Smečka s léčivým srdcem. Chovatel leonbergerů vycvičil psy pro canisterapii

Příběh cvičitele a chovatele psího plemene leonberger Bohumila Stránského z Hřebenů začíná u jeho handicapovaného syna.
Právě potřeba pomoct synovi ho přivedla ke canisterapii. Hledal totiž ideální plemeno pro výcvik – tak přišel k leonbergerům, úžasným molosům s velkým srdcem.  
"Hledal jsem velkého psa s obrovskou duší, který má silnou osobnost, charisma a vysokou výdrž," říká Bohumil Stránský. Leonbergerové se ukázali být dokonalými společníky – milují lidi, jsou chytří, empatičtí, ačkoliv občas svéhlaví.  
Jeho první leonberger, Karel, ho naprosto okouzlil a zasloužil se o to, že se do tohoto plemene zamiloval. "Oni mě nikdy nezklamali," chválí si s úsměvem spolupráci se psy.  
Výcvik terapeutického psa  
Výcvik psa pro canisterapii je proces, který vyžaduje čas a trpělivost. "Nic neuspěchat. Vycvičit psa není těžké, pokud budete důslední. Canisterapeutický pes ale musí bezmezně věřit svému pánovi a musí ho to bavit, jinak to nemá smysl," vysvětluje.  
Od štěňátka se cvičí pes dva roky, než je připraven. Základem je poslušnost a dobrá socializace od útlého věku. "Canisterapeutický pes musí vědět, že berle není zbraň a invalidní vozík neútočí. Hlasitý klient je v pořádku," říká terapeut. Psi také cvičí speciální cviky pro polohování a další terapeutické techniky.  
Chovatele nyní obklopuje smečka zhruba šestnácti psů, kteří denně spotřebují pětadvacet kilo jídla. Starají se o ně jen on a jeho bývalá žena. "Navštěvujeme dvaadvacet zařízení pravidelně a další občasně," říká.  
Psi pomáhají v různých zařízeních, jako jsou domovy důchodců nebo stacionáře pro handicapované děti.  
Přijímání nových členů  
Občas se k němu dostanou psi, kteří nezvládli výchovu u předchozích majitelů. "Zatím se každého psa podařilo zařadit do smečky, i když je to jako každé jiné společenství a vždycky se najde...