S handicapem vás tu nechceme, měl by na práci vliv

Najít nové pracovní místo se musí umět. Někdo to bere jako výzvu, jiný by se podobné zkušenosti raději vyhnul. Uchazeči s handicapem mají situaci ztíženou na několikrát. Jednak kvůli fyzickým bariérám, ale hlavně kvůli předsudkům v hlavách těch, kteří i po pětatřiceti letech od revoluce nechápou, v čem je handicap handicapem. Někteří se touhle diskriminací ani netají, protože postižení a nemoci přece budí pozornost, zdržují a vadí. Nejlíp tedy bude kandidáta buď nepřijmout vůbec, nebo ho uklidit někam mimo zorné pole. A hezky to zabalit do toho, že právě takhle vypadá dobrý management v zájmu všech zúčastněných. Představte si, že by to, jak budete pracovat, nebylo na vás a vašich schopnostech, ale na ostatních. Někdo jiný by se hluboce zamýšlel nad tím, jestli práci zvládnete a jestli ji vůbec potřebujete. A to nechcete dělat ředitele zeměkoule a protejkat kvůli tomu sedmikolovým výběrovým řízením nebo studovat třeba na doktora. Chcete být prodavač, učitelka, trenér, úřednice, řezník, operátorka, sekretářka, zelinář, herec. Chcete být něco, někdo, jenže nemůžete. Všechny vaše potenciální přívlastky a kvality totiž ucpe nemoc nebo handicap. Jste postižení a tím to hasne. To přebije všechno ostatní. Respektive to udělá takovou divnou zkratku. Špatně chodíte – jejda, u nás se moc chodí, možná něco sedavého, ve vrátnici je volno. Špatně vidíte – jenže tady nesmíte nic přehlédnout, zkoušeli jste masírovat nebo hrát na nástroj? Špatně slyšíte – šmarjá, a jak s tím chcete učit? Špatně mluvíte – jenže tahle práce je kontaktní, sorry! Máte něco kožního – ale u nás se na věci sahá, to jste nevěděla? Máte deprese – tak možná byste místo práce v kanclu měl vyrazit na sluníčko. Něco je na vás jinak – a jste si jistí, že to nebude mít dopad na práci? Svět se vám prostě šťourá ve slabinách a nevidí, co si přejete, co zvládnete ani v čem jste boží. Vidí to, co vidět chce, vyvozuje z toho vlastní závěry a ještě se tváří, že je to přece vaše zodpovědnost se do těch pseudoodhadů trefit a neprudit. Abyste jakože byli dost fér a nemarnili něčí čas. V téhle zemi je to bohužel zatím pořád tak, že s handicapem nebo onemocněním se k vám nic dalšího ofiko nevejde. Nic dalšího dospělýho. Máte diagnózu, lejstra, pokojík a vyhlídky o ničem. Se vzděláním se buď nepočítá vůbec, abyste nebyli ve stresu vy, nebo ti, co o vás pečují. Anebo se z vás stane sběratel titulů, diplomů a ocenění, kterého ale do praxe skoro nikdo nepustí. Protože...

 

Klíčová slova: