Cukrovka jako prokletí. Mamce sebrala život, mně zrak, nám s bráchou nohy. Měla jsem glykémii 48,7

Romana Oberreiterová Lískovcová je jedinou českou nevidomou floristkou. Od života dostala naloženo tolik jako málokdo. Cukrovka je podle ní rodinné prokletí, kterému ale ona chce čelit. Je přesvědčena o tom, že sílu přežít jí dodávají právě květiny.
Maminka zemřela na neléčenou cukrovku. Bylo jí 42. Cukrovku máme potvrzenou geneticky. A mám to teda já, můj o 2 roky starší bratr, taky moje sestřenice a všichni si pícháme inzulín 4× denně.  
Pojďme to vzít od začátku. Jaká byla vaše motivace k tomu, jít studovat právě na floristickou školu?  
Určitě to byla láska ke květinám, protože jsem vyrůstala na vesnici a měli jsme obrovskou zahradu. A pamatuju si, že už tenkrát jsme s taťkou různě pěstovali, přepichovali, trhali květiny, takže ta péče a láska k těm květinám začala v dětství. A když mi v mých 11 letech zemřela maminka, no tak jsem měla potřebuju trhat všechno, co kvete a dávat to do vázičky, kde jsme měli takovej vzpomínkovej kout. A už tam jsem to skládala k sobě. Absolutně jsem samozřejmě nevěděla, jak to má vypadat a neznala zákonitosti, ale ty květiny pro mě tenkrát znamenaly spojení s maminkou. Takže ta láska k nim se ve mně probudila naplno. A na tu zahradnickou školu jsem šla z naší třídy na základce jako jediná.  
V 11 letech přijít o maminku. Neumím si představit, co jste musela prožívat. Bylo to tedy tak, že jste měla pocit, že skrze květiny jste k ní zase blíž, že spolu třeba nějak komunikujete?  
Pro mě je hrozně zajímavý to vidět zpětně, jak vlastně v 11 letech to dítě přemejšlí. Pamatuju...