Jeden svět: Dlouhou dobu jsem si přála, aby lidi, co na mě zírají, sebrali odvahu a narovinu se mě zeptali, co se mi stalo, říká Veronika Princová

Veronika Princová je žena, která se v červnu roku 2020 znovu narodila. Řidič taxíku se rozhodl přejet železniční přejezd na červenou, což se stalo osudným všem cestujícím. Náraz vlaku do auta Veronice způsobil rozsáhlá zranění. Po odchodu z nemocnice Veronika začala psát svou online knihu , kde popisuje celý svůj příběh a zároveň pomáhá lidi motivovat. V rozhovoru se dozvíte o Veroničiných zraněních, falešném soucitu a jak na ni reagovala společnost.
Mohla bys mi na úvod popsat svá zranění?  
Mým zásadním úrazem bylo mnohačetné devastační poranění kostí lebky a obličeje, otřes mozku, po kterém následoval otok, pneumotorax (vzduchová bublina v dutině hrudní způsobená proražením) a další poranění jak na těle, tak i v něm. Měla jsem centrálně rozdrcený obličej. To znamená odpadlý nos, rozbitou horní čelist, vyražené přední zuby, rozdrcenou očnici, která musela být nahrazena titanovými šrouby a potrhanou kůži a svalstvo.  
Jak zranění ovlivnilo tvůj zrak?  
Já vidím, co se týká zraku dobře, ale ta schopnost vidět kvůli poničenému prostředí oka je trochu jiná, takže člověk musí být opatrnější a musí na sebe dávat větší pozor.  
Jak po nehodě na tebe reagovalo okolí? Setkala jsi se s falešnými komplimenty nebo s falešným soucitem?  
Ano. Upřímná odpověď zní ano. Moje úplně nejbližší okolí se chovalo fantasticky, ale s širším okolím to bylo trochu náročnější. Někdy jsem si říkala, že to, co lidí říkají není ani možné. Doma jsem měla zrcadlo, takže jsem věděla, jak jsem vypadala. Takže ano, někdy to bylo zvláštní. Ale já jim to nezazlívám. Spousta lidí neví, jak se má po takové události chovat. Tato situace je totiž obtížná pro obě strany. A to byl jeden...