Klatovy - Na novou situaci si musejí zvykat některé učitelky a děti v Mateřské škole Klatovy v ulici Národních mučedníků. Od října ji totiž navštěvují dvě holčičky v předškolním věku, které jsou handicapované a nemohou se ani samy pohybovat.
Holčičky mají maminky, které jsou obětavé a žijí život svých dětí, přizpůsobily jim úplně všechno. Hledají různé lékařské i alternativní metody, aby dětem pomohly a začlenily je do života. "Naše Eliška má poškozený mozek z nedostatku kyslíku při porodu. Je vedena jako "dětská mozková obrna s těžkým poškozením zraku, sluchu a postižená na všechny čtyři končetiny". Je jí pět let, je ležící, nic neudělá, nepřevalí se, neposadí, takže je odkázána na naši 24hodinovou péči," představila svoji dceru Eliška Vachtlová z Tupadel.
K integraci Elišky do školky ji vedlo několik věcí. Když si zmapovala sociální služby v Klatovech a blízkém okolí, tak zjistila, že pro ně tady žádná sociální služba nefunguje. Návrh, aby vozila Elišku do Merklína nebo do Plzně, je pro ni nepředstavitelný, protože by to byla zátěž pro její rodinu a hlavně pro Elišku. Dále se jí staly dvě příhody.
"Když jsem šla s Eliškou na procházku a vedla jsem psa, tak jsem potkala paní. Pozdravila jsem se s ní a ona mi řekla, že mám hezkého psa, že mám hezký kočárek. Ale že mám v kočárku Elišku, to paní nedala najevo, ani ji nepozdravila. Tak jsem si uvědomila, že lidé vlastně nevědí, jak se k nám mají chovat. Prostě ji raději přehlíží. Jednou k nám přijeli známí a jejich děti přiběhly k Elišce a chtěly si na ni sáhnout, chtěly jí něco podat, tak je maminka okřikla, aby na ni nesahaly, aby jí něco neudělaly. Na to já jsem reagovala, že Eliška není z cukru, tak proč by na ni nemohly sáhnout," popsala prvotní impulsy k integraci maminka.
V té souvislosti jí také došlo, že její kamarádka nevědomky své dceři ukazuje, aby na takové děti nesahala, aby jim něco neudělala, a přitom ony pomoc potřebují. "Tohle mi ukázalo, že nemůžu s ní být někde zavřená, že se musíme do společnosti, kde žijeme, zapojit, aby nás lidé znali, aby nás viděli, aby věděli, že i když máme postižené dítě, že jsme normální mamky, které touží, aby nám někdo řekl, že máme hezkou dceru. Zajímala jsem se o integraci už dříve, je to asi dva roky nazpět. Cesta nebyla přímá, ale hodně klikatá a plná ostrých kamenů, s kterými jsme se setkala. Povedlo se to díky tomu, že jsme tady tři mamky, které máme postižené děti ve stejném předškolním věku, a že jsme vytrvaly. Myslím, že na tom má velkou zásluhu i nové vedení školky," řekla Deníku Vachtlová.
Dodala, že je ráda, že Eliška školku navštěvuje. "Přístup dětí ve školce je úžasný, několikrát mi tekly i slzy. To Elišky culení, náznaky, že by se chtěla smát, je krásné. Hlavně mi přijde, jako by tady ožila," přiznala s dojetím Eliščina maminka.
Přizpůsobují se
S Eliškou tuto školku navštěvuje také Adélka. "Holčičky mají tolik zdravotních problémů, že nemohou být bez asistenta. Nejdříve jsme museli pořídit speciální pomůcky jako křesílko, kde se usadí a mohou pozorovat děti kolem sebe a vnímat okolí. Dále přebalovací pult a polohovací vak. Maminky se mezi sebou domlouvají, protože někdy chodí dva dny Adélka a Eliška tři nebo naopak, vždy na dopoledne," informovala vedoucí učitelka MŠ Klatovy, Národních Mučedníků Jiřina Krůsová, kde mají takto handicapované děti poprvé.
Předškoláci je mezi sebe vzali bez problémů. "Dříve už zde byla integrovaná holčička Nikolka, která ale byla pohyblivá, takže by se dalo říci, že jsou děti zvyklé. Učitelky v jejich třídě už situaci znají a ke všemu je krásně vedou. Mají sice práci složitější než ostatní učitelky v jiných třídách, protože se musejí přizpůsobovat, aby holčičky mohly jejich aktivity pozorovat, aby chodili na procházky na místa dostupná s kočárkem, ve kterých Eliška s Adélkou jezdí. Musíme hledět i na to, co které holčičce vyhovuje," uvedla asistentka Elišky Eva Desenská.
Děti se tímto také učí žít v kolektivu s takto handicapovanými dětmi a poznávají, že jejich život je trochu jiný. "Musím říci, že jsou úžasné. Přijdou, pohladí je a nebojí se jich. Berou je mezi sebe. Na procházce mi vezmou kočár a táhnou ho samy. Stále je to adaptační proces, pořád se učí. Už je na nich znát, že jim dětský kolektiv prospívá. Eliška, když tady byla poprvé, tak koukala jedním směrem, byla taková schoulená. Teď otáčí hlavičkou, napíná se a je vidět, že nějakým způsobem vnímá. Dokonce se několikrát usmála, což je u ní vzácná věc. Adélka se točí po dětech, směje se nahlas, vnímá děti, a když se k ní přiblíží, tak z toho má radost. Jaké budou dělat pokroky dále, to ukáže čas," sdělila Desenská."
URL| http://www.denik.cz/plzensky-kraj/handicapovana-eliska-se-v-detskem-kole...