Host Lucie Výborné - Peter Olšák

10:05 Host Radiožurnálu 28
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Posloucháte dopolední Radiožurnál. Pro tenhle rozhovor jsem si zajela do Dětské léčebny Vesna v Janských Lázních, protože jsem moc chtěla mluvit s rehabilitačním lékařem Dr. Peterem Olšákem, tak děkujeme za pozvání. Dobrý den.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Dobrý den přeju.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
O vás se hodně mluví v souvislosti s elektroakupunkturou a v souvislosti s tím, že lidé, kteří byli donedávna na vozíku nehybní, mají díky vám pokroky. A jak velké ty pokroky do budoucna budou, to už se dá říct, nebo nedá?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Do budoucna se to ještě říct nedá, myslím si, že si musíme počkat několik měsíců nebo možná i let na to, abysme viděli přesně jednak kolika procentem lidí budeme schopni pomoct a taky, v jaké míře teda, kam až ten pokrok půjde, jestli to bude jenom tak, že se nějaké pohyby naučí, které neuměli, anebo jestli se podaří i některým z nich, třeba buďto stoj, anebo nějaká jiná aktivita, která předtím nešla.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Rehabilitační lékař se může věnovat veliké škále disciplín. Jak jste přišel na elektroakupunkturu?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Elektroakupunkturu, na to jsem přišel postupně. Na začátku to bylo tak, že na ještě lůžkovém oddělení Akutním rehabilitačním ve Fakultní nemocnici Olomouc jsme měli pacienty, který měli různé typy bolestí a pomocí elektrokupunktury se dařilo tyto bolesti poměrně výrazně stáhnout a pomáhalo nám to potom, když s těma pacientama následně fyzioterapeuti cvičili, ale přitom jsme tam měli i velkou spoustu pacientů, kteří byli ochrnutí, čili měli nějaké omezení pohybu a ne u všech nám fungovaly ty naše klasické rehabilitační postupy, takže jsem pořád přemýšlel, jakým způsobem bysme jim ten pohyb usnadnili, jak bysme to mohli udělat jinak. No, a napadli mě nějaké postupy právě z elektroakupunktury, kterou jsem změnil, změnil jsem tu metodiku, která se vlastně klasicky dělá třeba v Číně nebo jinde na světě, vytvořil jsem si vlastní a na základě té vlastní metodiky jsem pak byl schopnej těm pacientům začít pomáhat i s tím, aby měli ten lepší pohyb.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Akupunkturu naši posluchači znají, je to celkem běžný a lékařsky uznávaný postup tady v České republice. Jak vlastně přišel ten nápad připojit na ty akupunkturní jehly, ty elektrody tak, aby v tom těle vznikala nějaká odezva, když se třeba ty dolní končetiny po nějakém úrazu nehýbou?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Ono samotné připojení těch elektrod, to ještě není žádné novum, jak říkám, to se používalo už dlouhou dobu předtím, ale ta forma, kterou jsme zvolili my a respektive teda já v těch postupech, které jsou pacientů, které prostě mají nějaké omezení, ta je zvláštní právě tím, že ten proud je jiného typu, než se používá při klasické elektrokopunktuře, ten výběr bodů taky je velmi rozdílný mezi tím, co se používá při té klasické elektrokupunktuře. No a díky tomu postupným jako bádáním jsme zjistili, že když se to udělá správně, to znamená, to dráždění je optimální, tak ten pacient sám může už přebírat kontrolu nad tím pohybem a jakmile ty jehly vytáhneme a proud už tam není. Tak ten pohyb sám udělat, aniž by na to potřeboval jakoukoliv jinou pomoc.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jinými slovy, Vy vlastně způsobujete nejprve začátky pohybu a potom třeba v těch dolních končetinách, které byly odsouzeny k tomu, že už se nikdy nezvednou z vozíku, tak ten rozsah toho pohybu zvětšujete?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Dá se to v podstatě tak říct. To je asi takový klasický způsob, který vidí většina právě i pacientů nebo i případně dalších lidí, kteří se na to chodí dívat, že obvykle právě tím, že spustíme ten proud do některých bodů a drah, tak dochází k tomu, že ten pacient sám najednou díky tomu dráždění, které tam je, tak může začít sám ten pohyb dělat a dost často je to tak, že mu i samotný ten proud v tom pohybu pomáhá, ale nemusí tomu tak být vždycky. Jsou aplikace, u kterých třeba ten pohyb v podstatě ani žádný díky tomu proudu nenastával. Ten pacient se ho učí sám mimoděk jenom díky tomu, že to dráždění správně probíhá.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Říká rehabilitační lékař Petr Olšák. Dneska je hostem Radiožurnálu. A souhlasil i on i jeho pacienti, že budeme moci být přítomni tady vaší terapii.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Vybrali jsme dva pacienty, s níž každý má trošičku jinou genezi toho, jak přišli k tomu, že mají ty končetiny nehybné, respektive i trup a oba dva trpí tím, že nejsou schopni ani cítit, ani ovládat jakoby části svého těla od v podstatě prsou dolů. No a u každého z nich trošičku jiným způsobem probíhá i ta obnova. A jedna pacientka měla poranění míchy, které bylo sedm měsíců staré, než přišla poprvé k nám na terapii, předtím byla ještě v centru PRP, kde právě díky tomu, že se jednalo o vysokou lézi v oblasti Th4, což je vlastně obratel, který je poměrně vysoko na páteři, tak jí ani nedoporučili nějaký vertikalizace nebo prostě způsob, kdyby ten člověk mohl stoupat. No, a v dnešní době jsme ani necelých dva měsíce od tohoto vyšetření a pacientka už je schopna nejenže vytváří nějaké pohyby v pánvi, ale taky to, co je dneska už viditelné i částečně, některé pohyby v kyčelní kloubech.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jinými slovy, ona byla odsouzena k tomu, že bude třeba ležet, že už se třeba neposadí ani na vozíku?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
To úplně ne. Na vozíku byla schopná sedět, ale i v tom vozíku ta její postura byla docela limitovaná tím, jak tam bylo ochablé to trupové svalstvo, dneska už na tom vozíku sedí výrazně stabilněji, je schopná už sedět sama bez jakékoliv pomoci a už jenom toto samotné je pro toho pacienta velmi výrazný pokrok, protože každý z nás, když jsme zdraví, tak bereme za normální, že se třeba učešeme nebo si něco podáme, ale pro toho člověka, který má takhle vysokou lézi, je to pohyb, který v podstatě není schopen sám dosáhnout.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
/píseň/
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
/doprava/
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Dr. Peter Olšák má dalšího pacienta, je to Láďa a já tady stojím s Láďou starším, tátou a oba dva se spolu díváme na zázrak. Pokolikáté je tady Láďa?
Láďa , otec pacienta
--------------------
Dobrý den. Je tady podruhý.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jaká byla prognóza?
Láďa , otec pacienta
--------------------
Nehybnost od pasu dolů. Imunitní systém mu selhal. Ráno byli ve škole a testovali na covid. A udělalo se mu špatně. Zůstal v šatně, potom ještě odešel tři patra domů a do půl hodiny mu spadla pravá noha. A už jsme volali vrtulník.
Láďa , pacient
--------------------
Nechtěl jsem to vzdát, vlastně odkaz na pana primáře mi poslala moje přítelkyně.
Láďa , otec pacienta
--------------------
A dnes jsem mu zavolal.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže jste zavolali prostě a pan doktor řekl: jo, přijeďte.
Láďa , otec pacienta
--------------------
Ne, ne, neřekl, řekl, že má toho hodně, ať napíšeme email a pošle mi nějaký papíry a fotky, tak jsem mu poslal fotku míchy a pan doktor se nám do čtyř dnů ozval.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže já teďka uvidím elektroakupunkturu v praxi.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Většinou skoro u všech začínáme tím, že ty body ovlivníme i nahoře někde nad tím místem, který je poškozený a postupně se taháme směrem dolů, pak to různě modulujeme podle toho, co je potřeba. To vyhledávání těch bodů je různé, každý na to používá nějaké svoje způsoby, je jich několik. Já mám nejradši ten, který je pro mě nejlepší, že si to najdu pomocí toho pohmatu nebo palpace, my tomu říkáme. Čili, vždycky se snažím najít ten bod tak, aby bylo možno z něho co nejlépe dráždit, pokud možno co nejdelší část v tom organismu, no, a pak se tam napíchne normální jehla akupunkturní. A budeme moct pomaloučku začít. Ten vpich pacienti většinou vůbec necítí.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Ta jehla je teda docela hluboko, jo.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Je to tak, že tady tahleta konkrétně má 4 cm. A zdaleka to není ta nejhlubší, kterou máme. U některých pacientů používáme i sedmicentimetrovou, někdy i deseticentimetrovou, záleží, jak to je nutný. Podle těch bodů, ale máme samozřejmě menší jehly, takový standard je třeba 2,5 centimetru a u dětí někdy používáme třeba 1,5 centimetru, když jsou to malý dítka, třeba ještě kojenci. Tu jehlu si raději zajistím, protože dost často už při těch samotných aplikacích dochází k nějaké změně pohybu a kdybych je nezajistil, tak mi stoupá riziko, že mi je ten pacient tím svým pohybem, který začne dělat, může vytáhnout. V tom je taky rozdíl třeba proti té běžné akupunktuře nebo i běžné elektroakupunktuře, kde vlastně vůbec při té samotné aplikaci nedochází k žádnému jako pohybu, kde by to ten člověk sám byl schopen třeba v průběhu té aplikace nějak ovládat nebo něco s tím dělat, takže v tomto je jako jeden ze zásadních rozdílů proti tomu, co se běžně používá třeba v České republice, anebo ve světě.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Teďka se teda ten člověk vlastně propojí, protože má na páteři elektrody.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Přesně tak. Jsou to dráždění těch bodů, jenom na malinkou plošku. Využíváme toho, že to je zase určitý fyzikální zákon, že pokud někde je ten bod takhle plošně drážděný a tady je zapíchnutá akupunkturní jehla, tak vlastně velká část toho proudu teče přímo do těch jehl, čili je to tak, že to dráždění maximální je právě v těch bodech, které nejvíc potřebujeme, čili na těch dolních končetinách, kdybysme to udělali naopak, tak by to bylo tak, že to dráždění by šlo opačným směrem, což nechceme. My chceme, aby šlo směrem z té horní části toho organismu až do co nejvíc podle toho, o které dráhy konkrétně chceme dráždit.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jak víte, kolik toho napětí tam má být?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
To nám řekne pacientka za chvilku, protože už pamáčku stoupám a ona už o tom ví, že se tam něco děje a už to vím taky, protože už tady vzniklo napětí a pomaloučku stoupám. Dobrý ještě? Ještě jedu pořád nahoru.Takhle necháme, výborně. A já se posunu zase, pak do druhé části.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
To napětí cítíte, kde?
pacientka
--------------------
Tady na u krku, nahoře, na těch elektrodách.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
I když ti pacienti dole neví, co se děje, čili tam tu citlivost nemají, tak to ví aspoň z toho, že teda to dráždění je nahoře, takže kdykoliv tam přijede ten impuls, tak oni na to můžou zareagovat a můžou zkusit ten pohyb už spolu s náma vykonávat. Dobrý zatím? Jedu nahoru. Máme aplikaci provedenou tak, jak bysme si to přáli, čili dochází tam k nějakému dráždění, které je celkem optimální a můžeme s pacientkou komunikovat a zkusit to udělat tak, že ona nám vždycky pomůže ten pohyb provést. Jeden už máme tady na pravé noze a počítáme, že za chvilku se dostaneme i k té levé vedle toho, kdy nám tam ten impuls přijde. Teď. Reakce je poměrně velká, v celém průběhu té aplikace se to takhle ten pacient sám učí, takže už přitom vlastně dochází i k tomu, nejenom, že tam u té obnově dochází na základě toho, co děláme, ale navíc sám pacient to může napomoct, že to zkouší provést. Dobrý?
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Když člověk vidí, že se mu ty nohy nehejbou a doktoři mu řeknou, že už to jiný nebude a najednou se ten pohyb začíná dít, jaký to je?
pacientka
--------------------
No, na Chocholouška. Je to hodně těžký jako to zpracovat vůbec, že to jsou prostě fáze jako popírání reality, že tomu nejdřív ani jako nechcete věřit nebo zkoušíte, jestli to fakt tak je nebo jestli to je spíš jako vysněnej výsledek jako pana doktora.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já mám teda pocit, že se teď dívám na zázrak.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
No, teď ještě to vypadá jako zázrak, možná v tom, že je ta reakce velká, ale musíme být trochu na zemi, že až když ty jehly opravdu vytáhneme a zkusíme ten pohyb, co zvládne sám pacienta, tak se pravda, ukáže, čili on ten zázrak může vždycky vypadat na té aplikaci samotné, ale pro nás bude stěžejní až ty jehly sundáme, jak se zlepší ten pohyb proti tomu, co jsme viděli na začátku, než jsme ji testovali, ale už teď třeba z té aplikace, pokud člověk má dobrou zkušenost, tak spoustu věcí vypozoruje a pozná. Já už třeba poznám to, že v té pánvi zase ten pohyb je o něco lepší, protože vždycky byl náklon jenom určitým směrem a teďka se ta pánev naklání už na oba směry. Ona už teďka krásně ukazuje, že je schopná čím dál víc, my tomu říkáme diferenciací toho pohybu, čili rozděluje tu část, kdy, kterou část té pánve zaaktivuje, což si myslím, že je dané jednak aplikacema, jednak tím, že to právě trénuje v rámci běžné fyzioterapie, kterou teďka navazujeme na tu léčbu jako takovou.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Když jste říkal léze, tak je to přerušená mícha v oblasti čtvrtého obratle?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Je to tak, že v podstatě tady je to konkrétně případ, kdy došlo k úplnému přerušení míchy pod tím čtvrtým obratlem, což se projevilo tím, že tam není pohyb, ani ta citlivost nebo respektive nebyla a teďka v současné době už teda vidíte, že pohyb je poměrně velký už na dalších segmentech, ale taky se trošičku změnilo, i ty pocity, to znamená, že už asi něco malinko někde víme, třeba na pánvi nebo právě i část třeba toho vnímání stihnou, což je velmi dobře, protože dost často u některých dalších pacientů, které mám, tak k tomuto takovým způsobem nedochází, a to je vždycky větší problém, protože si hůř kontrolujou třeba ty končetiny nebo ten trup.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Je to drzá otázka se zeptat, kam až se vám tady povede jako dojít?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Ptalo se víc lidí a já se ptám také. Rád bych to věděl a pevně věřím tomu, že samozřejmě třeba za půl roku už budu vědět i víc odpovědět. Jako je to velmi těžko prognóza, protože ještě tu zkušenost mám taky teďka v podstatě, řekněme, něco víc než čtvrt roku, což je poměrně málo. A zajímavé na tom je, ale to, že všichni pacienti, které mám teďka v péči a mají tady tu kompletní lézi, se ještě pořád zlepšují. Čili, nedochází k tomu, že bysme už třeba další pohyb nebyli schopni obnovit, no a čekáme, jak to bude, jako jestli se jim podaří jít dál a třeba dosáhnout až toho, že budou s nějakýma pomůckama schopni být třeba i ve vertikále, anebo jestli to bude ještě dál, nevíme, teďka se to prostě ještě prognózovat nedá, ale vidíme to, že se teda ten pohyb výrazně lepší a uvidíme i dneska, jako, jestli se nám podaří zase s tou aplikací něco provést navíc, čím bysme zase mohli postoupit dál.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
/píseň/
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
/zprávy/
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
/píseň/
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Posloucháte dopolední Radiožurnál. Dr. Peter Olšák je dneska mým hostem. Celý tenhle rozhovor se odehrává v Dětské léčebně Vesna v Jánských Lázních, kde pan doktor pracuje. Upřímně řečeno, kdyby mně řekli, že moje dcera už nikdy nepohne nohama a já jsem po první aplikaci elektroakupunktury viděla, že ty nohy se trošku hýbou, tak bych asi brečela.
Láďa , otec pacienta
--------------------
Ano, byli jsme z toho dojatý, akorát byla dlouhá cesta domů, tak jsme museli být v pohodě.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Jak to máte daleko?
Láďa , otec pacienta
--------------------
No, máme to zpátky 560 km.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Já bych ho zkusil schválně vzít pod tu paží, když bude mít tu vertikálu, jako jestli si to dokážeš s tím spojit. Kdyby to bylo pro tebe nepříjemný, tak řekneš, jo? Tak my tě ale vezmeme, takže jsme jako tvoje chodítka, jo? Ty to zkus, a drž se. Zkus to, zkus to zapnout. Ještě? Zkus zabrat.
Láďa , otec pacienta
--------------------
Já to už pouštím. Ne, ubral jsem trošku.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Jako dobrý a teďka ho dáme nahoru. Že ta vertikála bude bližší v tom, že na to úplně člověk nepotřebuje ten návod, jo, že tam prostě už víte asi, jak do toho je to v tom novém pohybu, dost často potřebujete jako nějak navést, aby ho ten člověk udělal, že sám na to musí nějak přijít vlastně, když to bylo v tu neděli, tak to bylo taky pěkně poznat, že třeba ta levá noha vlastně nechtěla udělat ten pohyb v první chvíli, no a pak za asi půl minuty se to naučil a najednou s ní hýbal úplně krásně, prostě tak, jak by to bylo, takže teďka to zkusíme, ty se budeš víc soustředit na tu vertikálu a ty si zkusíš už na to těžký, ale ty kolena jako zkusíš je zamknout.
lékař
--------------------
Směrem nahoru, jako se.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Prostě normálně, kdyby jsi zatlačil, představ si to v hlavě.
lékař
--------------------
Zkus to, tak super to je ono.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Teď, jo, jak to tam zamkl. Paráda. No, teď, teďka to dělá, jak se vlastně dostal dozadu. Ještě, super.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Stojí.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Perfektní a zase zpátky, pojď, je to takový těžší, ale snažím se ještě. Poslední pokus hledám, ještě počkej, chvilku odpočineš, zkusíš se se vytlačit, pravděpodobně, že každým dalším pokusem on bude lepší, protože hlava bude vědět, co má dělat, takže zkusíme ještě jeden. Pak už mu dáme klid. No, pojď.
lékař
--------------------
Pojď, no, ještě teď. Tak ano, a už seš narovnanej, super, /nesrozumitelné/, no, dej tomu povel.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Dobrý? A zpátky.
Láďa , pacient
--------------------
Snažím se to držet, jak můžu, dobrý.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Já myslím, že to úplně stačí.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže se bude moct Láďa postavit? Třeba když se opře o stůl nebo tak, tak se bude moct postavit jednou?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
No, já si myslím, že možná za pár týdnů, ano.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Kolikátá je tohle vaše společná aplikace elektroakupunktury?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Jedenáctá, dvanáctá, něco asi takhle. Zhruba v tomto počtu vlastně od té doby, co jsme se potkali, tak se snažíme jich provádět co nejvíc vzhledem k tomu, že ještě téměř pokaždé se nám podaří aspoň něco málo k tomu přidávat, takže se snažíme to provádět aspoň tak dvakrát týdně, pokud to lze. No a myslím si, že jsme kolem těch 12 zhruba aplikací provedli.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Kolik lidí v Česku umí to, co Vy?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Teďka? Zhruba 50 doktorů je vyškolených, myslím si, že ne úplně všichni to používají běžně v ordinaci, takže úplně přesný počet Vám asi neřeknu, ale umím teda vždycky vytáhnout z dat, kolik jich máme v rámci kurzu vyškolených a ty kurzy probíhají, snažím se je dělat minimálně dvakrát za rok pro ty lékaře, který o to mají zájem, takže zhruba takhle to vypadá asi číselně. Klidně si to třeba pak můžete vychytnout, prostě je tam vidět, že já už proti tomu kolenu, proti té pánvi musím udělat jako obrovský já protipohyb, to je neuvěřitelné, jak obrovská síla je třeba v té pánvi, jo, teďka to je úplně krásný, vlastně na tom začátku tam v té pánvi nebylo vůbec nic, to se prostě vymyká všemu normálnímu, co jsme do té doby teďka viděli, protože i když třeba u některých z těch pacientů, co už byli třeba v televizi, tak bylo vidět, že oni ten pohyb jako obnovovalo se poměrně po těch malých kouskách, což se dál jako předpokládala. Tady je to vlastně obnova, kterou většina těch pacientů dosáhla třeba za jeden měsíc. Tak on udělá za jeden den.
Láďa , pacient
--------------------
Něco jsem tam cejtil na těch zádech.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
To je dobře.
Láďa , pacient
--------------------
Vlastně i včera jsem dostal na nohu, mi otekla, studený odklad a ten jsem taky cejtil, že, studí.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Fakt?
Láďa , pacient
--------------------
Jo, a to jsem jako nevěděl, že to jde, jako že to ucítím. Člověk musím vnímat to svoje tělo.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Ale chápu to dobře, že není přímá úměra mezi dobou, kdy se ten úraz stal, a počtem těch absolvovaných elektro akupunktur, protože to je prostě takhle, jak mi to říkáte, tak to je nevypočitatelná věc nebo nevíte?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Je to velmi nevypočitatelné a toto se úplně vymyká všemu, protože obvykle to bývá tak, že pokud ten pacient přijde dříve, to znamená třeba pár měsíců po úrazu, tak já předpokládám, že výsledek bude lepší. A rozhodně by mě nenapadlo, že u někoho, kdo má takhle jakoby takové poškození už skoro tři roky, tak budeme schopni tak velkou změnu udělat. Toho se mi v podstatě v životě nestalo.
Láďa , pacient
--------------------
Podle diagnózy jsem léze, která je pod bradavkama dolů, bych neměl ničím hejbat a ani cítit vlastně kompletní léze T1. Nebo teď si nejsem jistej, co mám v diagnóze napsaný, ale vlastně je to tak.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Takže teď vás pan doktor napichuje v oblasti beder a vy nic necítíte?
Láďa , pacient
--------------------
Ne, ne, necítím. Když se mi to stalo, tak jsem měl vlastně i ochrnutý ruce, ruce jsem měl také hodně špatný, ale ty jsem rozhýbal rehabilitacema a vlastně jsme čekali, co bude dál a asi nastal pravej čas.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Tenhle optimismus máte od doby, co se znáte s panem doktorem, anebo to jste měl vždycky i po tom úrazu?
Láďa , pacient
--------------------
Já už od začátku věřím tomu, že někdy ještě budu chodit, takže jsem to nevzdal a pokračuju dál, sportuju, dělám všechno a prostě furt věříme, že budu ještě chodit. Nikdy jsem neřekl, že nebudu a nikomu nevěřím, když mi to řekne, já mu řeknu, že mu to nikdy ukážu, prostě mu to ukážu. Je dobrý věřit tomu i nemožnýmu.
Láďa , pacient
--------------------
/píseň/
Láďa , pacient
--------------------
/doprava/
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Posloucháte dopolední Radiožurnál. Dr. Peter Olšák je dneska mým hostem, celý tenhle rozhovor se odehrává v Dětské léčebně Vesna v Jánských Lázních, kde pan doktor pracuje a kde pravděpodobně vznikne nějaké stanové městečko za chvíli, protože jeden chlap tohle nemůže všechno zvládnout.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Myslím si, že určitě to není v silách jednoho člověka pojmout takový objem pacientů, který by si to v současné době zasloužil. Snažím se vyškolit další lékaře, který tuto metodu budou provádět už zde na léčebně, mám ty kolegyně, které se ty aplikace učí, a doufám, že mi s nimi budou dál hodně pomáhat. A nápor pacientů je obrovský a doufám, že se nám to podaří nějakým rozumným způsobem zvládat.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Když jste poprvé viděl, co ta elektroakupunktura dokáže právě s lidmi, kteří by byli odsouzeni vlastně pro život na vozíku, byl jste překvapen, byl jste dojat, byl jste v šoku i jak vlastně jste postupně sám pro sebe tuhle metodu objevoval?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
No, můžu říct, že to, že se to podaří nějakým způsobem aplikovat takhle u těch pacientů, který mají tu míchu přerušenou úplně, to jsem si opravdu nikdy nemyslel a překvapilo mě to hodně a v podstatě mě to překvapuje ještě pořád. Já jsem se za svůj život divil při těch aplikacích nejvíc asi třikrát, poprvé, když jsme zjistili, že i u těch pacientů, kteří to mají staršího data, to ochrnutí, tak ještě je schopné, u některých z nich zhruba 30 % podle měření u nás v laboratoři jim ještě pomoct, čili dosáhnout aspoň nějakého menšího pohybu tam, kde třeba předtím nebyl. Pak podruhé to bylo, když mě přemluvily některé maminky k tomu, abych tu aplikaci provedl na jejich dětech, protože u dětí přece jenom, když si představím, že píchnu jehlu a pustím do toho proud, tak by to pro někoho mohlo znít jako nějaké pomalu mučení. Dneska je to tak, že vlastně tyto děti tady u nás na Vesně 90 % z nich ty aplikace zvládá velmi dobře a velmi často dokonce lépe než některé jiné terapie, které tady pro ně máme. No a potřetí, a to asi nejvíc, je teď, když vlastně v posledních pár měsících máme pacienty, který mají tu míchu úplně přerušenou a prakticky zatím u všech dochází k nějakému zlepšení pohybu.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já jsem měla pocit, že se dívám na zázrak a i Vás jsem přistihla vlastně, když jste tady aplikoval elektroakupunkturu na Láďovi, že jste kroutil téměř nevěřícně hlavou.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Já to slovo zázrak moc nemám rád, ale v tomto případě už jsem se ho snažil jako i já v podstatě trochu použít, protože jiný vysvětlení pro to skoro nemám. Ten Láďa právě, co tady byl, tak má ochrnutí, které už je téměř tři roky trvající a nezlepšovalo se v podstatě. Už jsem ani nečekal, že bych mu jakkoliv mohl pomoct a že mu budu schopen pomoct takhle, to si myslím, že by mě nenapadlo ani v nejlepším snu.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Kdybyste chtěl mít nějaký vědecký tým, který by zjišťoval všechno, co byste ještě rád věděl, co byste potřeboval vědět, aby se tahle metoda třeba posunula ještě někam dál nebo, nebo třeba i nějakým způsobem narazila na svoje limity. Co byste potřeboval?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Já si myslím, že už i částečně ten vědecký tým máme v Olomouci, ve Fakultní nemocnici je kineziologická laboratoř, kde už jsme několik provedli měření, které jsou dneska v desítkách, možná už budou i ke stovce, doteď je tam provádí můj kolega Dr. Horníček a vlastně vedoucí kineziologické laboratoře, paní Dr. Kolářová. A myslím si, že je to velmi záslužná práce právě v tom, že zkoumají, proč to tak funguje, u koho to funguje lépe, u koho to funguje hůře, u koho to třeba nefunguje vůbec, protože určitě jsou i takoví pacienti, který nejsme schopni pomoct a my jsme si vědomi těch limitů, nelze předpokládat, že bysme každému pomohli, tak, jak jsme dneska pomohli Láďovi. Já si myslím, že to je spíš ojedinělý případ, že to nebude pravidlo, nicméně ukazuje se, že velké většině těch pacientů ochrnutých jsme schopni pomáhat a vědecký tým, který by na tom dál mohl bádat, by určitě mohl obsahovat třeba ještě i neurologii nebo funkční magnetické rezonance, traktografie, které by nám ukazovaly, proč k tomu teda tak dochází, protože za normálních okolností toto u nikoho z těch pacientů nepředpokládáme a v podstatě ta klinická zkušenost ještě doteď nás o tom přesvědčovala, že v podstatě nikdo z těch pacientů žádného pohybu nebyl schopen dosáhnout zlepšení, no a vidíme, že teď po pár aplikacích u spousty pacientů je tam změna tak velká, která se prostě nedá popřít a ty lidi jsou schopni dokonce volného ovládání toho pohybu, takže určitě toto, ten volný pohyb bude nějakým způsobem měřitelný. A pokud by se k tomu přidalo další skupina nějakých vědců, tak si myslím, že bysme došli zase k dalšímu poznání, které bude určitě ke prospěchu i ostatních pacientů.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Mohl byste pracovat ve spoustě rehabilitačních zařízení, nemocnic, sanatorií atd. Proč Dětská léčebna Vesna?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
No Dětská léčebna Vesna je specifická tím, že tady myslím, že spousta zaměstnanců opravdu pracuje srdcem, je to taková věc, kdy vidíte, že ty lidi to většinou baví a opravdu chtějí pomáhat, což je pěkný. Další věc je, že co se týká kapacity a řekněme, náročnosti terapie s dětma, je to asi největší léčebna v České republice, když máme vlastně plný stav někdy v létě, tak pojmeme přes 200 pacientů, což si myslím, že málokterá léčebna tady v České republice bývá schopná a je taky zajímavé, že tady máme i pacienty s velmi těžkýma diagnózama, náročnýma diagnózama, které jsou třeba i ojedinělé v rámci celé České republiky, dokonce někdy i na světě, takže v tomto směru je ta práce jednak velmi pěkná, protože zas přináší možnost jako se velmi do té práce nějak ponořit a těm pacientům se snažit pomoct a zároveň i právě hodně složitá tím, že ty pacienti jsou ty jejich stavy velmi náročné.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Já s jsem třeba směřovala k tomu, jestli je to třeba s dětmi v něčem jednodušší nebo veselejší.Nebo naopak, jestli je to výzva dělat vlastně dětskou fyzioterapii?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Je to určitě výzva, já si myslím, že pro většinu z nás, protože těch odborníků, který rozumí dětské rehabilitaci po České republice není mnoho a z mého pohledu je to taky škoda, určitě je to v něčem jiné než ta dospělá, ale můžu říct, že já mám rád obě, teda i tu dětskou, i tu dospělou, ale pokud bych měl říct, co je mému srdci bližší, tak je to rozhodně ta dětská.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Můžu si představit, že si rehabilitační lékař po náročném dni, když tady má tolik senzačních možností, jde sám zacvičit?
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Někdy to je dobré udělat. Mně už čím dál míň na to zbývá času. Ale snažím se to takhle dělat. Já trošku tak s nadsázkou říkám, že kam se pohnu, tam jsou děti, protože tady máme spoustu dětí a doma mám čtyři děti, takže občas od toho potřebuju taky sám nějakým způsobem vyskočit, takže buďto se jdu projít do lesa, někdy si tam třeba zacvičím, nebo se snažím prostě vyhledávat chvíle, kdy mám i sám pro sebe nějaký čas a klid, abych se z toho nezbláznil.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
No, a právě, jak se vám povede udržet tu hranici? Protože já, kdybych zjistila, že někde žije lékař, který je schopen mi pomoci, tak bych asi udělala úplně všechno pro to, abych se k němu dostala. A zároveň zatím jste jenom jeden, i když zaučujete další.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
No, není to vůbec lehká situace, myslím si, že na psychiku to je docela velká zátěž. Zažil jsem to už ve Fakultní nemocnici, když jsem aplikace třeba prováděl na lůžkách, provedl jsem to u jednoho pacienta a většinou na tom pokoji leželi dva, který měli podobnou diagnózu, a když to viděl samozřejmě ten druhý, co se stalo, no, tak logicky chtěl hnedka tu aplikaci také, no a musel jsem se naučit vnímat ten můj limit, kam jsem schopný zajít tak, abych se sám nezničil, pořád si říkám, lepší lékař, který udělá těch aplikací, byť méně, ale pořádně a bude fungovat třeba desetiletí, než kdyby se zničil za rok a už by prostě žádný aplikace potom dál nebyly.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------
Říká Dr. Peter Olšák. Dneska nás hostil v Dětské léčebně v Jánských Lázních, tedy v léčebně Vesna. Pane doktore, děkuju. Vypadá to, že možná máte teď volno a já vám ho nebudu rozhodně ukrajovat. Tak děkuju ještě jednou za rozhovor, ať se vám daří.
Peter Olšák, rehabilitační lékař
--------------------
Já také moc děkuju, pěkný den.
Lucie Výborná, moderátorka
--------------------