Epileptický záchvat nemusí být drama. Škola dokáže při výskytu epileptického záchvatu pomoci

Epilepsie je onemocnění mozku, pro které jsou typické spontánní záchvaty, kdy mozek či pouze jeho část přestává na několik desítek vteřin či pár minut fungovat. Záchvat se může projevovat velmi nenápadně, takže okolí nic nepozná.

Pacient může mít jen drobné záškuby rukou, poruchy vidění nebo pocit strachu. Někdy se epilepsie může projevit zmateností či delší poruchou vnímání, kterou již zaznamenáme.

Nejzávažnější jsou záchvaty, kdy jedinec ztratí vědomí, padá a má křeče celého těla. Většinu svého života člověk s epilepsií žije naprosto normálně, obdobně jako člověk s jiným chronickým onemocněním jako je astma, cukrovka či onemocnění plic. Život dětí a dospělých s epilepsií je ale více komplikován v důsledku strachu ze záchvatu a neporozumění okolí.

Kvalita života dětí s epilepsií je významně ovlivněna přístupem a chováním všech, kteří o ně pečují nebo se s nimi potkávají. Protože děti s epilepsií tráví velkou část svého času ve škole, v kroužcích, či jiných volnočasových aktivitách, přibližně jedna třetina epileptických záchvatů se vyskytuje v prostředí školy nebo během těchto aktivit.

Období dětství a dospívání je klíčové pro rozvoj osobní identity a sebedůvěry, proto nepochopení ze strany kamarádů, spolužáků či učitelů je vnímáno zvlášť negativně.

Paní učitelka Hana, jejíž syn trpí závažnou formou epilepsie od předškolního věku, k tomu dodává: “Epilepsie našeho syna zásadně ovlivnila život celé rodiny. S podporou manžela, lékařů a okolí vše zvládáme. Vstřícný přístup škol však není vždy samozřejmostí. Asistenti i pedagogové se případných záchvatů obávají.“

Jednou z příčin obav učitelů je, že nejsou informováni, jak se v případě záchvatu zachovat. Informace o správných postupech buď chybí, nebo jsou často získávány z nekvalitních zdrojů. Data z internetu nebo dobře míněné rady neinformovaných laiků mohou zvládání záchvatů ve škole spíše komplikovat, či dokonce vytvářet předsudky.

“Nesprávný přístup může u dítěte zvyšovat strach ze záchvatu, vést k poklesu školní docházky nebo ke stigmatizaci,” uvádí MUDr. Ondřej Horák, primář Kliniky dětské neurologie MU a FN Brno.

Obavy a reakce ze strany učitelů jsou pochopitelné, neboť jsou to právě oni, kdo mají za dítě ve škole odpovědnost. Kromě nezkušenosti přispívá i nejednoznačná legislativní podpora spoluúčasti učitelů na podání záchranné léčby.

Podle aktuální italské studie pouze polovina z 900 dotázaných učitelů by podala dítěti léky v případě záchvatu ve škole. Po absolvování speciálního kurzu pro pedagogy však bylo připraveno podat záchranný lék devět učitelů z deseti.

V České republice pořádá akreditovaný kurz Epilepsie a sport pro učitele a trenéry spolek EpiStop. Spolupracují na něm neurologové 2. LF UK a pedagogové z Pedagogické fakulty Západočeské univerzity. 

Kurz absolvovala i Mgr. Kateřina Čapková: „Ve škole máme chlapce s epilepsií. Naše škola je ochotná o děti pečovat, ale je zapotřebí mít alespoň základní znalosti, jak s dětmi, ale i jejich rodiči pracovat. Ocenila jsem praktický přístup celého kurzu, kdy jsme s lékaři, a především se speciálními pedagogy probírali návrhy řešení u konkrétních dětí z naší praxe a nastavili veškerá opatření ve prospěch dítěte, rodičů a školy.“

Základem kurzu je pochopení epilepsie, osvojení zásad první pomoci při záchvatu, seznámení se se způsoby podání léků při záchvatu a vytvoření akčního plánu podpory pro školu, společně s rodiči.

„U příležitosti Mezinárodního dne epilepsie chceme upozornit na problematiku dětí ve škole a podat pomocnou ruku pedagogům, jejichž ochoty pomáhat dětem s epilepsií si velmi vážíme“, dodává prof. Přemysl Jiruška, přednosta Ústavu fyziologie 2. LF UK, který je zároveň předsedou spolku EpiStop.

Pomocná ruka spočívá kromě vzdělávání i v našem úsilí o zlepšení právního ukotvení podpory dětí s nejčastějšími chronickými onemocněními ve školách.