Výšlap ROSKY na Prašivou, i s prohlídkou kostelíka

Letošní výšlap na Prašivou, který každoročně připravuje Roska Ostrava (pacientské sdružení osob s roztroušenou sklerózou), vyšel na třetí květnovou středu. A přesto, že jsem na Prašivou vyrazil se svými kamarády a známými po stejné cestě jako v předchozích letech, opět se ukázalo, že výšlap má vždy jedinečnou atmosféru a
přináší nové příběhy a zážitky.  
Například cesta do Vyšních Lhot, odkud se na beskydský vrcholek vyráží, byla tentokrát trochu delší. Autobus totiž musel z parkoviště u Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě-Porubě nejprve zamířit na Rajskou boudu v Malenovicích. Tam se k posádce přidala skupina roskařů, která v Beskydech byla právě na rekondičním pobytu.  
Při vystupování ve Vyšních Lhotách, odkud na Prašivou vycházíme, už se zdravím se známými a kamarády z Rosky či doktorkou Olgou Zapletalovou. Krátce poté se k výpravě připojuje i Pavel Hradílek, vedoucí lékař RS centra Neurologické kliniky ostravské Fakultní nemocnice. A to už si podávám ruku s Naďou Novákovou, předsedkyní Rosky Ostrava, jejím manželem Standou, Bohdankou Hrabovskou, Martinou Galischkovou či jejím partnerem Jirkou Tisovským. A nesmím zapomenout na Vlaďku Fanfrlovou. Tu jsem nedávno představil i v magazínu Inspirante.  
Když nemůžeš, přidej víc…  
Loni jsem se nechal na Prašivou vyvézt terénním autem zdejšího chataře, trápila mě kolena. Letos mě zlobilo hlavně to pravé, ale řekl jsem si, že se zkusím nahoru vybelhat po svých. Navlékl jsem na koleno ortézu, nastavil trekové hole a vydal jsem se zdolávat první metry beskydského kopce. Po několika rychlejších krocích funím jako starý pes a zvolňuju. Očima vyhlížím pařezy, po kterých vždy při výšlapu na Prašivou posedávám. Vybírám si jeden a natahuju bolavé nohy. Těm, kdo kolem procházejí a očima nebo i slovně se ptají, jestli jsem v pořádku, pokyvuju, že ano. A dodávám, čemu sám nevěřím: "Ještě můžu, ale pozoruju...