Vzdělávací program pro pobytové sociální služby umožní seniorům zemřít tam, kde se cítí doma

Cílem je umožnit, aby senioři mohli v souladu se svým přáním pobývat až do úplného konce ve známém prostředí, kde se cítí bezpečně, k čemuž je potřeba souhra řady aspektů péče a spolupráce celého týmu. 

Paliativní péče, tedy ucelená péče o člověka na konci života, v České republice stále není dostupná všem. V prostředí domovů pro seniory jde často o okrajové téma, ačkoli se s ohledem na stárnutí populace bude stávat stále naléhavějším, už v roce 2020 téměř pětina z celkového počtu zemřelých u nás spadala do kategorie jejich klientů. 

Z dat zároveň plyne, že necelých 80 % obyvatel Česka chce zemřít tam, kde to znají a cítí se bezpečně. Celá řada pobytových zařízení dlouhodobě hledá způsoby, jak klientům nabízet pocit domova a individualizovanou péči podle přání jich samotných i jejich rodin právě s důrazem na kvalitu života i v jeho úplném závěru. 

Program Rozvoje paliativní péče v pobytových sociálních službách pro seniory vznikl na základě této poptávky a zmapování současných i budoucích potřeb oblasti. Ve spolupráci s organizacemi Centrum paliativní péče, které se zaměřuje na sběr dat a tvorbu podkladů pro systémová a legislativní opatření, a Sue Ryder, pomáhající seniorům a jejich blízkým při životních změnách souvisejících se stářím, byl navržen ucelený koncept kombinující finanční zdroje, rozvoj dovedností a přístup ke zkušeným odborníkům. 

„V průběhu dvou let absolvovalo takřka 1 000 zaměstnanců a členů vedení patnácti pečlivě vybraných organizací na čtyři desítky různých typů kurzů, zároveň se jim individuálně věnoval mentor a každá organizace  získala prostředky ve výši až 1,3 miliony korun na náklady související se zavedením paliativní péče včetně nové role koordinátora,” upřesňuje formát grantového programu ředitelka nadačního fondu Abakus Libuše Tomolová. 

Právě koordinátor se během dvou let ukázal jako stěžejní pro propojování zdravotních a sociálních aspektů péče a zajištění, aby paliativní filozofii založenou na multidisciplinárním přístupu a spolupráci řady profesí přijali za svou všichni členové organizace. Jedině tak se mohla propsat i do těch nejběžnějších každodenních úkonů, které definují celkové klima v domově. 

“To, že je tato role pro zavádění, ale i následné poskytování paliativní péče klíčová, potvrzuje i fakt, že 13 organizací z 15 tuto pozici zachovává i po skončení programu,” vysvětluje Mgr. Barbora Nejedlá ze Sue Ryder, která koordinuje  celý program a na starost má i jeho evaluaci.

“Týmy domovů vnímají koordinátora paliativní péče jako jistotu. Je to to jejich styčný bod od začátku až do konce, první kontakt v případě jakýchkoli pochybností a průsečík všech profesí a činností, které se zde potkávají,” dodává Nejedlá.

Celkovou proměnu prostředí ve všech zapojených domovech ilustruje i fakt, že na začátku programu umíralo přímo v zařízení 55 % klientů. Na konci programu se toto číslo zvýšilo na 82 % klientů dochovaných přímo v organizaci. Míra terminální hospitalizace tedy klesla skoro o 30 %. 

Výstupem je kromě kvantitativních ukazatelů také celková změna kultury na úrovní jednotlivých domovů, ale i zvýšení dostupnosti paliativní péče napříč regiony a založení základů sítě zařízení, která jsou díky ucelenému systému vzdělávání schopna nabyté dovednosti předávat dál. Na pilotní ročník programu navíc už navázal druhý běh, kterým následující dva roky projde dalších patnáct zařízení.

Kromě vzdělávání, mentoringu a financí mají možnost spojit se s absolventskými domovy.  Zástupci těch se zapojí do vedení různých stáží a konferencí i pro zájemce z širších řad sociálních zařízení a také do finalizování metodiky, která vzniká pod vedením organizací Sue Ryder a Centrum paliativní péče tak, aby se mohla dobrá praxe rozšířit opravdu plošně.   

Irena Setikovská