Pomoc s úklidem nebo nákupem se pro některé lidi s postižením stane nedostupná, varuje ombudsman
Senát v těchto dnech projedná novelu zákona o sociálních službách, která rozhodne o zvýšení příspěvku na péči. Pokud novelu schválí, změny by měly začít platit od července. Příspěvek využívají lidé s postižením, kteří se bez pomoci neobejdou. Podle ombudsmana je zvýšení nedostatečné. Ministerstvo práce a sociálních věcí zároveň navrhuje další zdražení cen sociálních služeb. Lidé, kteří potřebují pomoc, si tak budou moci dovolit opět méně hodin služby. Přitom příspěvek ve stupni I už dnes nestačí ani k úhradě 6 hodin osobní asistence za měsíc.
Ombudsman dlouhodobě apeluje na adekvátní zvýšení příspěvků na péči ve všech stupních. Tedy jak u lidí, kteří potřebují částečnou pomoc, tak u těch, kteří se bez neustálé pomoci neobejdou. Obavy má nyní ale zejména o lidi, kteří pobírají příspěvek v I. a II. stupni. V prvním stupni se totiž částka nezvedá vůbec, ve II. stupni jen o 500 korun. "Situace lidí v I. a II. stupni se v blízké době ještě zhorší. Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje další zvýšení některých sociálních služeb, a to až na 165 korun za hodinu. Zdražení se dotkne i patrně nejrozšířenější služby - pomoci s chodem domácnosti. Nesmíme zapomínat také na inflaci. Pomoc s úklidem, cestováním, prostorovou orientací, hygienou, či třeba zajištěním volnočasových aktivit se tak pro některé lidi stane nedostupná," upozornil ombudsman Stanislav Křeček.
Příklad z praxe ombudsmana
Panu Pavlovi je 60 let a kvůli mentálnímu postižení a cukrovce žije celý život s maminkou. Bez její soustavné péče se neobejde. Maminka mu pomáhá téměř se vším, ať už fyzicky, nebo formou dohledu. Od úřadů ale dostává jen nejnižší příspěvek na péči v částce 880 korun měsíčně. Příspěvek nestačí ani na úhradu služeb stacionáře, který třikrát týdně navštěvuje. Za pár hodin ve stacionáři a za dopravu tam a zpět platí 6 000 korun měsíčně. Cestu totiž ani po letech sám nezvládne. Maminka péči poskytuje zcela zdarma, na úhradu její péče příspěvek nestačí. Služby stacionáře tak doplácejí z důchodu. Jak je vidět na tomto příkladu, stát si náročnost péče o lidi v nižších stupních vůbec neuvědomuje, dokonce ji mnohdy bagatelizuje.
Ombudsman by si velice přál, aby se situace změnila a lidem závislým na péči a i jejich pečujícím se dostalo odpovídající finanční podpory. Stát dospívajícím a následně dospělým lidem s postižením upírá...