Kdo má být k ruce školákům s chronickým onemocněním i jinými zdravotními problémy?
Rodiče, učitelé i vedení škol by se už příští školní rok mohli dočkat podrobnějších pravidel, kdo a jak má během vyučování a školních aktivit pomáhat žákům s chronickým onemocněním nebo jinými zdravotními problémy. Na aktualizaci metodiky pro zajištění léčby a jiné zdravotní podpory dětí ve školách se podílí i veřejný ochránce práv. Nyní vzdělávání dětí se zdravotními problémy často komplikuje nejistota, jak mohou pomáhat třeba učitelé, a které úkony by měli dělat výhradně zdravotníci. To ukázal i výzkum ombudsmana.
Přístup k žákům, kteří s ohledem na své zdraví potřebují dohled či podporu, se v současnosti i kvůli nejasným předpisům ve školách různí. To potvrzuje nejen výzkum ombudsmana, ale i zkušenosti rodičů nebo pacientských sdružení. Někde vyučující vcelku běžně sledují, zda žákům není špatně, dohlížejí, aby si vzali lék, nebo hlídají dietní opatření. Jinde naopak takovou odpovědnost odmítají z obavy z možného postihu. Připravovaný společný dokument ministerstev školství a zdravotnictví by měl mimo jiné pomoci rozlišit, jakou zdravotní pomoc může zvládnout i poučený laik, tedy nejen rodič, ale třeba i učitel.
Nejasná právní situace nejvíc dopadá na děti. Nejde přitom jen o samotný pobyt ve škole, ale také o mimoškolní aktivity, včetně výletů, škol v přírodě nebo kulturních a sportovních akcí. Těch s blížícím se koncem školního roku přibývá. Rodiče žáků s chronickým onemocněním, jako jsou epilepsie, cukrovka nebo i potravinové alergie se školami řeší, zda se jejich děti vůbec mohou některých akcí účastnit stejně jako jejich zdraví spolužáci. „Školy se musí snažit vytvářet podmínky pro to, aby se i děti se zdravotními problémy mohly bezpečně zapojit nejen do povinné výuky, ale také do nadstandardních aktivit, jako jsou třeba kroužky. Pokud škola přiměřená opatření vůči dítěti s nemocí nebo postižením nepřijme, jde podle antidiskriminačního zákona o diskriminaci. K rovnému přístupu ke vzdělávání zavazuje také školský zákon i mezinárodní úmluvy, ke kterým se Česká republika přistoupila,“ upozornil ombudsman Stanislav Křeček.
Ombudsman se o problematických případech pravidelně dozvídá i prostřednictvím organizací pomáhajících dětem s různými zdravotními problémy.
„My jsme teď například řešili případ chlapce s epilepsií, kterého škola nepřijala na školní výlet do Anglie. A to i přes to, že s ním dobrovolně chtěl jet jeho asistent,“ popsala Kamila Šrolerová, ze Společnosti E zaměřené na pomoc dětem s epilepsií.
Podobné zkušenosti mají i rodiče dětí s cukrovkou. Na akce mimo budovu školy nebo výlety musí potomky často osobně doprovázet.
„Rodiče se nás pravidelně ptají, co mají dělat a na co mají nárok. Musí také chodit do práce a potřebují vědět, že na jejich dítě někdo dohlédne,“ shrnula Zdeňka Staňková, předsedkyně Sdružení rodičů a přátel diabetických dětí.
Díky právě připravované aktualizované metodice by školy i rodiče mohli být na takové situace lépe připravení a dokázali by podobným problémům předcházet. Dokument by měl shrnout obecná základní pravidla pro poskytování zdravotní podpory žákům a povinnosti učitelů i rodičů. Do budoucna by měl obsahovat také speciální přílohy věnované nejčastějším zdravotním problémům, se kterými se učitelé ve školách setkávají. Jako první vzniká příloha týkající se zdravotní podpory dětem s cukrovkou.
„Náš výzkum na školách ukázal, že důležitá je také osvěta a vzdělávání učitelů. Ti se pak mohou přestat obávat, že dítěti neodbornou pomocí ublíží. I vzdělávání učitelů bychom proto do metodiky rádi zahrnuli,“ doplnila spoluautorka výzkumu ombudsmana, právnička Kanceláře ombudsmana Lucie Obrovská, která se v pracovní skupině při Úřadu vlády podílí i na aktualizaci metodiky.
- Poskytování zdravotní podpory a zdravotních služeb ve školách a školských zařízeních – výzkumná zpráva: sp. zn. 63/2022/DIS
- Shrnutí a doporučení z výzkumu
Zdroj: Veřejný ochránce práv