Špinavé povlečení, prádlo na podlaze, voda mimo dosah. I tak se žije v domovech pro seniory

Máte příbuzného v nemocnici nebo podobném zařízení a myslíte, jak je o něj dobře postaráno. A potom... Reklama Reklama Tipy redakce "Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až... Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...
Mít příbuzného v nemocnici je stresující samo o sobě. Když k tomu ještě přidáte obavy, že o něj není správně postaráno, může to být velmi náročné a vaše emoce lítají jako na horské dráze. Jak poznáte, že něco není v pořádku? Jaké kroky podniknout, abyste zajistili, že váš blízký dostane tu nejlepší možnou péči? Pátrali jsme po tom, jaká opatření můžete udělat, abyste svému blízkému, nejčastěji prarodiči či rodiči, zajistili takový pobyt v nemocnici či adekvátním zařízení, jaký si zaslouží a za jaký často i platíte.  
Babička se do domova těšila, ale vystřízlivění přišlo dost rychle  
O zkušenost ne přímo s nemocnicí, ale s domovem seniorů, kam musela svou babičku umístit, se podělila paní Eva Malíková (41 let). K babičce má velmi blízko, a ačkoli babička trpí alzheimerem, má i světlé chvilky, kdy si "holky" zase užívají jako dřív. "Babičku jsem nechtěla umístit do domova, ale začala být nebezpečná i sama sobě, takže tam tehdy šli oba, i s dědou. Ten ale vloni zemřel. Za babičkou chodím denně, stejně jako jsem chodila za dědou. Myslela jsem, že když za domov platíme opravdu nemalé peníze, je tam o babičku dobře postaráno. Ale jednoho dne jsem zažila šok," svěřuje se Eva, která se navíc sama živí jako sociální pracovnice.  
Reklama  
"Když už se ani domácí pečovatelky nezvládaly o babičku starat, protože je vždycky jednoduše vyhodila, začala jsem po dohodě s ní hledat místo, kde jí bude dobře. Stálo nás to skoro rok úsilí, ale nakonec jsme našli domov, který se nám zdál přístupem a komunikací nejlepší. Babička tam tedy šla...