Cizincem mezi známými a ve vlastní rodině

„Počítej s tím, že přijdeš o všechny kamarády,“ řekl mi ještě před ohluchnutím kolega na pokoji se kterým jsem bydlel na kurzu odezírání. Nebylo to věštění, jelikož když to říkal, do křišťálové koule nekoukal, kuřecí kůstky nerozhodil a ani jinou věšteckou pomůcku nepoužil. Řekl to z vlastní zkušenosti (on už v té době téměř neslyšel – já ano).

A měl pravdu. 80 % lidiček, se kterými jsem se před ohluchnutím bavil se se mnou téměř nebaví, jelikož jim nerozumím a psát se jim třeba nechce, nebo na to nevidí (brýle), nebo se stydí za pravopis/rukopis… Raději tedy pouze pozdraví a žádné hovory nezačínají. Pro člověka „uzavřeného“ před ohluchnutím to třeba není zase tak velká změna. Avšak pro komunikativního je to změna dost velká.

Nejhorší však je, že se ohluchlý stává cizincem ve vlastní rodině. S těmi nejbližšími ne, ale návštěvy a různá rodinná setkání jsou situace, kdy si připadá jako „páté kolo u vozu“.

Kdo to zažil, tak ví, o čem je řeč. Pracovně jsem to nazval „sám mezi lidmi“. Jde o to, že když se sejde nějaká společnost, baví se mezi sebou a hluchý člověk jen kouká a kouká v naději, že snad zachytí nějaký ten kousek rozhovoru, jelikož nikdo se jím nezabývá, jakoby snad ani neexistoval, či co. Za poslední půl rok se mi to stalo 4× a je to dost nepříjemné. Zatím to vždy bylo, když se sešlo příbuzenstvo, více jak 4 lidi, co se neviděli třeba měsíc a měli si co říct.

V podstatě je to pro mě novinka a nevím, jak to nějak elegantně (nebo i neelegantně, ale slušně) řešit.

Asi nejhloupější řešení, které mne napadlo jako první, by bylo odejít, ale to by bylo ošklivé zase ode mě, vůči té  společnosti. Jednou jsem zkusil říkat dceři každou chvilku: „Hele, o čem se bavíte?“ Ona mi pak psala krátká sdělení a když to ostatní viděli, tak se chytali a občas psali i oni (rvačka o tužku a papír to samozřejmě nebyla).

Jenže k nějakému žadonění se dopracovat vůbec nechci, to je snad ještě horší. Zajímalo by mě, jak takovouto situaci, kdy se sejde víc lidí „u jednoho stolu“ a toho, co neslyší v podstatě ignoruji řešíte vy, jelikož věřím tomu, že nejsem sám, koho to štve.

----- edit po 20 letech (v prosinci 2023) -----

Tenkrát neexistovalo něco, jako strojový převod mluvy do písemné podoby, vše se mi muselo psát rukou. Umělá inteligence toto značně vyřešila. Papír a tužku u sebe dávno nenosím a používám onen převod.

Většinou si vystačím právě s tím strojovým. Avšak existují situace, kdy potřebuji napsat vše doslova (automat vždy něco napíše a mnohdy blbost) a k tomu potřebuji živého přepisovatele/ku se kterým mám jistotu, že bylo vše přepsáno správně, protože když nerozumí, zeptá se (automat se nezeptá). Například při úředním jednání to je bezva.

Takovou službu poskytuje třeba sociální firma  Transkript. Z mobilní aplikace se zavolá operátorovi, který je kdekoli na planetě (vyzkoušeno z Thajska), ale většinou doma, nebo v kanceláři, který potom přepisuje vše, co slyší z mikrofonu mobilního zařízení. S aplikací od Transkriptu (eScribeDroid) tak jde například i telefonovat, nebo i ten automat.

Telefonovat jde i z tohoto portálu https://www.e-kos.cz/, takže není potřeba žádná aplikace, nezáleží na operačním systému, ani na typu zařízení, je potřeba pouze internetový prohlížeč a připojení k internetu.

Při návštěvách zase používám to, že spustím na tabletu strojové rozpoznání mluvy, tablet postavím na stůl a jeho obrazovku zrcadlím na televizoru. Všichni tak potom vidí, co a jak se přepisuje.

Při návštěvě je tablet na stole
a obrazovka tabletu se přenáší na televizor.

Návštěvy sice ještě nejsou to pravé ořechové, ale díky tomu, že máme (my ohluchlí) něco, co bylo v době mého ohluchnutí naprosté sc-fi, zlepšilo se to opravdu velmi značně.

Jak hrozný musel být život po ohluchnutí, třeba před 200 lety, kdy byly drahé i psací potřeby, nebo byli lidé negramotní, si vůbec nechci představovat.

Jo a to rčení na konci první části, je citát úžasné hluchoslepé Helen Keller (https://cs.wikipedia.org/…llerov%C3%A1)
a je to takto:
„V úplné tmě a tichu, které mě oddělují od světa, mi ze všeho nejvíc chybí přátelský zvuk lidského hlasu.
Slepota odděluje člověka od věcí – hluchota od lidí.“
https://citaty.net/…-od-sveta-m/

Je to velmi výstižné. Nevidomý třeba neumí používat soustruh (oddělení od věcí) a neslyšící je zase jako to „páté kolo od vozu“, když si ostatní povídají (oddělen od lidí).

———————————————
Autor článku: Ladislav Kratochvíl
zcela ohluchlý ve svých 40 letech, v roce 2003,
bezbariérové titulky,
autor a provozovatel webu zabývajícím se postižením sluchu kochlear.cz.
zakladatel a moderátor facebookové skupiny Skryté titulky – (televize, videa, DVD)
redaktor portálu Helpnet (monitoring médií),
a nadšený uživatel strojového rozpoznání mluvy
(přednášky „Už vím co říkáte, i když vás neslyším“).
———————————————