Otílie Jiříčková: Už ve školce jsem byla na internátu. Odloučení od rodičů jsem těžce snášela
Dělat rozhovor s pamětníky, to má své kouzlo… S Otílií Jiříčkovou je to jako výlet do dávné minulosti, kterou znám jen z hodin dějepisu…
"Jestli správně počítám… Příští rok – 21. srpna 2025 – vám bude devadesát let?" ptám se této vitální dámy.
"Ano, počítáte správně," směje se Otylka. A zjevně se baví mým výrazem, který zračí překvapení.
"Jak je ale možné, že vypadáte tak fantasticky? Tipla bych vám o třicet let méně!"
"Raduji se ze života. To dělá hodně. A to si představte, že nechodím ani na kosmetiku. Jediné místo, kde mě zkrášlují, je kadeřnictví. Nechávám si nabarvit vlasy, to je všechno."
Byla jsem slyšící
Otylka se narodila ve Vejprnicích kousek od Plzně. Jako slyšící. O sluch přišla v patnácti měsících.
"Zjistili lékaři, kvůli čemu jste ztratila sluch?" zajímá mě.
"Nezjistili. Vím jen z vyprávění rodičů, že jsem měla hodně vysoké horečky. Pak jsem byla na vyšetření v Liberci, lékaři rodičům říkali, že bych mohla zase začít slyšet po nějaké operaci. Ale zůstala jsem neslyšící…"
V pěti letech ji rodiče dali do tehdejšího ústavu pro hluchoněmé, který se nacházel na Borech.
"Když jste bydleli kousek od ústavu, vodili vás tam rodiče každý den?"
"Kdepak, musela jsem tam být na internátu."...