ani.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Jako otáčet ve smyslu, abyste skrýval to, že tu ruku nemáte.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Spousta lidí.. Přesně tak, spousta lidí, kteří mají nějaký handicap, tak dělají takový ty různý otáčení, různě to zamaskovávají, a tím na sebe upozorní. Jenže já jsem věděl, že tohle nesmím dělat. Já musím jít čelem proti těm lidem a pomoct jim, aby přijali to, že jsem dneska bez ruky. A to byli moji kamarádi, nevěděli, jak se mnou mají mluvit a všechno. Takže to bylo ono. A ten dar je v tom, že mně to otevřelo neskutečně moc možností práce, to se nikomu ani nezdá, kolik člověk může s tímhle tím vším mít práce, a díky tomu jsem taky tady. Proč bych tady jinak byl? Milionářů je tisíce, ale bez ruky jenom jeden.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
To asi ano. No a teď mě opravte, kdybych se pletl v nějakých datech, ale v roce 2013 jste se na horském kole postavil poprvé na start, myslím jednoho z nejtěžších vlastně takových jako ultra maratonských závodů v Evropě, je to 1000 mil, pořádá to Honza Kopka zvlášť jako známý ultra český maratonec. A je to 1000 mil v různých verzích mezi jedním koncem Slovenska, jedním koncem Česka. Letos to bylo nebo loni vlastně v roce 2020 to bylo jenom po Česku atd. Takže vy jste se postavil na takhle extrémně těžký závod s jednou rukou na horském kole. Proč?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
No vidíte a to je ta práce, protože v podstatě, pokud chcete lidem ukázat, že člověk se musí, pokud chce něco dokázat, poprat se svým osudem, s jakýmkoliv osudem, pak nemůžete jezdit kolem baráku na kole, ale musíte mít takovej cíl, aby bylo dostatečně jasný, že ten člověk opravdu něco dokázal. To, jak to bylo během toho závodu, co jsem musel dokázat, to jsem vůbec netušil.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Jenom pro úplné laiky, jak dlouho se těch 1000 mil, dlužno podotknout, to je terénem, je to s neskutečně velkým převýšením. Je to prostě za deště, za sucha, spí se venku, je to bez pomoci jiných lidí atd. A vy jste to jel takhle. Což na první pohled je vlastně pro mě, který skoro celý život jezdí na kole, nepochopitelná záležitost, protože tam prostě chybí ta 1 ruka.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Jo, to je pravda.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
No tak zpátky k tomu. Jako jasně, že nemůžete jezdit kolem domu, ale proč člověk s jednou rukou jako vůbec začne jezdit na kole?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
No protože jsem se už nechtěl vrátit na motorky. Já jsem po tom úraze vlastně přemýšlel, co si koupim znova za motorku, protože jsem od devíti let jezdil na motorce. A měl jsem už doma Suzuki motorku, paráda, šel jsem tam a 300 m před Suzuki jsem se otočil, a šel jsem pryč. A normálně jsem řekl, že už nechci, aby mě někdo probudil a zase mi říkal, co mně chybí. Jako to už jsem nechtěl. No a pak ti mí známí říkali, co budeš dělat, tak zkus kolo. Kolo? Já budu jezdit na kole? Tak postavili mně ultralight kolo opravdu, ale trackingový. Ale ať to zrychlím teda, protože dostávalo takovou sodu, jakou dostávalo, tak mně ho bylo líto, tak začalo horský kolo, no a ten vývoj byl až tady k tomuhle tomu kolu, který dneska stojí doma a já se mu omlouvám, že se věnuju koloběžce.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Není to čirou náhodou tak, vzhledem k tomu, že to je celé na horském kole, je to v terénu, je to mnohdy jako v opravdu komplikovaných terénních podmínkách, není to náhodou tak, že se i na tom kole můžete jednou probudit a jako něco bude špatně?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
No to se můžete probudit, ani nemusíte někam chodit. To buďte klidný.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
No jasně. Já jsem..
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Já to tak neberu. Berte to tak, že když něco chcete udělat, nemůžete takhle přemýšlet, musíte prostě mít ten cíl, a tu cestu najdete. Tady, když mně začala zrovna na této fotce stáčet řeka kolo a začala mě brát pryč jako jo. To jsou chvíle, kdy si uvědomíte, že jste bezmocnej. To tam bylo spousta chvil, kdy jsem byl bezmocnej. 800 km jsem jel se zdevastovaným zápěstím. Já jsem se vyboural na tom prvním ročníku a opravdu jsem nemohl řadit. Vůbec nechápu, jak jsem se dostal do cíle, ale já jsem nemohl skončit.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
A ještě pardon, viděl jsem dost videozáběrů, některé si i pustíme, vaší jízdy, ale vy jste měl brzdy spřažené na jednu páku?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Ne, já mám 2, na každý prst mám 1 brzdu.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Tzn. že máte 2 brzdové páky na jedné straně řídítka?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Jo, já musím ovládat přední i zadní brzdu, protože když chci utrhnout zadní kolo třeba do smyku, abych se někam nezřítil, tak to musím prostě utrhnout.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
A k tomu teda máte řazení na Grip Shift.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Já mám převodovku, no já mám Rohloff převodovku, 14 rychlostí v zadním bubnu, což je prostě neskutečná věc.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
No a teď několik praktických věcí, které mě zajímají. Když si představím sebe v terénu na horském kole, jak jedu jenom s jednou rukou, tak vlastně sám sebe vidím, jak se neustále válím po zemi.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
No, tak to jen tím, že máte 2 ruce, že jo, kdybyste měl jenom jednu, tak váš mozek už je naprogramovanej na jednu ruku. To je totiž věc, kterou zkouší spousta lidí a neuvědomují si, i já jsem na to musel přijít, abych jim to vysvětlil. Můj mozek ví, že nemá druhou ruku, tzn. že udělá všechno ostatní, začne pracovat s tělem tak, abych prostě si na tom kole tančil v podstatě. Já díky tanci dokážu tady tyhle ty věci ani neřešit. Na koloběžce, na kole, mně to vůbec nepřipadá nenormální, dokud na to nestoupne člověk, který přišel o ruku, ale nikdy předtím netančil. Protože tanec vychází ze středu z břicha a v tu chvíli v podstatě střed mého těla je v břiše a tím to už potom dokážu s tím tělem pracovat a vyrovnávat si různé nerovnosti. Pro mě je limitující sklon kopce. Když už nemůžu prostě jít tím zadkem za sedlo, aby nespadlo zadní kolo, a držet to sedlo stehny, tak potom už musím jedině řešit jinou variantu vystoupení nebo nějakýho někdy i modlitby teda.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
No a potom ještě 1 věc. Vy dokážete vyměnit duši jednou rukou?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Jo. Brzdový obložení, všechno. Ta duše je to nejjednodušší.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Ne, moment, pardon duše není to nejjednodušší jako, já nevím, jako vždyť se přece kolikrát jako může stát a potká se prostě ráfek s pláštěm takovým, že s dvěma montpákama se s tím nadřete, že to prostě jako dvěma rukama a dvěma montpákama nemůžete pořádně udělat.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Tak musíte mít dobrý montpáky za prvé, to je velice důležitý. To si musí člověk vyzkoušet, aby se mu tam neohýbaly nějaký plasty nebo neohýbal i tuhle tu železnou. A pak někdy je dobrý, že si vezmete třeba i ten šroubovák takzvaně na čuníka, slušně řečeno, a dostanete to ven jako. Ale víte, míle jsou svoboda, tam máte tolik času, že jestli tu duši budete měnit hodinu nebo 2 hodiny, nebo se trápit.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Na to jsem se vlastně nezeptal. Za jak dlouho 1000 mil ujedete na kole?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Já osobně, když jsem to měl bez havárky, tak 14 dnů jako jo.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
14 dnů nepřetržité jízdy po hrozných terénech vlastně po hranicích Čech a Slovenska.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
V podstatě to, co vám tam naservírují, tak vy tam v podstatě zdoláte. Takže 14 dnů. Není to špatný, dá se to jet trošičku rychleji i s mým handicapem, ale nesmí přijít žádný věci. Tam totiž na jednom místě, když se změní počasí, zaprší, tak tam můžete jít 7 10 km blátem, kdy to kolo nemůžete ani tlačit, musíte ho nést, ale vy ho za hodinu to projedete klidně jo, ale tam jste třeba několik hodin a ten úbytek energie a všeho a ještě ten čas, který tam strávíte, vám může nahrát, že budete ve špatnej čas na špatném místě jo, takže tam jste na noc, tak to už jsou takoví ale to jsou právě ty věci, který nesmíte řešit. Já vždycky říkám, jestli chcete zažít míle, tak v žádném případě si nezjišťujte počasí, neřešte žádné ubytování, jeďte sami, ne že v hloučku a jsme hrdinové a jeďte. Kam dojedeš, tam se vyspi. To jsou míle a ne ty mobily a voláme si, sháníme si, počasí.. Nejedu.. Jak nejedu, jako tady bude pršet třeba 2 dny, co chceš dělat. No a od toho se odvíjí všechno, že jo.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
No a vedle toho je zajímavé to, že vy jste míle, jak tomu říkáte tzn. ten závod na 1000 mil ujel na kole, pak jste je ušel a pak jste je ujel na koloběžce. A koloběžka to je pro mě teda další úkaz, protože máme i jedno video, kde je vlastně to celé, jakým způsobem se pohybujete v terénu vidět daleko přesněji. Je to z mil z roku 2019. A takhle to vypadá, když vy na koloběžce jezdíte terénem. A já vlastně, když jsem vás poprvé viděl na té koloběžce, tak jsem jenom, nad čím jsem uvažoval, bylo, jestli ta koloběžka má těžiště nějak níž, aby byla stabilnější, nebo jestli to prostě je tím, jak říkáte, že máte těžiště vy prostě vypracované prostě atd.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
No, vypracované, hlavně jsem ho našel, ale o co jde na koloběžce, je důležitá 1 věc, a to je v podstatě, že tady je bezpečnější než kolo. Z ní kdykoliv vystoupíte, odhodíte a vystoupíte, vyskočíte, ale z kola, než se vycvaknete nebo cokoliv, už je problém. A zase má limitující ten podvozek, ten prostě když vám chytne o kořen, musíte věřit tomu.. Jí musíte věřit stoprocentně v tom, že vás převeze, jak snowboard ona se někdy chová. Když opravdu si na ten blatník sednete až dozadu a tu hlavu si srovnáte, že to přejede, ona přejede kameny, kořeny, větve. Opravdu.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Ale může se potkat, jak jste říkal, kořen nebo kamen se může potkat vlastně o to stupátko ne?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
To může, ale když jste vzadu, tak vy to v podstatě nadlehčíte no a pak se chová jako by jak ta špice toho snowboardu nebo lyží a jste schopen leccos přežít. Ale nejhorší je, když jste uvolněnej a jste strašně v pohodě, protože je tam asfalt a on tam je vyrostlej kořen, tak to vás tak nakopne, že všechno těžiště jde úplně do háje. Jo, takže opravdu pořád respekt a pokoru k jakémukoliv pohybu a té přírodě. To jestliže začnu být strašně suverén, tak si namelu. A to už vím stoprocentně a snažím se být co nejvíc pokornej a co nejvíc v úctě k té přírodě, aby tohle to prostě se nestávalo.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Vy vydáváte takové, na svém webu máte takové ročenky, kde vlastně máte, řekněme, vyjmenovanou řadu věcí, kterých se účastníte, projekty, už jste o některých mluvil atd. a tuším z roku 19 tam popisujete míle jako rituál, jakože to je, že to je něco jako rituál. Zajímalo by mě, jako proč jste to takhle nazval?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Jo, tak to ne, to je v podstatě ono je to, to není úplně to slovo. Já jsem to měl jako misi už. To byla taková.. Já v podstatě ten závod jdu a potkávám se s lidmi, se kterými se mám potkat. Díky tady té knížce, kterou teď zakomponuju do tohohle toho, co vám chci říct, tak vzniklo takový nějaký zvláštní spojení s lidma, a ti lidi mě začínají znát úplně z jiné perspektivy. Knížka "Vzdát můžeš zítra" říká jednu věc, co všechno se může stát a jak se z toho nezbláznit, lidově řečeno, nebo to nezabalit. Já to říkám vulgárněji, ale tady se to nehodí jako jo. A já se dostávám k lidem, kteří řeší často životní situace. Sebevraždy. Jsou to lidé na pokraji sil. A já nevím, proč zrovna v těchhle těch místech se stavím a s těma lidma mluvím a pak z toho závodu odesílám x lidem, kteří mě pomohou nebo s nimi mám rozhovory, knížky. Jo, a mám doopravdy i zachráněné životy, což bude v druhé knize, která teďka vyjde na jaře. A tam to mám pod názvem Život za 8,5 tisíce euro, kdy paní mi říkala o své sebevraždě, co vlastně má v plánu. Já hodně to zkrátím, říkám, podívejte se, dohodneme se, já musím jít spát, ona mě nechala přespat tehdy, já vám pošlu svou knížku, vy si ji přečtete, když po ní bude chtít spáchat sebevraždu, tak mi zavolejte a pak ji spáchejte. Ta po dvou letech vyřešila celej svůj život, všechny problémy, který měla, i když jsme si telefonovali ze Slovenska. A dneska píše: "Ríšo, jak se máš, já se mám velmi dobře, všechno už mám hotové." Není to krásný. Můj život už je dneska jenom poslání, to už není závod. Já už jsem tam opravdu takovej, já nevím, jak se mám nazvat, já nejsem závodník. Samozřejmě závodím a chci být co nejdříve v cíli, kór když jdu pěšky, ale to, co mně dává ten závod, ten materiál, který získávám a co můžu dát, je prostě ta hodnota, kterou to všechno má a povznáší tohle jako, proč jsem se tam vždycky vracel.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Takže se vlastně vracíme k tomu daru.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
K té cestě. K té cestě, kterou jsem měl nastoupit a proč jsem tady zůstal. Já mám těm lidem leccos předat, a vlastně ten příklad, proč jsem na takovémhle závodě, je, že v podstatě, co mně chcete říct, že nejde, tak mi to ukažte a já vám to ukážu, že to půjde.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Vy máte dost ultimátní argument teda v tom případě, jako že jde vlastně téměř všechno.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Nekompromisní, docela jo, já to ale vím, ale já nemám čas se zdržovat. Je spousta lidí, kterým jsem řekl, nemůžu ti pomoct, ty nechceš. Já ti nebudu chodit sem na návštěvy. Já mám dost své práce, ale udělej krok a já za každej krok ti budu vděčnej a přijdu každý den.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Vaše knížka vlastně celým tím závodem 1000 mil se prolíná i tohle to heslo "Vzdát můžeš zítra."
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
No oni už si to lidi píšou na dresy, na tašky.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Já vím, já jsem to viděl. Jako mně to přijde jako úžasné to heslo. Na druhou stranu vám se nestává v nějakých opravdu komplikovaných momentech, že vám ta hlava říká, teď bys mohl vzdát a bylo by to skvělý, protože bys prostě místo toho, abys spal v dešti tady jako v dešti prostě pod stromem ve spacáku, tak půjdeš támhle do penzionu a budeš úplně vysmátej a potom pojedeš domů? Pardon, že vám tykám.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Ne to já jsem rád, aspoň si nepřipadám tak starej. Já vám řeknu, tohle to bezvadně jste našel téma, protože já jsem musel říct lidem, kdy tohle to končí. Vzdát můžeš zítra, kdy to vlastně končí? Kdy tenhle ten slogan vlastně má konec? Tak já už jsem ho našel, protože já jsem se dostal vlastně v roce 2000, doufám že to teď nepopletu 2020, na poslední své chodecké štrece do takových komplikací, a šel jsem pro takovýhle lidi, kteří byli ochrnutí a my jsme byli domluveni, že já ten závod pro ně ujdu a až přijdu, tak mi podají ruku. Já jsem nemohl odejít z toho závodu. Ale kde je ten konec, vzdát můžeš zítra? Tak jsem na to přišel, byl jsem šťastnej a dal jsem lidem svobodu v té formulaci, že neprohrál ten, kdo pro dosažení svého cíle udělal maximum, co bylo v jeho možnostech a silách. Tady máte odpověď na všechno. V tu chvíli můžu odejít s hlavou vztyčenou, protože opravdu jsem víc udělat nemohl, a to je ten limit. Takže jestliže prší, udělals všechno? Ne neudělal a máš spoustu ještě možností, co můžeš udělat, tak se zvedni a makej. Takže to je to, když jsem našel vysvobození pro lidi, kteří dobře, ale kdy jako vzdát můžeš zítra, to tak není, jsou chvíle, kdy to nejde.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Proto jsem říkal, že máte ultimátní argument. Není trochu komplikované to, že když někdo, kdo by třeba potřeboval pomoct, byť jenom i rozhovorem nebo nějakým příkladem, tak před sebou vidí vás, který skoro umřel při havárii, přišel o ruku, prošel hroznými zraněními a prochází tím, čím spousta zdravých lidí na celém světě vůbec by nebyla ochotná se na ten start ani postavit, tak to je jako obtížné se tomuhle vůbec jenom vyrovnat. Není to takové, chci tím říct, jestli to vlastně není pro lidi, kteří by se vámi chtěli inspirovat, jestli pro ně není obtížné, jako jak daleko a vysoko vy jste dosáhnul.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
No, to by bylo ve chvíli, kdy by se tam chtěli dostat oni. Ale je to potřeba?
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Já nevím.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Není. Důležitý je, každý máme svůj život. I ti lidi, každýho něco postihne, něco se může stát, ale každý krok se počítá. Jo, každý krok dopředu se počítá. Nemusíte jezdit na kole, nemusíte ani jezdit na lyžích, nemusíte vůbec nic dělat, ale najděte si v tom životě posun. Posun s čímkoliv, ať už je to úprava oblečení, ať je to zavazování bot, ať je to cokoliv, ale běžte dál. Hlavně tady neseďte a neříkejte, že to nejde. To je to, co říkám. Není to, že to nejde, ty nechceš. Dokud to nezkusíš všechno, co v tvých možných silách, tak neříkej, že to nejde. A to je můj nekompromisní přístup. Ale jinak klidně s tebou tady budu dělat jemnou motoriku. Kolik lidí jsem měl po mozkové obrně. Fajn, vezmeme si sirky a pojďme. Nejde to, ale tys to nezkusil. Pojď. Tak to zkusíme. Já budu dělat něco jiného. Takhle jsem měl spoustu lidí, se kterými jsme si dali, já jsem třeba udělal, že udělám tohle a ty udělej tady tohle. Dal jsem tak vysokou protiváhu jeho malýmu skutku v mých očích malýmu, pro něho hora jo, že prostě, aby viděl, že tady neplácám. To je všichni mají chytrý řeči. To já taky dokážu vést spoustu chytrých řečí, a řekl jsem, no jestli chceš dokázat, že ta tvoje chytrá knížka, jak si myslíš, funguje, tak ujdi míle za 17 dnů a běž. No to blázen. Já jsem ušel 500 mil, já jsem byl tak zdevastovanej poprvé, že když mě lidi viděli moji blízcí moje rodina, to si děláš srandu, že jdeš, říkám, přátelé, já musím, ta knížka musí být posvěcená tím, že funguje. A dneska už vím, že funguje. I na jiných lidech teda, nejenom na mně.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Jako vy jednou ty míle nebudete moct ujít ani ujet, protože prostě věkově na tom budete tak, že to i přes veškerou kondici a hlavu, jak máte nastavenou, tak to vlastně jako nepůjde, protože prostě je to příliš daleko, je to příliš náročné. Jako na tohle jste připravený?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
To je, jako kdybyste se zeptal, proč nemám elektrokolo, to je stejný.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
No proč teď nemáte elektrokolo, to celkem chápu.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
No, ani ho nikdy mít nebudu, protože..
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Až vám odejdou kolena, tak třeba by to elektrokolo bylo prima.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Proč? Proč bych měl chtít něco, na co nemám. Žijte tím, na co máme. Víte, proč je spousta lidí nešťastných. Protože chtějí to, na co nemají. Když by si zhodnotili, na co mají, tak budou daleko bohatší, než jsou dnes s tím, co předvádí, a jak se zbytečně si ubližují kolikrát jo. A tohle to je smysl života. Pochopit, kde je moje místo, a co je vlastně to štěstí a co je smyslem života.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
To vypadá, jako kdybyste jako vy sám pro sebe to měl vyřešené.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Já to mám vyřešený. Já už to nemusím řešit.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Jste šťastný člověk.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
No to jste řekl vy, a já to vím. Jo je to přesně tak, jak říkáte. Opravdu člověk musí přijmout ten život, ne to, co mu vnucuje, ale přijmout tak, jak ho chce žít. A když se rozhodnete, tak věřte tomu, kdyby bylo hodně lidí rozhodnutých, tak spousta věcí není to, co dneska vidíme.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Letos tzn. v roce 22, tak se na start 1000 mil postavíte zase?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
No, nechtěl bych to teďka říkat, ale budu tam. Hlavně bych nechtěl říkat, jak tam budu jako. Nebude to nic, bude tam spíš taková rarita na těch mílích, ale ještě to je v takovým, řekl bych, rozvojovým stadiu, ale všechno pro to jako je.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
A těšíte na tu vzdálenost, na to, jak to bude bolet, jak to bude strašný?
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Já se těším na to, co tam zažiju s tím smyslem, se kterým tam jdu. Ono víte co bolest, když mi řekl pan doktor v nemocnici, já jsem se ho ptal, protože mi odešla kolena po druhém dnu loni na mílích a prostě normálně jsem nebyl schopen ohnout kolena, že já jsem potřeboval vědět, a tak jsem šel do nemocnice, jestli to není mechanicky poškozené. On řekl, že jsou to otoky. Já jsem to prostě přepálil, nesmysl. Jako jo, no nevadí. Fajn, tak sis ublížil, otekly kolena, takže co teď. A on mi řekl, že teda abych tomu dal týden klidl a mastičky, on nevěděl, že jsem na závodě. Říkám, dobrý doktore, řekněte mně, prosím vás, co se mi může stát, když půjdu dál než po bytě. On říká, tak mohlo by vás to bolet. A já, bolet. To mně říkáte, člověku, který žil 21 let s fantomovýma bolestma, mně říkáte, že mě to může bolet. Říkám, tak to je to nejjednodušší, to je paráda, to mě vůbec nevadí, pokud je to jenom bolest, tak to je super jako.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Takže jste to rozhýbal evidentně.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
No, to byla další taková štace, kterou jsem předvedl, jak se s tím vypořádat, co všechno se může stát, koho můžete potkat, koho můžete obdarovat, komu můžete pomoct a on vlastně pomáhá vám. To jsou furt příběhy, já bych mohl vycházet jenom z těch příběhů. A zase ta paní dostala tu knížku a že mě poznal člověk v čekárně, že jsem pan Štěpánek a že jdu ten závod, tak jsem mu s úsměvem řekl, do dneška jsem ho šel, jak to bude zítra, uvidím, jestli seženu obinadla. Takže je to furt 1 velkej příběh krásnej, ale já tam být nemusím. Já můžu být klidně kolem dědiny a potkat někoho, tak jak jsem potkal jednoho vzácného člověka nedávno jenom proto, že jsem mu z úcty ustoupil z chodníku až do bláta. Jedné staré paní 95leté a řekl jsem, že ne ona má uhýbat mně, ale já jí. Protože úcta k člověku je to, co nám tady strašně chybí. A pak jsem se potkal s Věrou Sosnarovou, která v podstatě 20 let byla v gulagu v Rusku, neskutečnej příběh, ale to jindy.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Děkuji, že jste přišel. Ať se vám daří. Mějte se hezky.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Není zač. Já vám děkuju.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
Na shledanou.
Richard ŠTĚPÁNEK, sportovec
Na shledanou.