Kniha z pohledu zrakově postiženého
V následujícím textu bych se ráda zamyslela nad tím, jaký význam má pro mě – jako pro zrakově znevýhodněnou – čtení. A to čtení nejen knih jako takových, ale vlastně v mém případě poslech audionahrávek.
Můžu říct, že láska ke knihám mě provázala od mala. Zdědila jsem to asi po mém otci, který je stále vášnivý čtenář. Již od mala jsem různě po bytě nacházela knihy různých žánrů, různých názvů i autorů. Jelikož jsem četla stále svým zrakem za kompenzace silných dioptrických brýlí, tak si dodnes pamatuji přebaly knih, které můj otec četl. Vidím to jako dnes Poplach v kovářské uličce, Nonstop, Duna či Lovci mamutů. Ano, jak říkám, můj táta má široký záběr a já to mám po něm.
Takže v mém dětství dominoval Kocour Modroočko, Děti z Bullerbynu, Josífek a ryby, Krása nesmírná, ale koho jsem...
