Komunikace s lidmi s poruchou sluchu aneb hlasitěji není vždy lépe

Ztráta sluchu byla často označována jako "neviditelné postižení", a to nejen kvůli nedostatku jejích viditelných příznaků. Také proto, že byla – a v některých zemích stále je – stigmatizována, a zároveň přehlížena autoritami. S nedoslýchavými či neslyšícími osobami se můžeme setkat kdekoliv a pochopitelně i v ordinaci. Jak s těmito pacienty komunikovat?
V Česku trpí některou z vad sluchu více než půl milionu osob a celosvětově jde o více než 360 milionů jedinců. Přičemž 80 % případů, které vyžadují péči o uši a sluch, se nedostává řešení. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že neléčené ztráty sluchu představují celosvětové roční náklady ve výši téměř 1 bilionu dolarů ročně. Jedná se o náklady vzniklé v důsledku dopadů ztráty sluchu bez přístupu k rehabilitaci, včetně ztráty produktivity a sociálního vyloučení.  
Obavy z komunikace a izolace  
Mnozí jsme zažili situaci, kdy bylo zřejmé, jak pro jedince se sluchovou vadou může být obtížné udržet krok při slovní komunikaci. Tyto nepříjemné situace vedou k tomu, že se komunikaci a společenským aktivitám, které by mohly být v tomto ohledu náročné nebo vyčerpávající, raději celkově vyhýbají. Bohužel se tímto způsobem izolují a uzavírají do sebe nebo do digitálního světa, kde si vystačí s psanou komunikací.  
Postupná izolace má nepříznivý vliv nejen na psychiku těchto osob, ale postupem času také negativně ovlivňuje ...