Příběh z Borůvky: Postižení mám od narození, naučila jsem se s tím žít a nejsem závislá na druhých

Již 26 let nezisková organizace Borůvka Praha o.p.s. pomáhá lidem s tělesným postižením.
Svými aktivitami, které zahrnují dopravu žáků a studentů do škol speciálně upraveným mikrobusem, fyzioterapii, tréninkový pracovní program, sociální a psychologické poradenství, poskytují klientům možnost zapojit se do společnosti. Své o tom ví i 38letá Simona Kofroňová , která se díky organizaci zapojila do pracovního procesu.  
Odkud pocházíte a jaké máte koníčky?  
Pocházím z Prahy. Mám ráda dračí lodě, zajímám se také o indiánskou kulturu Severní Ameriky, skauting, jsem ráda mezi lidmi. Baví mě manuální činnosti, šití, kreslení – nejradši maluji svoje zážitky a lidi, které mám ráda a samozřejmě také již zmíněné dračí lodě. Vozím si své obrázky sebou jako kočka koťata. Mám ráda zvířata a miluji pádlování v dračí lodi. Ráda také chodím do restaurace v indiánském stylu. V roce 2006 jsem vydala svou knihu s názvem Kronika Vodoléčba.  
O jaký hendikep se u vás přesně jedná?  
Postižení mám od narození, jedná se o Robertsův syndrom, se kterým se nedá bohužel nic dělat, lékaři si s tím nevědí moc rady, ale naučila jsem se s tím žít a nikdy jsem necítila, že bych byla se sebou nespokojená. Dále mám vrozenou srdeční vadu, kterou mám dědičnou, dále pak mám afunkci levé ledviny, operovaný mám také rozštěp patra. Nemůžu mít děti, i když se mezi nimi často pohybuji.  
S jakými překážkami se každý den setkáváte?  
Jsem mrňavá (smích), vadí mi, když se větší lidé třeba dívají do mobilu a snadno mě přehlédnou. Je to boj třeba i v MHD, kde mě nepustí sednout, musím si o místo k sezení říct sama. Dále mám pak problém třeba v obchodě, když jdu nakoupit. Potřebuji, aby mi lidé pomohli něco podat z regálů, co jsou výš. Co se týče oblečení – mám problém s kalhotami, které potřebuji zkrátit, zdolávám i schody, a to i ty do městské hromadné dopravy například… Jsem ráda, že nemusím být na vozíčku a závislá na druhé osobě, protože by mi to bylo protivné.  
Kdo vám nejvíce pomáhá a jak?  
Nejvíce mi pomáhají moji kamarádi a nejbližší, se kterými můžu být. Dále rodina a kolegyně v práci – pracuji jako švadlena v neziskové organizaci Borůvka Praha o.p.s. Pomáhají mi dostat...